Nový začátek✔️

27.

Čekala jsem, že mi Jackson napíše a omluví se, že to přehnal, ale nedočkala jsem se.

Noah se celý den neukázal doma, ale bylo mi to ukradené. I od něj jsem čekala omluvu, která se ke mně stále nedostala.

Mrzelo mě, že mi nevěřil a že do mě bezdůvodně strčil. Vždy jsme se měli rádi a najednou tohle. Co se to v mém životě děje?

,,tak můžeme?" usmála se na mě mamka, když jsem přišla do chodby. Měla jsem na sobě šaty. Donutila mě, abych si je vzala. Hrůza.

Byla jsem nervózní. Už nikdy jsem nechtěla Dallasovi vidět. Byli zlí a na jejich vydírání jsem stále nezapomněla.

,,asi jo" nervozita stoupala každou vteřinou. Ani jsem si nedokázala představit, o čem se s nimi mamka bude bavit.

Mamka zastavila před restaurací. Austin mi ráno napsal kam máme přijet a mně se zastavilo srdce, když jsem je všechny uviděla stát před dveřmi. Včetně Liv.

Jen jsem se modlila, aby na mě nevyjela. Austin ji to vysvětlil už dávno, jak mi napsal, tak jsem doufala, že mě jen netahá za nos a vážně to udělal.

Vystoupily jsme a společně jsme k nim došly. Austin mi věnoval úsměv, ale to jsem ignorovala. Jen jsem čekala, co udělá Liv.

Jejich rodiče mě přejeli pohledem. Po zádech mi přejel mráz. Možná to bylo ze strachu, vůči nim a nebo ze zimy, protože jsem měla holé paže.

Přišlo mi nereálné, co se dělo. Austin u nás 'bydlel' a teď nás jeho rodiče zvali na večeři. Nějací moc laskaví, ne?

Liv ke mně přistoupila a pevně mě objala. Vysvětlil ji to. Objetí jsem ji oplatila a potlačila slzy, které se draly ven. Měla jsem zpátky svojí kamarádku!

Chyběla mi. Její smích, objetí, ona sama. To, jak byla pozitivní mi vždy zvedlo náladu.

Tolikrát jsem si opakovala, že to bude dobré, že za nic nemůžu a že se to zlepší, což se i stalo. Konečně se všechno vyřešilo a já mohla v klidu spát.

,,chtěli bychom vám poděkovat, že jste našeho syna nechali u vás doma, když bylo nejhůře" zahlédla jsem Austina, jak protočil očima.

Oni ho ponižují a před cizími- moji mamkou- si hrají na rodiče roku? Hnus. Nedokázala jsem se na ně ani podívat, jakou jsem k nim cítila averzi.

Moc jsem neposlouchala o čem se baví a mluvila s Liv. Řekla mi kde byla, jaké to tam bylo a podobně. Prý to bylo něco jako dětský domov.

Určitě to pro ni muselo být hrozné. Já být na jejím místě, tak bych se asi zhroutila.

Takový nátlak bych nezvládla a fakt, že můj otec měl postřelit nějakého muže by mě zlomil.

Jen mě to usvedčilo v tom, že je to silná osobnost a že ji ledacos nesrazí na kolena.

Takových lidí jsem kolem sebe měla hodně. Včetně Austina. I když se mi to neříká lehko, ale i on si toho prožil hodně a stále stál na nohou.

I když se někdy Austin nezachoval správně, tak jsem si stála za tím, že není tak zkažený, jak ukazuje.

Za ty dny, co byl u nás jsem mohla nahlédnout do jeho vnitra a usvědčit se v tom, že dokáže být i milý.

Choval se ke mně hezky, i když jsem to zprvu odmítala. I přesto se snažil se mnou navázat konverzaci a udobřit se.

Mamka byla nadšená a náramně se s nimi bavila. Ta kdyby věděla co jsou doopravdy zač.

Určitě by ji to nepotěšilo a odsoudila by je, stejně jako já, ale nemohla jsem ji to říct. Bohužel.

I mě se ptali na různé věci, ohledně školy například, ale odpovídala jsem jim jednoslovně, takže to vzdali. Nehodlám se s nimi bavit.

Mamce se sice moje chování nelíbilo a dávala mi to dost najevo jejími pohledy, ale nic nezmohla. Nechápala to.

Austin vypadal duchem mimo. Asi se cítil stejně jako já. Nezaujatě. Kdyby se ke mně chovali rodiče tak, jako k němu, tak bych taky nebyla ráda, kdybych s nimi seděla u stolu a hrála si na dokonalou rodinu.

Liv si z toho nic nedělala a dál se smála. Musela si prožít horor a i přesto se stále usmívala. Ta holka má můj obdiv.

,,Nathali můžeme s tebou mluvit?" zastavila mě paní Dallasová před restaurací. Poslali Liv do auta a já to samé udělala mamce.

Netvářila se na to, ale stejně odešla. Austin někam zmizel hned po večeři, ale to mi bylo v tu chvíli jedno. Co po mně chtějí?

,,chtěl bych se ti omluvit za to, co jsem ti řekl. Neměl jsem ti vyhrožovat. Nevěděl jsem, jak hodná a srdečná holka jsi" promluvil jako první pan Dallas.

Aspoň že se omluvil. Chtěla jsem mu říct, jak hrozný je člověk, ale umlčel mě Austin, když k nám přišel s naštvaným výrazem. Slyšel to.

Postavil se přede mě, čelem k nim a já jen čekala, jak to dopadne. Ruce se mi třásly a v krku jsem měla knedlík. Tohle nevypadá vůbec dobře.

,,nesnáším vás. To jenom kvůli vám jsem se s Nat hádal. Za všechno můžete vy!" stčil do jeho táty, podíval se mi do očí a odešel.

Stála jsem jako přimrznutá. Vypadal, že toho lituje. Zase měl skleněné a červené oči. Jako když ho ponížila Diana.

Bez rozloučení jsem odešla od restaurace a sedla si k mámě do auta. ,,co chtěli?" vyhrkla hned a nastartovala.

Jen se mi omluvili za to, že mě vydírali a pak na ně naběhl Austin. Nic neobvyklého, mami.

,,jen se ptali jak se Austin choval. Mysleli si, že jsi jim kecala, že byl slušný" stává se ze mě fakt dobrá lhářka a to není dobré.

Celou neděli jsem byla s mamkou a Noahem. Táta se asi na hodinu ukázal, prohodil s námi pár vět, ale pak zase odešel s tím, že letí do Milána.

Ani jsem radši nemyslela na to, že Miláno je moje nejoblíbenější město a mohl mě tam vzít s sebou, když to ví. Nebo by to vědět měl. Akorát bch byla zase zklamaná.

V noci mě vzbudil zvonící mobil. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly tři ráno. To budu svěží do školy.

Naštvaně jsem si vzala mobil z nočního stolku a zamračila se nad jménem volajícího. Co chce v tuhle nekřesťanskou hodinu?!