VA - Spoutáni láskou (1. díl)

6. kapitola: Překvapení, závist a legendy

Jídlo bylo vážně skvělé. Všichni se snažili chovat se mile a usmívat se, jenže až na Adrianovi časté poznámky na adresu všech nikdo nemluvil. Hlavně Lissa byla povdivně zaražená. Koukala jsem chvíli po ostatních, ale nikdo zřejmě nehodlal nic řešit."No tak Liss, už to vyklop!" nevydržela jsem to.Lissa se po mě podívala a znervózněla ještě víc. Odložila příbor a zhluboka se nadechla."S Christianem jsme tak trochu přemýšleli o budouctnosti," řekla konečně. Začínala jsem se bát, že vím o čem mluví. "Ani jednomu z nás se nelíbí, že jsme tak málo spolu. Proto jsem se rozhodla, že..." Lissa se nachvíli odmlčela a znovu se zhluboka nadechla. "... že odstoupím z Lehighu."Skoro všichni zalapali po dechu a zírali na Lissu jako na blázna."Cože? Ale vždyť si vždycky chtěla na vejšku, i přes všechny problémy s tvou ochranou jsi tam šla a teď chceš jít pryč?" nechápala jsem. Tohle jsem vážně nečekala. Lissa o Lehighu mluvila už od svých patnáctin. Strašně moc chtěla jít na výšku a když uviděla jednou brožuru s univerzitou v Lehighu, nemluvila už o žádné jiné. Stálo ji strašně moc úsilí, aby královnu Taťánu přemluvila. Musela se jí vnucovat, chovat se slušně, tak jak se patří na poslední z rodu Dragomirů. Když jí to královna konečně dovolila a zajistila, Lissa se mohla zbláznit radostí. A teď chtěla jít pryč."Jasně, ale to jsem ještě nebyla královnou," odpověděla. "To přejíždění mezi dvorem a Lehighem se mi už nějakou dobu nelíbí. Domluvili jsme se s Christianem, že já se budu naplno věnovat dvoru a on tady bude se mnou, bez práce, protože já jako královna mám peněz dost."Něco se mi na tom nezdálo. Navíc celou dobu zírala před sebe, nebo sem tam střelila pohledem po Christianovi."To ale nebyl jedinej důvod, že jo? odtušila jsem. Všichni se na mě nechápavě podívali až na Lissu a Christiana."Ne, máš pravdu. Je tu ještě něco," vydechla Lissa a pevně stiskla Christianovi ruku. "Před nějakou dobou jsme na něco přišli. Čekáme s Christianem dítě.""Cože?" vykřiklo hned několik lidí naráz. Tak to byl zásah. Jestli mě první zpráva překvapila, takhle mě položila úplně. Lissa je těhotná?! Pohlédla jsem na Dimitrije. Vypadal stejně překvapeně jako ostatní."Lisso, vždyť jste ale oba ještě tak mladí... Není ještě brzo?" zeptala se opatrně máma. Věděla, o čem mluví. Ona mě měla taky když byla ještě hodně mladá."Je vám teprve dvacet," upřesnila jsem to. Zírala jsem na Lissu jako na ducha."Ujišťuju vás, že jsme to neplánovali," řekl Christian. Neplánovali? říkala jsem si v duchu. Vždyť když někdo nechce mít dítě, tak s tím přece něco dělá. Nechtěla jsem aby šla Lissa na potrat, nebo tak něco. Ale dalo se s tím přece něco udělat ještě před tím, než se to stalo!"Nechápu, proč jste z toho tak vyjevení," promluvil z ničeho nic Adrian. On jediný se uvolněně usmíval. "Mimčo je přece radost. Nezáleží na tom, kolik jim je, nebo že je Liss královna. Chtěj dítě, tak ať ho mají.""Vyjímečně souhlasím s Ivaškovem," řekl Abe a usmál se na Lissu. "Gratuluju. Už víte, jestli je to kluk nebo holčička?" Matka po něm střelila nebezpečným pohledem, ve kterém byl ale i smutek. Věděla jsem, že ji Abe opustil, když byla těhotná. Nebyla asi moc ráda, když takhle mluvil o jiných dětech."Ještě ne, je na to brzy," odpověděla Lissa už trochu uvolněněji.Pochopila jsem, že bych asi měla přejít na Lissinu stranu (ikdyž se mi moc nechtělo). Donutila jsem se k úsměvu."Gratuluju Liss," řekla jsem a objala ji.Pochvilce už byli všichni na nohách a blahopřáli budoucím rodičům. Už mi přišlo trapné jak tam všichni postávali, a taky jsem se snažila nějak zastavit tu bodavou bolest v hrudi."Omlouvám se Lisso, ale půjdu se už lehnout," vymluvila jsem se. "Jsem strašně unavená.""Jo, jasně," usmála se.Jen co jsem zavřela dveře od salonu rozběhla jsem se ke schodišti. Kašlala jsem na to, že je tu výtah. Brala jsem schody po třech, dokud jsem nestála ve čtvrtém patře. Doklopýtala jsem k našim dveřím, kartou je otevřela a vpadla dovnitř. Ani jsem si v běhu neuvědomila, že mi tečou slzy.Sedla jsem si na podlahu v obýváku a opřela se o stěnu. Po tvářích už mi tekli slzy proudem a já to nemohla zastavit. Strašně