VA - Spoutáni láskou (1. díl)

15. kapitola: z pohledu Dimitrije

Seděl jsem na pohovce v královském apartmá a nepřítomě hleděl před sebe. Rosin otec, Lissa a Christian se stále snažili něco o Rose zjistit, ale nikdo o ní nic nevěděl. Sám jsem se jí skoro každých pět minut snažil dovolat, ale nebrala mi to. Nakonec jsem jí alespoň poslal zprávu: Zavolej mi. Prosím. Nic jiného, než aby mi zavolala jsem nechtěl. Když chtěla jet pryč a vyčistit si hlavu, nevyčítal jsem jí to. Jenom jsem chtěl vědět, co s ní je.Otevřeli se dveře od apartmá a dovnitř vstoupil strážce. "Vy jste strážce Belikov?" zeptal se mě."Ano, přejete si?""Posílá mě Janine Hathawayová. Máte jít dolů a pomoct ostatním s hledáním lady Ozerové," oznámil mi."Dobře," odpověděl jsem a natáhl se pro kabát. Naráz jsem si na něco vzpoměl. "Lisso, neměla by tu už být Jill?"Trochu se zamyslela. Volala Jill už před víc než hodinou a Neilovi taky. Zamračila se a zvedla telefon. "Počkej chvíli, zavolám jí."Nechávala mobil zvonic něco přes minutu a pak to položila. "Proč mi to sakra nebere?!" vykřikla zoufale Lissa.Trochu jsem sebou trhl. Kdyby se Jill něco stalo, Lissa by... asi by zešílela strachem. Měla ji opravdu ráda. A navíc se kdyby se Jill něco stalo, znamenalo by to, že Lissa musí odstoupit z trůnu. "Zkus zavolat Neilovi," navrhl jsem jí.Roztřeseně přikývla a znovu si dala mobil k uchu. Tentokrát to nechala zvonit dýl. Ale Neil to nebral. Hodila telefon na stůl a zvedla svůj kabátek. "Jdu s váma, musím ji najít," řekla nesmlouvavě."Ale Vaše Veličenstvo, to nemůž-" začal ten strážce."Jsem královna, můžu co chci," zarazila ho Lissa. "Už jsem přišla o kamarádku a vážně nehodlám přijít ještě o sestru.""V tom případě jdu s tebou," řekl Christian a zvedl se."Ne. Christiane potřebuju abys byl s Abem na telefonu kdyby se Rose nebo Jill ozvaly."Zarazil se ale pak přikývl a sedl si zpátky."Kdyby jsme něco zjistili, zavoláme ti," řekl Abe.Naráz jsem uslyšel vyzvánění mého mobilu. Okamžitě jsem se po něm natáhl. Vytřeštil jsem oči na tu zprávu. "Je to od Rose!"Všichni se ke mě nahrnuli. Lisse se dychtivě rozzářili oči. "Tak co tam píše?""Dimitriji, nic mi není. Jsem v pohodě. Jen jsem si potřebovala udělat pauzu. Nehledejte mě, vrátím se sama." Dál jsem jen zíral na zprávu. Nemohl jsem uvěřit tomu, že mi opravdu napsala."Ehm, ehm," odkašlal si stražce, který stál už netrpělivě u dveří. "Musíme jít.""Jistě," přikývl jsem a strčil si mobil do kapsy. Pak jsem se obrátil na Christiana. "Nevolejte jí. Ona vám to stejně nevezme..."Zatvářili se i s Abem trochu překvapeně, ale oba souhlasili.Strážce mě a Lissu zavedl na hlavní chodbu. Už tu nebyl zase takový zmatek, jak se zdálo, strážcům se to tu podařilo uklidnit. Zamířil jsem k Janine, která něco vysvětlovala skupince strážců."...projdete všechny obchody, uděláte prohlídky ve všech královských i nekrálovských domech. Kdyby vás někdo nechtěl pustit, každý vedoucí skupiny bude mít povolení k prohlídce. Á Belikove, tady jste," zavolala na mě. "Vy povedete skupinu A1, projdete většinu královských domů a ulice kolem sídla. Tady to máte zaznačené," řekla a podala mi malý plánek, ve kterém byly fixem zakroužkované domy, které máme projít."Každý z vedoucích strážců bude mít vysílačky," pokračovala Janine. "Takže kdyby jste našli jenom něco i trochu bezvýznamného, okamžitě to hlaste. Kdyby vás některý Moroj odmítal pustit do domu i přes povolení, máte povoleno použít