Nový začátek✔️

17.

,,řekni mi, proč jsi mi nemohla říct, že mě chtějí rodiče poslat pryč" založil si ruce na hrudi a vyčkával. To bys chtěl, co?

Nemohla jsem mu říct, že by mohl přijít táta o práci. ,,jak ses to dozvěděl ty?" přemýšlela jsem nad tím už od chvíle, co na mě kvůli tomu vyjel.

Jediní, co o tom věděli, byli jeho rodiče, ale proč by mu to říkali? Podle jeho sklonění hlavy jsem uznala, že to s nimi bude spojené.

Smutný byl jen tehdy, když se mluvilo o rodičích. Všímala jsem si toho a nejspíš jsem nebyla jediná. Chudák.

,,pohádal jsem se s rodiči a oni mi vykřičeli do obličeje, že mám teda pěkný kamarády, když mi lžou do očí a pak mi to všechno řekli" my jsme kamarádi? Chtěla jsem si rýpnout, ale nebyla nejvhodnější doba.

Jen jsem tak stála a koukala na něj. Proč jsem mu to neměla říkat, když mu to stejně řekli sami? Oni to chtěli obrátit proti mně?

Nechápala jsem, že se takhle dokážou chovat k vlastnímu synovi. Nejen že mu řekli, že ho chtějí poslat pryč, ale oni se ho i pokusili zlomit přes kamarády, i když jsme jimi nebyli. To nevěděli. Právě jsem si začala neskutečně vážit svých rodičů.

,,mrzí mě to, Austine. Nechtěla jsem, abys byl zklamaný, že se tě chtějí zbavit" v krku se mi začal dělat knedlík.

Stále jsem mu neřekla celou pravdu, ale to jsem nemohla. Oni mě vydírali. To by mu zkazilo i tu poslední naději v ně...

,,už jsem si zvykl" vrátil se zpátky k lavičce. Stále se mi s něčím sveřoval a já ho stále více začala chápat. To, jak byl arogantní a zlý bylo kvůli nim. Jen kvůli nim.

Jackson se ptal, co jsme řešili, když všichni odešli dovnitř, ale já mu řekla, že se mi jen omluvil za to, jak na mě vyjel a byl hnusný.

Nikdy jsem nelhala, ani jsem k tomu neměla důvod, ale tohle jinak nešlo. Měl jim to říct Austin. Já na to neměla právo.

,,ahoj Nathali" usmála se na mě Rose, když jsem stála před školou a čekala na ostatní. Trochu jsem se ji lekla, protože jsem si ji nevšimla.

Měla krásné líčení, které nebylo rozmazané. Nebrečela. Trochu se mi ulevilo, protože jediný, kdo na ni byl hnusný byl Austin a tohle jen dokázalo, že přestal. Aspoň doufám.

,,ahoj" úsměv jsem ji oplatila. Bylo až neuvěřitelné jak jsme si byly podobné. Ne vzhledem, ale tím, co jsme prožívaly. Věděla jsem jak se cítí a nic příjemného to rozhodně nebylo.

Rose si se mnou nějakou chvíli povídala. Smála se a to mě těšilo. Měla jsem takový blažený pocit, protože jsem za její úsměv mohla já. Hned mi to zlepšilo den.

,,jdeš dneska na zápas?" hned mi bylo jasné, že je odpověď ne, ale musela jsem se zeptat. Aspoň ze slušnosti. Ona zakroutila hlavou ze strany na stranu a posmutněla. Co říkám.

,,proč jsi zvala zrovna Jonesovou?" rozhodil rukama Jackson, načež jsem protočila očima. To snad nemyslí vážně!

Rose jsem pozvala, aby šla s námi. Nemohla jsem ji nechat samotnou doma, když bych se sama bavila.

            To bych se cítila provinile a hlavně jsme si spolu sedly. Bavily jsme se. Byla hrozně fajn, a proto jsem ještě více nepobírala to, proč jsou na ni zlí.

,,já vím jaké to je stále sedět doma a nikam nechodit, pokud si nevzpomínáš. Ona je fajn holka a nevidím důvod, proč by nemohla jít s námi. To, že ji nemáš rád ty a kluci neznamená, že ji nebudu mít ráda já" trochu mě štvalo, že ji stále odsuzuje. Proč?!

