Nový začátek✔️

30.

          Po škole jsem musela za učitelem, aby mi řekl náhradní termín testu, na který jsem nebyla a ještě co všechno v něm bude. Otrava.

            ,,co tu děláš?" zastavila jsem se u Austina. Byla jako jediný před školou a vypadalo to, že na někoho čeká.

             On ke mně zvedl hlavu od mobilu a usmál se. ,,čekám na Jacksona. Máme někam jít a promluvit si" zandal mobil do zadní kapsy kalhot a postavil se přede mě.

             Trochu jsem znervózněla, ale nedala jsem to na sobě znát. Aspoň doufám.

To, jak jsme k sobě byli fyzicky blízko nesvědčilo nic dobrého. Ostatně jako vždycky.

            ,,hele Nat já si vážím toho, co všechno pro mě děláš. To, jak jsi za mnou přišla do nemocnice. To, jak při mně stojíš..." odmlčel se.

            Kam tím míří? Trochu jsem se zamračila. Nelíbilo se mi to. Sice to říkal stále, ale v téhle situaci jsem se cítila jinak. Jinak divně.

           Měla jsem divný pocit v břiše. Jako kdyby se něco mělo stát. Měla jsem to tak vždycky a pokaždé se to splnilo a něco se stalo.

             ,,já musím, Nat, promiň" zašeptal a během chvíle byl těsně u mě, využil moment překvapení a políbil mě.

              Ztuhnula jsem a nedokázala pohnout ani prstem. Co to sakra dělá?! Po celém těle mě mrazilo. Ošila jsem se a prudce ho odstrčila.

             Chtěla jsem na něj začít křičet a vrazit mu, ale nezmohla jsem se na to. Jen jsem tam stála a snažila se pobrat to, co udělal.

             Jeho oči uhnuly z mé tváře za mě. Zděšeně jsem se otočila. Najednou jsem čelila Jacksonovi a v duchu začala nadávat. Tohle se nemělo stát.

             ,,Jacksone" rozběhla jsem se za ním, když odešel od školy. Ani jsem se neotáčela. Tohle Austin podělal.

             ,,Jacksone" vzala jsem ho za zápěstí a tím ho zastavila. Chvíli jen stál a pak se na mě otočil. Měl skelné oči. Tohle ne, prosím.

             ,,nech si to vysvětlit. Nemohla jsem za to. To on se na mě vrhnul. Omlouvám se, nechtěla jsem to udělat" do očí se mi draly slzy, ale já se je snažila udržet.

             Cítila jsem se příšerně. A zase za to může Austin. Nechápala jsem o co mu jde.

            To mě vážně chtěl srazit na úplné dno? Když se mu to nepovedlo přes holky, tak to zkusil přes Jacksona?

             Myslela jsem si, že už spolu budeme v pohodě. Že se konečně začneme respektovat a on mi přestane ubližovat, ale mýlila jsem se...

            ,,Nathali přestaň. Já už takhle dál nemůžu. On o tebe stojí a nevzdá se. Já... Já prostě nemůžu. Nebudu ti, vám bránit" podíval se za mě. Austin.

            ,,Jacksone" zašeptala jsem a nechala slzy, aby opustily mé oči. Tak takhle bolí rozhod?

             Jackson vrátil oči zpátky ke mně. ,,mrzí mě to, Nathali, ale je konec" zkousl si spodní ret, otočil se a odešel.

             Chtěla jsem ho zastavit a všechno mu vysvětlit. Vždyť jsem do něj zamilovaná! Nedokázala jsem se ani hnout.

             ,,ty!" prudce jsem se otočila na Austina. Byla jsem naštvaná a při tom brečela.

Možná mi stále nedocházelo, co se stalo. Kdyby mi to došlo, tak bych se pravděpodobně zhroutila...

           ,,ty po tom všem, co jsem pro tebe udělala uděláš něco takového? Zradil jsi svého nejlepšího kamaráda, zničil jsi mi vztah, kamarádství, kvůli tobě jsem se pohádala s Noahem a tátou. Úplně jsi mě zničil a zlomil. Teď už jsi spokojený?!" zakričela jsem na něj.

             Jen se mi potvrdilo, že je debil, co si libuje v cizím neštěstí. Proč jinak by to dělal? Nic jiného, než jeho potěšení v tom nevidím.

             Ignorovala jsem ho, když na mě něco volal a co nejrychleji šla domu. Celou cestu jsem probrečela.

             Za všechno zlé, co se dělo v mém životě mohl Austin. Za všechny ty hádky a slzy mohl jen on a já při něm i přesto stála, snažila se mu pomoct a litovala ho.

             Říká se ,pro dobrotu na žebrotu' a tady máte příklad, že je to pravda. Když jednou ukážete svoji lidskost, tak toho ostatní využijí a zlomí vás. Přesně jako Austin.

              ,,co se děje, zlatíčko?" přispěchala ke mně mamka a hned mě objala. Ještě víc jsem se rozvzlykala.

           Nemohla jsem to zastavit. Až moc to bolelo... ,,rozešla jsem se s Jacksonem" zašeptala jsem a nechala slzy, aby ji dopadaly na rameno a máčely ji tričko.

            Říct to nahlas bylo těžší, než na to myslet. Tohle není pravda. Byla to teprve chvilka, co jsme se usmířili a najednou tohle?

             ,,co se stalo?" začala mě hladit po zádech, což mi ještě přitížilo, takže jsem se od ní odtáhla.

              ,,to Austin. Zase za to může Austin. On... On věděl, že Jackson přijde a políbil mě a on to viděl a rozešel se se mnou" posadila jsem se za stůl a složila si obličej do dlaní.

               Říkala jsem ji, že Austin není takový, jakého si ho představuje. Nechtěla jsem ho u nás nechávat.

Věděla jsem, jaký je, ale nechala jsem se přemluvit, aby u nás zůstal. Ta moje blbost.

              Sice jsem ji nechtěla kazit to, že ho má ráda, ale musela jsem ji ukázat, co si nechala v době. To, jaký dokáže být. Takovou prasárnu ještě nikdy neudělal...

            S mamkou jsme celý večer popíjely víno. Sice bych neměla pít, kvůli mému nízkému věku, ale obě jsme to potřebovaly. Ona kvůli problémům v práci a já kvůli problémům v životě...

             Ani jsem se nepodívala jejich směrem, když jsem šla do školy. Seděli tam. Oba dva s Tylerem.

             Nechápala jsem to. Jackson byl naštvaný, že je u nás a když byl důvod našeho rozchodu, tak se s ním bavil? To vážně?

              Holky si sedly ke mně a najednou mě objaly. Věděly to. Přinutilo mě to k dalším slzám.

Stačila jen jedna myšlenka na to a už jsem brečela. Byla jsem až moc přecitlivělá kvůli tomu.

               Celý den jsem s holkama skoro nemluvila. Stále jsem byla zamotaná ve svých myšlenkách a neměla na nic náladu. A když říkám na nic, tak vážně na NIC. Ani na něj.