násilí. Upozorňuji skupinu, která má nastarosti výjezdy ze dvora... ano, skupinu C2, že opravdu nikdo nesmí opustit královský dvůr ani na povolení. Kdyby se objevil jakýkoliv problém, kontaktujete ihned základnu...."Moc jsem ten konec už neposlouchal. Myslel jsem na Rose. Nevěděl jsem proč, ale té zprávě, co mi poslala, jsem věřil. Věřil jsem, že je opravdu v pořádku. Ale ostatní na tom nebyli stejně. Když jsem Janine pozoroval, nechápal jsem jak může normálně pracovat, když je její dcera někde pryč. Před několika hodinami jsem viděl, že se o ni opravdu bála a bojí... Stále jsem se na ni díval a říkal si, jak moc si jsou podobné. Taky mě napadlo, jak by se Rose možná líbilo vidět takovouhle akci. A byla ráda, když se mohla do akce zapojit.K Janine se prodrala Lissa a přerušila ji."Ztratila se Jill," oznámila jí."Lisso teď..." Najednou jí ale došlo co Lissa říká. "Cože?!! Jakto že je pryč? Proč vůbec odešla z paláce?!!!""Měla spát u kamarádky, byla u ní ještě dřív, než Nataša utekla poprvé. Od té doby jsem ji neviděla, jenom jsem jí volala ať zůstane u Contů, že pro ni příjde Neil.""Neil Slater? Toho jsme hledali, měl hlídat Její Veličenstvo kvůli zvýšené ochraně. Nikdo neví, kde je," ozval se jeden strážce.Lissa se žalostně chytila za hlavu. "Jestli se jí... něco stalo. Nebo..."Chytil jsem jí za ramena jako Rose, když jsem chtěl aby se uklidnila. "Podívej Lisso, Jill je určitě v pořádku. Neil se asi někde zdržel. Určitě se to vysvětlí. Pošlu někoho, aby tě dovedl zpátky do apartmá, odtamtud můžete Jill zavolat."Lissa roztřeseně přykývla. "Michaile? Zaveď prosím Lissu do jejího apartmá a... asi tam i zůstaň, ať je tam víc strážců." Michail se usmál podepřel rukou Lissu a spolu zamířili ke schodišti."Kde je vůbec Hathawayová?" zakřičel kdosi. Otočil jsem se. Byl to Emanuel Gothevski, nečekaně. On jí nikdy nedá pokoj."Strážkyně Hathawayová tady není. Odjela pryč ze dvora, protože..." začal jsem vysvětlovat, ale Emanuel mi skočil do řeči."To je ale vážné přestoupení protokolu!" vyštěkl. "Za to jí bude odebraná funkce a-"Zaťal jsem pěsti a naštvaně na něj hleděl. Teď už jsem pochopil, jak moc to jeho buzerování vždycky Rose štvalo. Janine si toho všimla a zastavila ho v jeho proslovu."Tak dost!" vyštěkla na něj tak hlasitě až sebou trhl. Emanuel Gothevski byl sice opravdu vysoce postavený strážce, ale Janine mu pořád šéfovala. Takže ji musel poslouchat. "Není čas na nějaké dohadování, proč tu slečna Hathawayová není. Venku za těma dveřma někde je ta, která zabila královnu, tak se konečně seberte a začněte něco dělat. A vy strážce Gothevski by jste mě velice potěšil, kdyby jste se sebral a šel na základnu k vysílačkám. Děkuji."Skoro s otevřenou pusou jsem zíral, jakou má u ostatních strážců autoritu. Gothevski jen sklopil oči, otočil se a zamířil pryč.Janine se zhluboka nadechla aby se uklidnila. "Tak. Řiďte se přesně pokyny vedoucího vaší skupiny. Podívejte se i po princezně Dragomirové-Mastranové. Všechno hned hlaste. Děkuji. Jděte."Janine mi ještě ukázala mou skupinu. Nikoho známého jsem neviděl. Až teda na jednoho."Eddie, takže ty už takhle pracuješ, jo?" zeptal jsem se bývalého žáka, když jsem vedl svou skupinu ven z budovy."Bohužel," usmál se. "Prosím vás, stalo se něco Rose?"Chvíli mi trvalo, než jsem odpověděl. "Ne," řekl jsem nakonec. "Snad ne. Nevíme o ní nic, jen nám psala zprávu, že je v pořádku.""Aha." Vzpomínal jsem si, že Rose se s Eddiem na