Nový začátek✔️

35.

,,řekl mu, že když se bude chovat stejně jako teď, tak ho vyloučí z týmu. Prý nechodil na tréninky a jeho to přestalo bavit. Austin se naštval a odešel sám. Už nebude hrát, pokud se neomluví a nezažádá si o to"

Čekala bych cokoliv, ale ne tohle. Austin byl hadavý, ale aby odstoupil z týmu? Vždyť pro něj byl fotbal důležitý, tak proč něco takového dělal?

S holkama jsme si na oběd sedly ke klukům. K Austinovi. Ani jednou jsem se na něj nepodívala.

Snažila jsem se být silná a nedat na sobě nic znát, ale nedokázala jsem to. Zase jsem k němu cítila tu nenávist jako předtím.

Několikrát jsem ho přistihla, jak se na mě divá. Nic jsem si z toho nedělala. Třeba se jen koukal na to, co ztratil.

I když to bolelo, tak jsem byla ráda, že jsem jeho pravou stránku poznala tak 'brzo' a ne po dlouhé době. To by bolelo ještě víc.

,,Nathali nechtěla bys... Někam jít?" podrbal se na zátylku Jackson, když jsme vešli před školu.

Připomnělo mi to, jak mě poprvé někam pozval. Staré dobré časy. ,,ráda" usmála jsem se na něj. Zase jsem se cítila jsko dítě, co dostalo lízátko.

Tyler zakmital obočím, na rozloučenou mě objal, s Jacksonem si dal nějaký 'pozdrav' a odešel.

Holky už byly dávno pryč, takže nemohly rýpat, že se dáme znovu dohromady.

V Jacksonově přítomnosti jsem začala být nervózní. Bylo hezké, že nechce, abychom se přestali bavit a věnoval se mi.

Nemohla jsem se zbavit pocitu, že se udobříme a dáme se dohromady. Začalo se mi o tom i zdát a nebudu lhát. Budila jsem se svěží a s dobrou náladou. Tak třeba se to stane realitou.

S Jacksonem jsme se bavili, jako kdyby mezi námi nikdy nic nebylo. Možná se mu to zdálo jako nejlepší východisko, ale mě to mrzelo.

Když už se do někoho zamilujete a najednou se to pokazí a rozpadne se váš vztah, tak na něj nezapomenete během minuty a to byl můj případ.

Stále jsem na něj hleděla jako na někoho, kdo je mi nejblíže. Na někoho, kdo mě má upřímně rád. Na někoho, kdo ukradl mé srdce, protože on takový byl. To on mě učinil šťastnou.

            ,,vím, že bych to neměla vytahovat, ale bavíte se s Austinem normálně? Já bych byla totiž nerada, kdybyste se hádali kvůli mně nebo tak. Jste nejlepší kamarádi už hodně dlouho a já vám to nechci nějak kazit"

            Periferním viděním jsem zahlédla, jak se ošil. Neměla bych před ním mluvit o Austinovi, ale já si jednoduše nemohla pomoct. Musela jsem znát pravdu.

            ,,jsme trochu odtažití, ale bavíme se. Vyříkali jsme si to. Já věděl, do čeho se pouštím. Už od začátku ses mu libila, ale to mně taky. Mrzí mě, co udělal, ale budeme v pohodě. Stejně jako vždycky, takže se nemusíš bát" ne že by se mi ulevilo.

             Přišlo mi zajímavé, že i přesto, co Austin udělal, se s ním Jackson dokázal bavit. Já bych to nezvládla. Asi jsem o hodně háklivější.

             ,,vím, že bych tohle něměl vytahovat zase já, ale jak to vypadá s tvým tátou?" trhla jsem sebou a na rukou mi naskočila husina.

             Nechtěla jsem nikomu říct, na co jsem přišla. Nevěděly to ani holky. Chtěla jsem si to nechat pro sebe, než si to ověřím. Mám mu to říct?

             Měla jsem v Jacksona důvěru, takže jsem se mu svěřila se všemi svými postřehy.

Dal mi za pravdu, že je na tom něco divného a slíbil mi, že mi s tím klidně pomůže. On je tak zlatý!

              Nikdy jsem si nepředstavovala, že se se svým prvním klukem po rozchodu budu takhle bavit. Bylo to nevídané.

               Čím víc jsem se s ním sbližovala po tom všem, tím větší jsem měla nutkání myslet na to, že jsem si ho ani nezasloužila.

              Sice se dokázal naštvat a být nedostupný, ale byl ten nejhodnější kluk, kterého jsem kdy poznala. Pravda je taková, že jsem jich moc nepoznala, no...

             To, jak byl milý, hodný, obětavý, zlatý, usměvavý mě vedlo jen k tomu, že je dokonalý.

Každý má své chyby, to ano, ale u něj převažovalo to dobré. Perfektní kluk- princ na bílém koni.

             Doma nebyl nikdo, krom Noaha a jelikož jsem se s ním nebavila, tak jsem se neměla komu vypovídat a podělit se o svoji radost, tak jsem aspoň napsala do skupiny, kde byly holky.

              Ty dvě se mi pod kůži dostaly neskutečně rychle, takže jsem je brala jako nejlepší kamarádky, i když se stalo to, co se stalo.

              Všechno jsem jim napsala a popsala do nejmenšího detailu. Byly nadšené a začaly plánovat naši svatbu. Zase.

Jen jsem se nad tím smála, protože mi bylo jasné, že se to nikdy nestane skutečností.

              Vzbudila jsem se v pět ráno s divným pocitem v břiše. Myslela jsem si, že to bude z hladu, ale to se mi vyvrátilo hned, jak jsem se najedla.

              Čekala jsem, že třeba vrhnu, a proto je mi zle, ale ani to se nestalo. Začalo mi být ještě víc nevolno, když jsem se blížila ke škole.

               Tenhle stejný pocit už jsem měla když se stalo to s Austinem. A taky když mě poprvé Samuel uhodil na základce.

               Zahnala jsem své temné myšlenky a snažila se vypadat v pohodě, když na mě Rose zamávala, což jsem ji oplatila.

              Psala mi, že má projekt konečně hotový a že ho odevzdala a jen čeká na 'rozsudek'.

Hodně se snažila a nebylo by správné, aby po tom všem propadla. To musel její učitel uznat.

              Můj špatný pocit v břiše se hned projevil na place před školou. Já věděla, že se něco stane!