VA - Spoutáni láskou (1. díl)

1. kapitola: Touha

"No tak dělej Rose, příjdem pozdě!" zakřičela na mě Lissa přes dveře už asi po sté.Byla jsem ve sprše. Snažila jsem se vodou spláchnout celý dnešek. Prostě příšerný den... Když jsem byla s Lissou na přednášce o historii, byla jsem úplně mimo a asi jsem si trochu víc klepala propiskou o sešit, protože mě profesor vyrazil s tím, že ho ruším... Nenáviděla jsem přednášky. Až nebezpečně mi to připomínalo kázání, které mi na Akademii dávala Kirová snad každý druhý den.Asi před hodinou mi volala matka. Rada rozhodla, že se soud s Tašou Ozerovou bude příští týden. Samozdřejmě jsem musela vypovídat. Nechápala jsem, proč se soud s Tašou tak dlouho odkládal. Bylo to už přes půl roku, od chvíle, co mě Taša postřelila.Vrcholem všeho bylo, že nějaký bohatý paka ze školy pozvali Lissu na večírek. A já jako její strážkyně musela s ní. Liss měla ještě několik dalších strážců, protože byla královna. Ve škole jsem ji obvykle hlídala já nebo Neil, který měl tento týden bohužel volno. Šla bych na ten večírek možná i ráda, kdyby tam neměli být samí cvoci a šprti.Konečně jsem vodu vypnula, zabalila se do ručníku a vylezla z koupelny. Lissa byla už oblečená. Měla fialový top na ramínka a džíny. Top vzadu trochu odhaloval záda, ale Lissa to zakryla dlouhými blonďatými vlasy."To je dost, že si z té sprchy vylezla," řekla s řasenkou v ruce. "Už jsem si říkala, že se chceš utopit.""Měla jsem to v plánu," odpověděla jsem ironicky."Dělej, oblíkej se! Je půl osmý a za hodinu tam máme být.""Času dost..." zamumlala jsem a vzala si ze stolu sáček s chipsy. Lissa se po mě nesouhlasně podívala. Neměla ráda chipsy, burgery, hranolky... Prostě skoro všechny smažené jídla, kvůli tomu že jsou nezdravé. "Vážně tam musíme?" zeptala jsem se v nadějí v hlase."Ano, řekla nesmlouvavě. "Od té doby, co Dimitrij s Christianem odjeli, vůbec se nebavíš."Při zmínce o Dimitrijovi jsem automaticky střelila pohledem k fotky na mém nočním stolku. Byla jsem na ní já a Dimitrij, oba usměvavý a šťastní.Naráz mě zaplavili emoce a chtěla ho mít u sebe víc než jindy.Od té doby, co začal Christian dělat obchodního zástupce nějaké firmě, jezdil stále pryč. Ne, že by mi chyběli jeho kecy s černým humorem, ale Dimitrij jako jeho strážce jezdil s ním. Teď už byli týden pryč a mě se stýskalo čím dál víc."Chybí ti moc?" zeptala se mě Lissa."Strašně. Kdybych nevěděla, že se zítra vrací, jedu za ním sama.""Rose jestli nechceš, nemusíš tam chodit se mnou..." nabídla mi Lissa.Vyvalila jsem na ni oči. Chvilková slabost byla okamžitě pryč a zase se ve mně probudili strážcovské povinnosti."To jako že tě mám nechat jít samotnou?!""No tak né, no..." Lissa věděla, že přemlouvat mě k něčemu takovému nemá smysl."Liss, jsi královna, nemůžu tě nechat bez dozoru. Navíc - slavnosti u dvora jsou horší. Já to přežiju," ujistila jsem ji. Nechtěla jsem jí kazit večer, protože se na ten večírek celkem těšila."OK, už jsem ti vybrala oblečení." Zamávala mi před nosem řerveným trikem bez ramínek se sakem. Rezignovaně jsem si věci vzala z ramínka a natáhla je na sebe. Musela jsem uznat, že vypadám celkem dobře."Sluší ti to," pochválila mě Lissa."Ne tak, jako tobě," usmála jsem