Akademii hodně bavila. Měl jsem ho rád.Podíval jsem se na plánek, který jsem dostal od Janine a podle něho zamířil k jednomu z domů poblíž. Náhodou to byl dům Contů.Zazvonil jsem a otevřel mi nějaký muž. Tázavě zvedl obočí. "Přejete si?""Máme nařízenou domovní prohlídku ve všech domech na královském dvoře kvůli útěku lady Ozerové. Musíte nás pustit dovnitř," vysvětlil jsem mu."Aha," zarazil se. "No, tak jasně, pojďte."Celá moje skupina (něco přes deset lidí) prošlo dveřmi a podle příkazů Janine začali všechno prohledávat. Procházel jsem jednotlivé místnosti. Pak jsem se vzpoměl na Jill a vydal se za tím mužem."Promiňte, ale neměla tady být náhodou princezna Dragomirová-Mastranová? Jill?" zeptal jsem se ho."Ano, měla. Ale přišel si pro ni před asi dvěma hodinami ten strážce... říkal, že se jmenuje Neel nebo....""Neil?""Ano, to je on," odpověděl muž."A... ehm říkáte, že to bylo před... dvěma hodinami? Zhruba?" zeptal jsem se."Ano, tak nějak. Říkám, stavil se tu, vzal Jill tašky a odvedl ji. Vypadal hrozně... hm... zbědovaně, když to tak řeknu. Byl strašně nervózní a tak.""Dobře, díky," přikývl jsem, zvedl telefon a zavolal Lisse. Byla hodně překvapená, že Neil Jill odvedl už před tak dlouhou dobou.Procházeli jsme domy, sídla a vily královských, ale nikde jsme nic nenašli. Všichni jsme tušili, že nejspíš nic nenajdeme, ale stejně jsme to museli projít. Asi nejvíc se mi nechtělo do domu, kde předtím bydlel Theodor Daškov. Několikrát jsem zvonil, ale nikdo neotevíral. Vzal jsem do ruky vysílačku."Janine jsi tam? Tady Belikov. Jsme před domem Daškova, nikdo neotevírá..."Ozvalo se šumění. Pak jsem uslyšel hlas Rosiny matky. "Tak vypačte dveře," ozvalo se.Snažili jsme se dveře vykopnout, ale byli pevné. Nakonec se nám je ale povedlo vyrazit. Celá skupina se zase rozešla po domě. Když přišla řada na sklep, opět tu byli zamčené dveře. Vykopnout ani vyrazit nešli, takže jsme je museli vypáčit. Šlo to hodně těžko, říkal jsem si že asi budu vraždit, když uvnitř nic nebude. Ale to co tam bylo vážně stálo za to.V tom sklepě bylo něco jako hodně dobře zařízená kancelář. Bylo tu několik monitorů, které byli napojené na kamery, které sledovali celý královský dvůr. Postupně jsme prozkoumali celou místnost. V šuplících byli různé zbraně, v jedné skříni jsme našli opravdu velmi kvalitní foťák... Došlo mi, že tu někde musí být i nějaké fotky. A taky že jo. V zamčených šuplících byli celé stohy fotografií. Byla tam Lissina korunovace, volby královny, Rose, jak utíká z královského dvora kvůli obvinění z vraždy, a... taky tu bylo jak je Rose s Adrianem na letišti, jak vystupuje z nějakého auta... Prohlížel jsem si jednu fotku za druhou a začalo mi docházet víc a víc věcí....Takže Tašin útěk doopravdy asi měl něco společného s Rosiným odchodem. A nejen to... Začalo mi připadat, že někdo si dal hodně velký pozor, aby Rose opravdu odjela. Nechtělo se mi tomu věřit.Už jsem chtěl zmáčknout tlačítko vysílačky, když na mě jeden z členů mé skupiny zavolal."Strážce Belikove, pojďte se podívat na tohle!" vykřikl.Strčil jsem si pár fotek do kapsy a šel k němu. Držel v ruce nějakou bednu. Nebyl na ní ani zámek a to mě překvapilo. Vzal jsem bednu do ruky a otevřel ji.Chvíli jsem zíral na obsah, než mi došlo, co to je."Všichni okamžitě pryč!" zakřičel jsem a vyběhl ze sklepa. Slyšel jsem jak běží za mnou. Volali na mě, co se děje. Ale já jen počítal sekundy.Vyběhli jsme