16.

394 17 1
                                    

          Nathali! Okřikla jsem se v duchu. Samozřejmě, že by neměl na Austina žárlit. Jediné, co mezi námi bylo, byly hádky, lži a tajemství. Nic víc. Nic, Nathali. NIC.

           ,,Jacksone!" zaječela jsem, když znovu spadl z 'prkna'. Já říkala, že se na tom zabije! Klekla jsem si k němu a když jsem ho otočila na záda, tak se začal smát.

          Myslela jsem, že mě z něj klepne. On mě schválně provokoval, že nespadne, ale spadl. Blbeček.

          ,,klid. Ta sádra to zachránila. Měla ses slyšet. Jacksone!" snažil se napodobit můj hlas.

           S protočením očí jsem ho praštila do hrudi a stoupla si. Až na pár odřenin mu nic nebylo. Díky bohu. On se zvedl ze země a postavil se přede mě.

           Chtěla jsem si hrát na nedostupnou, ale po jednom pohlazení po tváři už jsem se neudržela a začala se usmívat. Je to přece jeho život, který si kazí. Nebo spíš kosti, které si láme.

           ,,příště už tě do nemocnice nevedu" chtěla jsem ho obejít, ale on mě chytl za pas rukou v sádře a vrátil mě zpátky před něj. Co jako dělá?

           ,,kdy už ti to sundají?" chytla jsem ho za ruku a prohlédla si malůvky, které tam měl. Rozhodně byly od Tylera a Austina, protože takové prasárny mohli nakreslit jen oni. Fuj.

             Vlastně jsem nikoho z jich neviděla s nikým jiným, než spolu. Krom Diany a mě s holkama. Začala jsem pochybovat o tom, že mají jiné kamarády, než sebe.

            ,,příští týden myslím. Ten papír, kde jsem to měl napsané, jsem někde nechal" vytrhl mě z myšlenek jeho hlas. Jak může ztratit něco tak důležitého?

           Radši jsem nerozebírala, jak nespolehlivý byl. Jako dítě, vážně. Někdo by s ním měl všude chodit a vést ho za ruku. Jo počkat. To já byla ta, se kterou se právě vedl za ruku!

            Vždy jsem si říkala, jak je trapné, jak jsou ty puberťačky ve filmech zamilované až po uši a udělali by pro toho druhého cokoliv a najednou jsem byla jednou z nich. Neuvěřitelné.

            ,,půjdeš zítra na Austinův zápas, když už je pátek?" zastavil se před naším domem a já začala litovat, že nebydlíme na druhém konci města. Nechtěla jsem ukončit čas s ním.

            Už byla tma a v domě se svítilo jen v kuchyni a Noahově pokoji. Není doma táta.

           ,,jaký zápas?" zahnala jsem myšlenky na tátu. Neměla jsem tušení o čem mluví. Nikdo mi o tom neřekl.

            ,,zítra hrajou proti nějaké škole jako první zápas sezóny. Je to od pěti a já tam budu, takže bys měla přijít taky" dal mi pramínek vlasů za ucho. Jak romantické.

            Přišlo mi směšné, jak si myslel, že bych tam šla kvůli němu. Byla to pravda, ale to nemusel vědět.

            ,,budu tam" stoupla jsem si na špičky a spojila naše rty. Tohohle se nikdy nenabažím.

            ,,je roztomilé, jak tě vždy někdo dovede domů, abys nešla ve tmě sama" zasnila se mamka, když jsem přišla za ní do kuchyně. Nevědomky jsem se uculila a posadila se na linku.

            Ještě jsem ji nehodlala říkat, že mezi mnou a Jacksonem něco vzniklo, dokud si tím sama nebudu jistá.

          Sice jsme se moc neznali, ale ten hezký pocit v břiše, který jsem měla jen s ním, mě usvedčoval v tom, že to chci. Jeho chci.

             Něco takového pro mě bylo nové, ale připadala jsem si jako profík, jak jsem v tom uměla, aspoň trochu, chodit.

           ,,zítra přivedu svojí přítelkyni" prohodil Noah, když jsme se všichni dívali na film. Už jsem byla celkem unavená, ale tohle mě probudilo. Noah a přítelkyně? Kde k ní přišel?!

