Nový začátek✔️

24.

          ,,to ty jsi Nathalina noční návštěva" zahřměl a stiskl ruku v pěst. Trhla jsem sebou a postavila se s tím, že mu to vysvětlím.

            Táta mě rukou shodil na křeslo. Noah i Austin se prudce zvedli ze sedačky. Proč do mě všichni strkají?!
  
           ,,vypadni z mého domu!" zabodl prst do hrudi Austinovi. Noah vzal Austina za ramena a stoupl si před něj, takže byl tátovi tváří v tvář.

            Austin mi pomohl na nohy a oba jsme to jen sledovali. ,,kdybys nebyl furt v práci, tak víš jak to s ním je. Teď do toho nemáš právo mluvit, když tu s námi nikdy nejsi!" a je to tu zase. Hádky.

           Nejvíc mě na tom štvalo to, že to slyší Austin. Nic z toho neměl vědět. Nikomu jsem to neřekla. Bála jsem se, že by to mohl použít proti mně...

            ,,nevyskakuj si na mě, chlapečku. Co jsi za svůj život dokázal ty? Obtahovat patnáctky? Já mám aspoň práci. Ty nemáš vůbec nic" vysmíval se mu do obličeje.

           Cítila jsem píchnutí u srdce. Nemohla jsem nic dělat. Někdy bylo lepší do toho nezasahovat, ale tohle už bylo přes čáru... Nikdy až sem nezašli.

           ,,aspoň vím, jak se nemám chovat, když budu mít rodinu. Ty jsi můj odstrašující příklad do života" do očí se mi tlačily slzy. Už nejsme rodina...

            Nikdy jsem jejich hádky nebrala tak špatně. Teď už to bylo definitivní. Tohle zlomilo i tu poslední naději, že někdy budeme normální rodina.

            ,,co se to tu děje?" vešla do obýváku mamka. Přesně včas. Ani jeden z nich se na ni nepodíval.

           Seděla jsem v ložnici na posteli a jen poslouchala, jak se táta s mámou hádají.

Držela jsem se, abych nebrečela, ale nešlo to. Noah někam odešel hned jak přišla mamka. Tohle je hrůza...

           ,,můžu na chvíli? Tohle je jediný pokoj, kde nejdou slyšet hádky" vešla jsem do svého pokoje.

Austin ke mně vzhlédl od mobilu. Noah mu někde sehnal kabel, takže měl aspoň zábavu.

           ,,je to tvůj pokoj" odložil mobil na noční stolek. Zavřela jsem za sebou dveře a posadila se na parapet.

           Bylo mi trapné za ním jít, ale už jsem to nedokázala poslouchat a tohle byl jediný můj útěk.

           ,,Nat proč jsi o tomhle nikdy nemluvila?" promluvil jako první a postavil se přede mě. Trochu mě tím znervóznil.

          Proč? Vážně Austine? Možná abys mi víc neublížil! Jen jsem pokrčila rameny a objala se kolem pasu. Běž ode mě dál! Nebyl zrovna nejlepší nápad sem chodit.

          ,,tys žila v šikaně a pak jsi tohle poslouchala doma? Nat mě vážně mrzí, že jsem se k tobě tak choval. Nikdy bych nevěřil, že..." zarazila jsem ho. Něco takového jsem vážně nepotřebovala slyšet.

         Nikdy mě nikdo nelitoval. Nikdy. A slyšet něco takového a ještě k tomu od něj... Byl to nezvyk a nebudu lhát, že mě nemrzelo, že se kvůli tomu tak trápí.

          ,,neřeš to. Mám to stejně jako ty" podívala jsem se na něj zespodu. Bylo mi trapně. Neměl to vědět.

          ,,proč jsi chtěl můj mobil?" změnila jsem radši téma a přesedla si na stůl, abych k němu nebyla tak blízko.