se.V tom mi pípla esemeska a já úprkem běžela k mobilu. Byla to zpráva od Dimitrije:Rose, jednani se trochu protahlo, prijedeme o dva dny později. Je tu spatnej sygnal, nemuzu volat. Miluju te. D."To ne!" vyhrkla jsem."Stalo se něco?" zeptala se Lissa starostlivě."Jednání se protáhlo, přijedou až po zítří."Lissa zklamaně sklopila hlavu. Věděla jsem, že jí Christian chybí stejně jako mě Dimitrij.I přes všechno jsme se ještě před půl devátou dostali na kolej, kde se párty konala. Vše se teprve rozjíždělo.Sedli jsme si s Lissou do rohu na koženou sedačku, trochu stranou od všeho hluku a popíjeli jsme šampaňské, které nám hned u vchodu někdo z pořadatelů vrazil do ruky.Za Lissou si za chvíli přisedla nějaká její spolužačka, myslím že se jmenovala Martha. Ta holka byla očividně nudná šprtka, protože Lisse vykládala o předmětech, na které Liss nechodí a nabízela jí doučování. Lissa se snažila být milá, ale tohle bylo i na ni moc.Já jsem se od nich nenápadně oddělila a šla si pro další drink. Na téhle party se mě nikdo neptal jestli už mi bylo jednadvacet. Nikoho to nezajímalo... Sedla jsem si na barovou židli a civěla na tančící páry.Po chvíli se ke mně přitočil nějaký kluk. Byl celkem hezký, měl světlé, hnědé vlasy a zářivě zelené oči. Na chvilku mi připadal trochu jako nějaký Moroj, ale hned jsem změnila názor, když se na mě zářivě usmál. Morojové se nikdy takhle neusmívají, aby neodhalovali své zuby."Ahoj kočko, nepůjdeš si se mnou zatancovat?"zeptal se mě flirtovným tónem."Ne,"odbyla jsem ho rázně."Ale no ták! Je škoda, když tu taková hezká holka sedí sama!"přemlouval mě dál. Natáhl ruku a namotal si na prst pramen mých vlasů.Bylo to, jako když na mě někdo vylije ledovou vodu. Okamžitě jsem mu ruku strhla a chytla ho za límec u košile."Kterou část slova "NE" nechápeš?!"zeptala jsem se ho naštvaně. "Řekla jsem, že nejdu, takže se teď otočíš a půjdeš pryč, rozumíš?!"Uviděla jsem mu v očích strach. To mi stačilo. Pustila jsem ho a on okamžitě zmizel."Chudák kluk,"poznamenal někdo za mnou. Rychle jsem se otočila."Adriane!"vykřikla jsem a obejmula ho."Malá dhampýrko," pozdravil mě s úsměvem."Prosím tě, co tady děláš? Neposlech jsi snad vážně svou matku a šel studovat, že ne?""Ehm...jo, zrovna dneska jsem si dával na Lehigh přihlášku,"řekl tak vážně, že jsem mu doopravdy na chvíli uvěřila. "Jistě že ne!" ujistil mě, když viděl můj výraz. "Jsem tu, abych vás za pár dní dostal ke dvoru. Máte mě jako osobní doprovod.""Za pár dní..."zopakovala jsem. "Tak proč jsi tu tak brzo?"zeptala jsem se ho podezíravě."Ale Rose, to tě nemůžu už ani vidět?""Když jsme se viděli naposled, nevypadal jsi, že si mě jestě někdy přeješ vidět," poznamenala jsem.Asi před půl rokem jsem zažila ten strašný rozhovor mezi mnou a Adrianem. No, rozhovor... On po mě spíš řval a já se snažila bránit. Tehdy jsme se rozešli. Pak jsem ho viděla ještě jednou. To nás nachytal s Dimitrijem. A tenkrát opradvu nevypadal, že mě chce ještě někdy potkat."Změnil jsem se" řekl Adrian."Ale? To zní, jako bys to myslel vážně!" utahovala jsem si z něho."Taky že jo!" ohradil se Adrian. "Ona mě změnila...""Ona?" povytáhla jsem obočí.Adrian do sebe kopl panáka a podíval se mi do očí."Sydney," vydechl.