            S mamkou jsme se na sebe podívaly úplně stejným překvapeným pohledem a podívaly se na Noaha. On se rozesmál a začal se bránit, když jsme ho začaly lechtat.

            Tohle byla naše rodinná idilka, kterou táta tak trochu narušoval. Je hrozné to říct takhle, ale bylo to tak. Vždy to tak bylo a mohl si za to sám.

              Stále byl v práci a já jako kdybych pomalu, ale jistě zapomínala na to jaký má hlas, jak vypadá a jak voní... Ztrácel se z mého života a já si to ani neuvědomovala. Tohle není vůbec dobré.

             ,,počkej. Já zítra slíbila Jacksonovi, že půjdu na Austinův zápas a ten je od pěti" zarazila jsem se, když mi to došlo.

          Nechtěla jsem si nechat ujít představení jeho přítelkyně, ale mohla jsem být více času s Jacksonem a to se mi rozhodně zamlouvalo víc, než trapná konverzace s holkou, se kterou stejně nebude dlouho. Jako vždy.

           ,,ona taky něco má, takže přijde kolem osmé. To už budeš doma, ne? Šlo by, že bychom večeřeli později, mami?" otočil se na mě a pak na mamku. To zní lépe než to, že si někoho přivede.

             Máma mi říkala, abych přivedla někoho z kluků, krom toho 'kriminálníka', ale já to odmítla.

            S Austinem jsem se pohádala a s Jacksonem to bylo až moc čerstvé na to, abych ho představila rodině. Mohlo by se totiž stát, že by utekl.

             Před školu jsem přišla s dobrou náladou. Všichni už seděli na lavičce, nebo stáli kolem ní. Nevěděla jsem, jestli přijít k Jacksonovi a obejmout ho, nebo dokonce políbit? Trable.

             Chovala jsem se jako vždy, takže jsem prvně objala holky a pak jsem si všimla Diany, jak se víc přitáhla k Austinovi. Nechápala jsem to. Ona na něj byla hnusná, ale on s ní i tak byl. Bože.

            Obě jsme se zavraždily pohledy a já pak přesunula pohled na Jacksona, který ke mně natáhl ruku a vyhrnul spodní ret. Přitulila jsem se k jeho hrudi a přitom si všimla Austina, jak na nás zírá.

             Koukali na nás všichni, ale on a Diana byli jediní, co měli zlé pohledy. O co jim jde?!

             ,,koukej" vzal mě za zápěstí Tyler a přetáhl mě z Jacksonovy náruče k němu.

             ,,hej" ozval se ublíženě Jackson, nad čímž jsem se jen zasmála a sledovala Tylera, jak si sundal košili, kterou měl na sobě, takže zůstal jen v tílku a ukázal na jedno tetování na předloktí.

           Byl to velký drak, který byl čerstvě barevně přetetovaný. Poznala jsem v tom barvy, kterými jsem ho vybarvila já.

           ,,proboha proč jsi to dělal?" chytla jsem ho za zápěstí a tetování si lépe prohlédla. Vypadalo to sakra dobrě. Jsem dobrá, no.

           ,,ty když jsi mi to vybarvila, tak se mi to zalíbilo a nechal jsem si to vytetovat. Chtěl jsem, abys byla první, co to uvidí, jakožto návrhářka" to je blázen. Hrozně mě to potěšilo, protože jsem to nečekala. Jsem oblíbená!

            To, že si nechal dodělat tetování podle mého 'navrhu' bylo... úžasné. Nikdy jsem si ani nepředstavila, že by se něco takového mohlo stát.

              ,,můžeme si promluvit?" vzal mě za paži Austin. Jackson narovnal záda a zamračil se. Chtěla jsem se Austinovi vytrhnout, ale nešlo to.

             Ani nečekal na moji odpověď a odtáhl mě kus od nich. Nebuď nervózní, Nathali. O nic nejde.

            Srdce mi prudce naráželo do hrudního koše až jsem myslela, že vystřelý ven. Konečně jsem se mu vytrhla a jen čekala, co z něj vypadne.

Nový začátek✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat