Nový začátek✔️

1.

Určitě si dokážete představit ten pocit, když jdete do nového prostředí. Nevíte co čekat, jak se chovat a přemýšlíte jak se neztrapnit.

Na střední jsem se těšila, protože základka pro mě nebyla zrovna procházka růžovým sadem a takhle jsem mohla mít konečně nový začátek.

Mohla jsem ukázat kdo jsem bez toho, aby mě někdo urazil. Na tohle jsem čekala už dlouho.

,,notak, Nathali, to zvládneš" zašeptala jsem si sama pro sebe, když jsem stála před školou.

Ještě jednou jsem se zhluboka nadechla a odešla z parkoviště, kde ještě před chvílí stál můj táta, který mě sem dovezl.

Ani nepočkal, jak to dělal vždy, když jsem byla na základce. Co jsem taky čekala, že?

Neslyšela jsem od něj ani žádná povzbuzující slova, když už to byl můj první den v nové škole, můj nový začátek, ale nedávala jsem mu to za zlé.

On sám byl zaneprázdněný svými povinnostmi v práci, kterých bylo čím dál tím víc.

Pokaždé to obhájil tím, že chce, abychom se měli dobře, což jsem chápala, ale mohl s námi trávit více času. To by ho nezabilo.

          Před školou bylo jen pár lidí. Ještě aby ne, když bylo teprve sedm. Jsi fakt blbá, Nathali.

Někteří kouřili a někteří si jen povídali. Nepřišlo mi to tak hrozné, jak jsem si představovala- jako moji noční můru.

          Když jsem vešla dovnitř, tak nastal horor. Neměla jsem ani tušení, kde najdu svoji třídu.

Rozešla jsem se doleva, ale hned, jak jsem zahnala za roh, tak jsem do někoho narazila. A moje plány neztrapnit se právě zhroutily.

           ,,dávej sakra pozor!" zařval na mě brunet, až se na nás pár lidí na chodbě otočilo.

Měl krásné čokoládové oči a nevypadal jako prvák, což mi přišlo ještě trapnější. Teď mě to bude pronásledovat.

             ,,promiň" šeptla jsem, sklonila hlavu a dala si za ucho pramen svých hnědých vlasů.

Znova mi před očima proběhla celá základka. Koutkem oka jsem zahlédla, že brunet odešel, takže jsem mohla v klidu pokračovat v hledání své třídy.

           Modlila jsem se, aby to nebylo stejné jako předtím. Sice vše ze začátku vypadá dobře, ale pak se to zhroutí.

Šikana mé osoby začala v páté třídě. Začalo to urážkami, ale pak to i přerostlo v to, že mě nejednou uhodili.

Nikdy jsem to nikomu neřekla a ani jsem to neměla v plánu. Cítila jsem se jako nějaká špína, co si za to mohla sama. Proč by to jinak dělali?

,,ahoj, můžu?" vytrhl mě z myšlenek dívčí hlas. Prudce jsem zvedla hlavu a střetla se s pohledem menší blondýnky.

Celá zářila a usmívala se od ucha k uchu. Trochu mě překvapilo, že si chce sednout zrovna ke mně. Nebyla jsem na to zvyklá.

,,jasně" pronesla jsem trochu zaraženě a z druhé židle sundala svůj batoh.

Ona si ke mně nadšeně sedla a hned se na mě otočila. Lekla jsem se jejího prudkého pohybu, takže jsem sebou cukla.

Na pohled byla hezká a šla z ní pozitivní energie. Až mě nakazila a já se musela taky usmát.

,,jsem Loren" natáhla ke mně ruku a pohodila svými platinově blond vlasy.

Váhavě jsem její ruku přijala a lehce se usmála. ,,Nathali" vypadala trochu jako Barbie, ale byla tu možnost, že budeme kamarádky a to mě těšilo.

Ve škole jsme byli jen hodinu, kde jsme se seznámili s naším třídním učitelem a sami se sebou.

Moc jsem si ty jména nepamatovala, ale to nikdo. S Loren jsme vždy prohodily pár slov, ale nic velkého.

  ,,seznámím tě se svojí sestrou a její partou, abychom tu nebyly samy a bez kamarádů. To bych nedala. Pojď" vzala mě za paži a táhla mě před školu.

Bylo to od ní milé, ale neměla k tomu důvod. Skoro mě neznala ani ona a chtěla mě představovat dalším?

  Hned, jak jsem na lavičce uviděla sedět bruneta, jsem zkameněla na místě. Nemohla jsem tam. Už takhle jsem se ztrapnila až moc.

          ,,co se děje?" zastavila se i Loren a otočila se na mě. Chtěla jsem ji říct o tom, že už jsem ho potkala, ale pak jsem si to radši rozmyslela.

,,budu muset jít, přijel pro mě brácha" ukázala jsem po chvíli, kdy jsem jen mlčela, k parkovišti. Byla jsem za takovou záchranu ráda.

          Rychle jsem se Loren vykroutila, rozloučila se s ní a odešla. Nenechala jsem ji říct ani slovo. Radši.

,,co tu děláš?" objala jsem ho, když jsem nasedla do auta. Myslela jsem, že pro mě přijede táta, když mi to ráno slíbil a najednou tam stál Noah.

Nebudu lhát- zamrzelo mě to. Zase se na mě táta vykašlal. On jen stiskl rty k sobě a bez odpovědi odejl z parkoviště. Achjo.

Celý den jsme s Noahem seděli v obýváku a koukali na filmy. Na nic víc jsem ani neměla náladu.

,,ahoj zlatíčka" políbila nás oba do vlasů mamka, když přišla z práce. Dělala to jen když měla hodně dobrou náladu.

          ,,mami, nech toho. Vždyť je mi dvacet" odehnal ji rukou Noah, načež jsme se všichni rozesmáli. Konečně příjemná atmosféra.

S mamkou jsem vždy měla lepší vztah, než s tátou. Táta byl přísný a hodně pracoval, to i mamka, ale ona si na mě a na Noaha našla čas. Na rozdíl od něj.

Na Noaha to dolehlo taky a vždy, když táta přišel, se jen hádali. Nebylo mi z toho zrovna hej, protože slyšet hádky ve škole a pak i doma...

,,tak jaký byl první den ve škole? Našla sis nějaké kamarády?" zeptala se mě mamka u večeře.

Řekla jsem ji o Loren, ale i o tom, že jsem se srazila s tím brunetem a že ho zná i Loren.

Taky jsem ji přiznala, že se mi zalíbil. Ale jen od pohledu. Neostýchala jsem se. Mamka byla jako moje nelepší kamarádka.

           Mamka byla nadšená a hned se mě na oba začala vyptávat. Neměla jsem ji moc co říct, ale ty základní informace ji stačily.

NTřeba to, že je brunet strašně hezký a já se z něj malém roztekla. Sice byla zklamaná, že nevím jeho jméno, ale já to stejně neviděla nadějně. Ani bych si s ním nikdy nezačala.

,,kam jsi včera utekla, Nathali?" sedla si vedle mě Loren. Hned se mi na rtech objevil úsměv, když jsem viděla její rozzářenou tvář.

  ,,musela jsem domu" a nechtěla jsem se potkat s brunetem doplnila jsem si v duchu.

           Cítila jsem se trochu provinile, že jsem ji neřekla, že jsem ho potkala, ale lepší je si to nechat pro sebe.

,,doufám, že dneska nemusíš. Chci tě s nimi seznámit. Nemusíš se bát, jsou celkem fajn a aspoň si tu najdeš kamarády rychleji" pochopila jsem to dobře, že o mě konečně někdo stojí a chce se se mnou kamarádit? Páni...

,,tak pojď" vzala mě za ruku Loren a táhla mě k lavičce, na které zase seděla ta jejich parta. Tak jo, Nathali. To zvládneš. Jen nádech a výdech.

          Snažila jsem se vypadat aspoň trochu sebevědomě, ale ani jsem nevěděla, co to slovo znamená.