,,promiň" vzal mě za krk a políbil mě na spánek. Nebudu lhát. Mrzelo mě, že to nebylo na rty. Včera s tím neměl problém a najednou tohle.

Samozřejmě, že jsem myslela na to, že je mu to trapné před školou a to mě přivádělo k myšlence jestli se za mě stydí. Ani bych se nedivila, ale bolelo to.

Nikomu jsme neřekla, co jsem si o tom myslela. Bylo mi až moc trapně. Celé odpoledne jsem strávila s holkama, Tylerem a Jacksonem. Austin musel trénovat nebo něco takového, ale to mi bylo ukradené.

,,co ten tvůj projekt?" otočila jsem se k Rose. Seděla jsem mezi ní a Jacksonem, který měl ruku kolem mých ramen. V břiše jsem měla motýlky a stále jsem se culila.

Kluci sice nebyli nadšení, že s námi šla, ale holky se s ní hned začaly bavit, takže problém nebyl v ní, ale v klucích.

,,s Rebecou jsme s tím už začaly a vypadá to nadejně. Děkuju. Za všechno. Za to, jak jsi mi chtěla pomoct, jak ses mě zastala před Austinem a za dnešek. Nebýt tebe, tak sem nejdu" byla jsem šťastná, že je šťastná ona, takže mi to nedělalo problém.

,,myslela jsem, že sis začala s Austinem, když jsi ho dokázala tak zkrotit, ale jak vidím" kývla k Jacksonovi. Jen jsem nesměle pokrčila rameny a otočila hlavu na Jacksona.

Zrovna se něčemu s Tylerem smáli. Byl roztomilý. Když jsem ho poznala, tak jsem se hned zamilovala do jeho ďolíčků.

            Ani nevím co je na nich tak hezkého, ale letí na to polovina holek světa. A já nejsem výjimka.

           ,,prvačka a třeťák, jak roztomilé" vytrhl mě z tranzu hlas nějaké holky. Podívala jsem se před sebe. O řadu pod námi šly nějaké dvě holky a koukaly na nás.

            Nevěděla jsem co říct. Co ji je do toho? ,,a máš s tím problém?" napřímil se Jackson, ale já mu položila ruku na rameno, takže se zpátky opřel.

           Obě protočily očima a sedly si. Měla jsem chuť je koupnout do hlavy. Seděly pod námi, takže by to nebyl problém. Ano, jsem hodná, ale když mě něco naštve- třeba tohle, tak se neznám.

            ,,já tomu prostě nerozumím" povzdechla jsem si. Všichni stáli a fandili, ale já, stejně jako naše parta, jen seděla a nevěděla co se děje.

            ,,to nikdo" zasmál se Jackson a přitáhl si mě blíž. Takhle si přeji zůstat už navždy, prosím. ,,a taky mi tu chybí roztleskávačky jak z filmu" postěžovala jsem si.

         Bylo to absurdní, ale takhle nějak jsem si to představovala a nakonec nic z toho nebylo.

          ,,ty seš nějaká náročná" položil mi ruku na krk a palcem mě pohladil po tváři. Schválně jsem k němu natočila obličej a čekala, jestli mě políbí. A stalo se.

           Konečně jsme odešli ze hřiště a sedli si na naší lavičku. Prý jsme měli na Austina počkat tady. Super. Jackson se neustále rozhlížel a byl nervózní.

Chtěla jsem se ho zeptat, co se děje, protože to nebylo normální chování, ale předběhl mě.

          ,,musím jít" seskočil z lavičky a bez rozloučení se rozešel k parkovišti. Se všemi jsem si vyměnila pohledy a ani jeden z nás netušil co se děje.

           Jako první jsem se vzpamatovala já a rozběhla se k němu. ,,Jacksone co se děje?" stoupla jsem si před něj a rukama se mu zapřela do hrudi, aby zastavil.

            Šlo na něm vidět, jak je vyjukaný a nervózně se stále rozhlížel. Co se sakra děje?!