ven. Deset, devět, osm, sedm, šest, pět..."Pohyb! Musíme odtud pryč!" zakřičel jsem na ně.Tři, dva, jedna... PRÁSK!Zakryl jsem si hlavu, aby nepřišel při dunění o sluch. V té krabici byla bomba. Časovaná bomba. Někdo věděl, že tam půjdeme. Někdo nechtěl, aby jsme dostali důkazy.Pozoroval jsem, jak z některých částí domu plají plameny. Ve vzduchu poletoval popel a malé části materiálu z domu. Vypadalo to jako černý sníh.Všichni jsme udiveně zírali na dům, ve kterém jsme před chvílí byli. První moje reakce byla, ozvat se Janine."Halo, si tam Janine?" Chvíli nic."Ano, sem tu. Našli jste něco?" zeptala se."Ehm... tak nějak, jenže to vybuchlo i s domem."Janine jen zalapala po dechu. "Jak...? Hned se vraťte. Moment... čí to byl dům?""Theodora Daškova," odpověděl jsem podle zápisu v plánku."Dobře. Vraťte se sem."O několik minut pozděj už se mě Janine ptala v její kanceláři na další a další otázky. Ptala se na fotografie, na dokumenty, dokonce i na typ bomby. Když už se zeptala skoro i na barvu stěny, nechala toho. Poslala strážce z mé skupiny, aby šli ještě prozkoumat místo výbuchu. Ale i ona věděla, že je to k ničemu. Ten, kdo tam tu bombu nechal, velmi dobře věděl, co dělá.S rukama v kapsách jsem pozoroval strážce, kteří odcházeli zpět k domu. Trochu jsem se usmál na Eddieho. Byl celý černý od popela, jako ostatní a měl na tváři krvavý šrám. Bylo mi ho trochu líto. Musel už tak mladý nastavovat život. Kdyby jsme se z toho sklepa nedostali včas, mohli jsme se tam všichni zabít.Nahmatal jsem v kapse nějaké papíry. Vytáhl jsem je a zjistil, že jsou to tři fotografie z toho domu. Na všech byla Rose. Na jedné odcházele s kufrem z našeho bytu pryč s nějakým Morojem, na druhé vystupovala z černého auta u budovy letiště a na té další... to mě zaujalo stejně jako před tím. Byla tam taky Rose, jak nastupuje s Ivaškovem do letadla.Takže Ivaškov nemluvil tak úplně pravdu, když říkal že o ní nic neví. Začali se mi spojovat informace. Když jsme volali Ivaškovi, řekl nám, že je v letadle do Říma. Předtím jsme volali Rose a hlásilo nám to, že je taky v letadle. A když jsem zíral na fotku, jak spolu nastupují do letadla, došlo mi, že s ním musela letět. Do Říma."Belikove... co to máte za fotky?" zeptala se mě Janine.Pohlédl jsem na ni. "To jsou ty, co jsem našel v tom domě. Ani jsem moc nevěděl, že jsem si je nechal," odpověděl jsem a podal jí je.Prohlédla si je. Nejvíc ji zaujala ta třetí. "Ehm... to je Rose a Ivaškov? Na letišti?""Nejspíš."Podala mi fotky. "No... Tak to toho hodně mění," poznamenala a zvedla telefon. Chvíli čekala. "Ano, strážce Phill? Potřebuju aby jste zajistil ochranu výslechu pana Theodora Daškova. Tak za hodinu. Půjde to? Výborně. Ano, budu tam já. Nashle," ukončila rozhovor. Pak se obrátila na mě. "Byla bych ráda, kdyby jste tam byl taky. I kvůli otázkám na Rose.""Jistě. Jen tohle zajdu ukázat Lisse," zamával jsem fotkama. "Zřejmě musíme znovu volat Ivaškovi."V královském apartmá panovala špatná nálada. Abe přecházel po místnosti sem tam, jako před tím já, Lissa s Christianem seděli na pohovce, u dveří stál Michail se strážcem Abeho. Jak jsem zjistil, Jill se nenašla. Nikdo o ní a ani o Neilovi nic nevěděl."Mám nějaké novinky," oznámil jsem jim, když jsem vešel dovnitř. Upřely se na mě pohledy všech v místnosti. Lissa otevřela pusu, ale asi nebyla schopná mluvit. První se ozval Rosin otec."Stalo se něco?" zeptal se."Ano," přisvědčil jsem. "Když jsem se svou skupinou