          On si sedl místo mě na parapet a podíval se na mě. ,,poslal jsem Tylerovi zprávu, kterou měl přeposlat Dianě. Nechtěl jsem, aby měla tvoje číslo, nebo aby vůbec tušila, že jsem s tebou, tak proto to šlo přes Tylera" není najednou nějaký chytrý?

           ,,a cos ji napsal?" byla jsem až moc zvědavá, ale zajímalo mě to. Lhala o tom, co s ním je.

         ,,že je definitivní konec. Sice přiznávám, že já dělal větší prasárny, jako že jsem ji třeba podvedl, několikrát, ale ona... Nemá lidskost a to se mi zdá horší. Hrozně lže, je zlá na lidi, které třeba ani nezná a nechápe potřeby jiných" pokrčil lhostejně rameny.

          Sice říkal, že ji nikdy nemiloval a tak podobně, ale chodil s ní sedm let. To ho to ani nezabolelo?

         ,,ty jsi stejný. Byl jsi zlý na Rose například. Lhal jsi o tom, že jsem se tě snažila svést. Nechápal jsi to, že jsem se chtěla bavit s holkama a musel jsi to zkazit" oponovala jsem mu. On nadával Dianě za něco, co dělal i on sám.

        On si povzdechl a zapřel se rukama, aby se mohl zvednout a začít chodit po pokoji. Frustrovaný Austin?

          ,,já vím, Nat. Sakra. Ale já už takhle dál nemůžu. Už s ní nedokážu být. Já nejsem takový kretén. Někdy. Někdy je to jen maska, kterou mi nasadili rodiče a Diana. Nejsem to já. Ne takový, jaký jsem doopravdy"

          Nevěřila jsem mu ani slovo. Kdyby takový nechtěl být, tak takový není. Jednoduché. ,,Nat" vzal mě za bradu a zvedl mi hlavu. Tohle není dobré.

          ,,já nevím, jak se ti omluvit za to, co jsem udělal a odvděčit se ti. Nemusela jsi mě tu nechávat, nemusela jsi mi dávat svůj pokoj. Nemusela jsi vůbec nic, ale udělala jsi to a já si toho vážím, ne že ne. Ani tě skoro neznám a už jsi toho pro mě udělala nejvíc v celém mém životě"

            Po celém těle mě mrazilo, když mluvil. Vzala jsem ho za zápěstí a ruku mu z mé brady sundala. ,,neomlouvej se ani neděkuj. Bude to tak lepší" mnohem lepší.

           Měla jsem z toho všeho takový divný pocit. ,,ale stejně mě to mrzí. To všechno. Včetně těhlech hádek" on si prostě nedá říct! Jen jsem kývla. Neměla jsem k tomu co říct.

           Austin mě dokázal přivést do rozpaků, k slzám, ale i ke smíchu. ,,už si zasloužím tvoje objetí?" zamrkal, načež jsem se rozesmála.

            ,,pořád tě nemám ráda" zašeptala jsem mu do ramene. Poprvé, a doufala jsem, že i naposledy, co jsem ho objala.

           Připadalo mi to, jako kdybychom to oba potřebovali. Objetí. Trochu jsem se díky tomu uvolnila a náš 'vztah' se tím upevnil.

           ,,kam jdeš?" zeptala se mě mamka, když jsem přišla do kuchyně. Večer jsem usnula u sebe a taky jsem se tak probudila. Austina jsem viděla spát na gauči. Gentleman.

            ,,včera jsem ti to nestačila říct. Dneska je pohřeb Jacksonovy mamky a on se mě zeptal, jestli tam budu s ním, tak jsem myslela, že když je pátek, tak to vadit nebude. Hodila bys mě tam prosím?"

         Sice to bylo na poslední chvíli, ale včera už jsem s ní nemluvila. Ani jsem nevěděla, jestli je doma otec, ale Noah rozhodně ne.

        ,,samozřejmě. Dnes jsem celý den doma. Můžeme?" chudák mamka. Celý den s Austinem a ještě k tomu sama? To bych se šla reálně oběsit.