Nový začátek✔️

26.

Mamka nám udělala čaj, abych se aspoň trochu uklidnila a já byla donucena ji všechno říct. Do detailu.

,,mrzí mě, že jste se pohádali kvůli mně" vyděšeně jsem se na něj otočila. Mamka musela na chvíli do práce, takže jsem s ním zůstala sama.

Poslouchal nás. ,,to je jedno, neřeš to. Co jste si udělali?" posadil se ke mně ke stolu a já vyčkávala.

Jen jsem doufala, že to není kvůli mně. Neunesla bych to. Byli nejlepší přátele už hodně dlouho a já se jim připletla do života tak trochu náhodou. Neměli by se hádat kvůli mně.

,,já ani nevím. Štve ho, že jsem s tebou víc než on a bojí se, že tě ztratí, ale nikdy bych mu holku nepřebral. Takový hajzl nejsem" seš si jistý? Zrovna tohle k tobě sedí.

Radši jsem mu na to nic neřekla. Už dlouho jsme se nepohádali a přestali jsme být na nože a tímhle bych to zase zhoršila.

Vztah s Austinem se mi líbil takový, jaký byl teď. Bez hádek. Ty rozepře jsem nikdy nesnášela dobře a akorát mě to poté mrzelo.

,,půjdu tam" odstrčila jsem se od linky a zamířila ke dveřím, když někdo zazvonil.

Brala jsem to jako záchranu, protože mi nebylo příjemné se s Austinem bavit o Jacksonovi.

Otevřela jsem dveře s tím, že to bude třeba Noah, který se zapomněl klíče, ale pletla jsem se.

,,pane Dallasi? Co tu děláte?" myslela jsem, že je stále zavřený... On si mě přejel pohledem a nepatrně se usmál. On se usmál?!

,,Tyler mi řekl, že je Austin tady, tak jsem ho přijel vyzvednout" už jen to, že si přijel pro Austina mě překvapilo. Vždyť ho nemá rád.

Chvíli jsem na něj jen zírala, ale pak jsem zavolala na Austina, který hned přišel. Jeho výraz byl stejný jako ten můj.

,,tebe pustili?" stoupl si přede mě. Brala jsem to jako znamení, že mám odejít, což jsem i udělala.

Byla jsem zvědavá, takže jsem se moc od chodby nevzdalovala, abych slyšela. Za tohle půjdeš do pekla, Nathali.

,,řekl jsem, kdo to doopravdy byl, protože já mám na ten den alibi a oni mě pustili, než si to ověří. Tím pádem můžeš ty i Liv domu" konečně!

Sice jsme si všechno s Austinem vyříkali, ale i tak mi vadilo, že je u nás. Chápala jsem, že nemá kam jinam jít, ale zrovna já?

,,a kdo to udělal?" to by mě taky zajímalo. Když ne on, tak kdo? A proč zatkli zrovna jeho?

,,do toho ti nic není. Vem si věci a půjdeme. Je doma Nathalina mamka?" ryhle jsem odešla do kuchyně, aby mě nenachytali, že je poslouchám.

Proč chtěl vědět, jestli je máma doma? Tak znovu. Pustili ho, odvádí si Austina a pta se na moji mamku. Tady něco nesedí.

,,Nat?" vešel do kuchyně Austin. Jen jsem kývla, aby pokračoval. Abych pravdu řekla, tak mě trochu i mrzelo, že odchází.

Nebyla jsem zvyklá na to, že je někdo doma, když přijdu ze školy. A když byl u nás, tak mě pozdravil a já měla hned lepší náladu, že nebudu sama.

I ty hádky mi do života přinesly něco, co mi tam chybělo. Aspoň jsem neměla tak nudné dny a něco je udělalo jinými, než ty ostatní. Jo, zní to divně. Já vím.

,,už můžu domů. Táta tebe a tvojí mámu zve zítra na večeři jako poděkování za to, že jste mě tu nechaly" cože? On nás pozval? On?!

Nikam se mi nechtělo a ještě k tomu s jeho tátou. Vydíral mě! Měla jsem z něj husinu. Stejně jako z Austina. Jde vidět že jsou příbuzní.

,,zeptám se mamky a napíšu ti" tak už padej! Byl až nezdravě dlouho v mojí přítomnosti.

,,děkuju ti Nat. Za všechno. I tvojí mámě, ale hlavně tobě" přistoupil ke mně. Zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do tváře.

Nevypadal moc nadšeně, že musí domů, ale nedivila jsem se mu. Taky bych se tam necítila dobře. A hlavně u nás je dobré prostředí.

,,aspoň něčeho si vážíš" zašklebila jsem se, načež zakroutil s úsměvem hlavou. On si asi dělal srandu, ale já to myslela vážně.

,,i tak ti děkuju" objal mě kolem ramen. Nebránila jsem se. Brala jsem to jako nějakou formu vděku. Radši bych to tak měla brát.

Když Austin odešel, tak jsem zůstala doma sama. Zase. Sice jsem si to ticho užívala, ale už jsem si na Austina jaksi zvykla.

Přišlo mi divné, že jen s ním jsem se mohla urážet bez toho, abych si z toho něco dělala. Mel takový charakter. Nebrala jsem ho vůbec vážně. Někdy.

,,kde je Austin?" vyrušila mě mamka, když jsem se koukala na film. Byl už večer a ona se teprve vrátila z práce.

,,byl tu jeho otec. Pustili ho a on si pro něj přišel" pokrčila jsem rameny a vypnula televizi s tím, že už půjdu k sobě.

Mamka jen kývla. Nevypadala na to, že je ráda, nebo že je zklamaná. Její výraz byl neutrální. Divné.

Máma byla vždy člověk, na kterého když se podíváte, tak hned víte jak se cítí a tohle mě rozhodilo.

,,jeho otec nás pozval na večeři, zítra, jako vděk za to, že jsme ho tu nechaly" prohodila jsem, abych začala konverzaci. Je snad naštvaná?

Mamka jen kývla. ,,co se děje?" vzala jsem ji za paži, když chtěla odejít. Tohle se mi nelíbí.

,,jen mám problém v práci, ale to vyřeším. Na tu večeři klidně půjdeme, jestli se ti chce. Ozval se ti Jackson?" typická mamka.

Radši se zajímala o problémy ostatních, aby nemusela s někým řešit ty svoje...

Jen jsem zavrtěla hlavou a nechala ji odejít po tom, co mě pohladila soucitně po rameni.

Doufala jsem, že večeři odmítne. Smůla. Přemýšlela jsem nad tím, co se mohlo stát, že má problémy v práci, ale nic mě nenapadlo. V její práci právničky jsem se nikdy nevyznala.

Máma s tou večeří souhlasila. Odeslala jsem zprávu Austinovi a pak si lehla. Musela jsem vstřebat to, co se stalo.

Hádka s Jacksonem mě stále trápila. Nešlo mi do hlavy, proč najednou tak obrátil a byl zlý vůči Austinovi. Musím s ním mluvit.