šel prohledat dům Theodora Daškova, našli jsme u něj ve sklepě pěkně dobře zařízenou kancelář. Nebo spíš sledovací studio. Našli jsme tam nějaké fotky. A ten nápad," otočil jsem se na Lissu, "že by Taša mohla mít něco společného s Rosiným odchodem, byl možná pravdivý," prohlásil jsem a podal jí fotky. Všichni se seskupili kolem Lissy a s vykulenýma očima sledovali fotky."Takže Adrian nám kecal, že o Rose nic neví, že?" zeptal se Christian."Ano."Lissa položila fotky a vzala už poněkolikáté telefon. Vypadala trochu vytočeně. Zapnula na mobilu reproduktor, aby jsme rozhovor slyšeli i my."Prosím?" ozval se Ivaškovův hlas."Kde je Rose?" vyštěklam Lissa do telefonu."Sestřenko, už jsem ti jednou říkal, že-""Nelži," přerušila ho Lissa naštvaně. "Máme fotky, na kterých si ty s Rose na letišti. Tak kde je?!"Ivaškov si povzdechl. "Až Rose zjistí, že jsem ti to řekl, zabije mě.""Takže víš kde je?" zeptal jsem se a naklonil se k mobilu."Hele, kolik vás tam je?! Byl bych nerad, aby-""Adriane!" napomenula ho Lissa varovně."Rose odletěla se mnou," řekl pomalu. "Je tady, v Římě."Lissa se trochu uklidnila. "Můžeš nám ji dát k telefonu?""Ne," odpověděl Adrian. "Má svůj hotel, není se mnou a se Sydney."Zklamaně jsem vydechl. Abe si taky sedl blíž. "A víš, proč odjela?" zeptal se ho."Jo," řekl Adrian. "Ale já vám to vážně nemůžu říct. Za pár hodin se s Rose sejdu a řeknu jí, že jste volali. Pak se ozvu, pokud nebudu uškrcenej. Teď chci spát, nazdar.""Adriane!" vykřikla ještě Lissa, ale už to položil. "Sakra. Myslíte že nám Rose pak zavolá?""Řekl bych, že ano," odpověděl jsem."Taky si to myslím," přidal se Abe.Zazvonil mi telefon. Byla to Janine. Říkala, že mám vzít ty fotky a jít do její kanceláře, že za chvíli začne ten výslech."Omlouvám se, ale musím jít," řekl jsem a vzal si fotografie ze stolu. "Za chvíli začne výslech Theodora Daškova, musím tam být. Kdyby se Rose ozvala, tak... tak mi dejte vědět.""Samozřejmě," potvrdila Lissa. Už vypadala o něco líp, ale stále ji asi trápila ta věc s Jill.Po asi hodině nepřetržitého výslechu Daškova jsme toho s Janine a ještě jedním strážcem nechali. Daškova odvedli zpět do cely s vysokou ochranou a já se vydal za Janine do její kanceláře. Janine za sebou naštvaně práskla dveřmi. Další věc, kterou by asi udělala i Rose."Ten hajzl nic neřekne, ikdyby jsme to z něho páčili násilím," řekla naštvaně a sedla si."Musíme ale vymyslet způsob, jakým to z něho dostaneme. Má důležité informace o Nataše. Může vědět kde je," prohlásil jsem. Taky jsem byl naštvaný. Celou hodinu jsme mu dávali jednu otázku na druhou, ale on buď neodpovídal vůbec, nebo si z nás dělal legraci. Nezodpověděl nám jedinou otázku."To teda ano," přisvědčila Janine."Co... nátlak?" navrhl jsem opatrně.Janine na mě pohlédla. "Nejsem si úplně jistá, jestli by to ostatní schvalovali...""Lissa je královna. Může si prosadit svou, když bude chtít," řekl jsem.Chvíli o tom přemýšlela. Sama taky věděla, co Lisse dělá používání éteru, ale tohle vypadalo jako poslední možnost. "Půjdeme za ní," řekla nakonec.Lissa s nátlakem moc nesouhlasila. Nedělala to ráda, protože věděla jak moc je to špatné. Ale když jsme jí řekli všechny důvody, proč ho na Daškova použít, začala o tom přemýšlet."Lisso, víme že je to pro tebe těžké... ale když nám Daškov nedá odpovědi, nemáme moc velkou šanci najít Rose. A Jill."Lissa zalapala po dechu. Na Jill asi zapoměla. Přikývla. "Dobře, souhlasím. Udělám to."