jsem Lisse záviděla. Tak to bylo vždycky. Ona si užívala, měla všechno co chtěla. A já to respektovala. Žila jsem podle hesla: Oni mají přednost. Ale nikdy jsem ze sebe nevyhnala ten pocit žárlivosti. A teď to ve mně tak nějak vybuchlo.Za chvíli jsem uslyšela klapnou dveře. Prosím, ať to není Lissa, jenom ne Lissa! prosila jsem v duchu a snažila se rychle si utřít slzy. Když jsem se pak podívala na ruce, zjistila jsem, že jsem si pouze rozmazala řasenku po obličeji.Naštěstí to nebyla Lissa ale Dimitrij. Všiml si mě hned, jak vešel do dveří."Rose, co se stalo?" zeptal se a klekl si vedle mě.Potlačila jsem dlaší slzy."To nic, zapomeň na to. Jen taková slabá chvilka..." odvrátila jsem se a chtěla se zvednout, ale on mi to nedovolil."Rose!" otočil mi hlavu tak, aby jsem se mu dívala do očí. "Je to kvůli Lisse a tomu dítěti?"Pohlédla jsem mu zpříma do těch jeho hlubokých tmavých očí a znovu se rozbrečela. Nemohla jsem mu lhát.Pochopil. Vždy mě pochopil. Pevně mě obejmul a opřel si hlavu o mé čelo. Věděla jsem, že myslí na totéž co já.Morojové můžou mít děti. Jsou to v podstatě čistí, živý vampýři. Můžou mít dítě s jiným Morojem nebo s dhampýrem. To je taky jediný způsob, jak můžou mít dhampýři děti. No, vlastně je ještě jeden: že ho budou mít s člověkem. To jde i u Moroju. Jenže takového jedince společnost úplně zavrhne, takže případů bylo málo.A o moc víc případů nebylo, že by měli děti dva dhampýři. Vlastně vůbec žádný. V historii se sice objevovali legendy o zázračných dětech, ale byli to pohádky, které staré dhampýrky vykládali vnoučatům. Dhampýr a dhampýrka prostě spolu mít dítě nemůžou. Vztahy mezi dhampýri byli ale stejně nepřístupné, takže tohle řešilo jen velmi málo lidí. Jenomže v to málu jsme byli i my s Dimitrijem.Jeden by si řekl, že dva dhampýři, kterým doposud jejich vztah celkem procházel, budou spokojení a bezstarostní. Jenže já chtěla mít dítě. Ne hned. Ale někdy určitě. A co víc, chtěla jsem ho mít s Dimitrijem. Věděla jsem, že to nejde, ale měla jsem někdy sny o tom jak jdeme přes ulici s Dimitrijem a za ruku se nás drží malé dítě. Naše dítě.Dimitrij mi už dávno řekl, že když budu chtít mít dítě, tak že mu nevadí, že nebude jeho. Věděla jsem ale, že ba mu to vadilo. A mě taky, proto jsem to odmítala."Běž si lehnout, něco ti donesu," zašeptal po nějaké době a odtáhl se. Pak vstal a zmizel v kuchyni.Taky jsem vstala, i když trochu nemotorně a šla jsem do ložnice. Vklouzla jsem do postele, pod tlustou deku a přitáhla si ji až pod bradu.Slyšela jsem z kuchyně nějaké zvuky. Potom se ve dveřích objevil Dimitrij s hrníčkem horké čokolády. S úsměvem jsem si ji od něj vzala. Vždycky věděl, jak mi alespoň trochu zlepšit náladu. Když mi hrnek podal, šel ještě do koupelny. Vrátil se v ruce s navlhčeným ručníkem a vatovými tampónky. Sedl si ke mně na postel a začal mi jemně otírat obličej."To nemusíš," zamumlala jsem. Ale nepřestal. Sledovala jsem jak znovu namáčí ručník a opatrně jím čístí můj obličej. Na chvíli jsem zavřela oči, aby mi mohl očistit řasenku i s očí. Byl to úžasný pocit.Když skončil, šel ještě vše uklidit a pak si lehl vedle mě."Rose, víš že když budeš chtít..." začal opatrně Dimitrij, ale já ho nenechala."Jestli mi chceš připomínat tvou 'úžasnou' nabídku, abych se vyspala s někým jiným a měla s ním dítě, tak na to rychle zapomeň," skočila jsem mu do řeči. Pak jsem si uvědonila, že jsem to trochu přehnala. Snažil se mi jen dát vše, co bych chtěla."Promiň," řekla jsem a stiskla mu ruku. "Ale jestli budu mít dítě, tak jedině s tebou.""To ale znamená, že ho mít nebudeš," řekl smutně Dimitrij."Třeba ne," řekla jsem a sama se divila, kde se ve mně bere tolik optimysmu. Asi jsem začínala věřit v hlouposti.Zvedl obočí."No podle těch legend..." začala jsem. Jo asi jsem se zbláznila."Rose, promiň, ale jsou to výmysli!""A co když ne? To, že se ze Strigoje nemůže stát tnovu dhampýr byl taky napřed výmysl a ják vidím, tak to úplně vymyšlené nebylo!" odporovala jsem."Ale tohle je něco jiného." Nerad mluvil o tom, jak z něho byl Strigoj."A včem je to něco jiného, Dimitriji? O tom se taky říkalo, že jsou to pohádky. A jak to dopadlo?""Rose, ale ani éterem se nedá vyřešit všechno.""Já neříkám, že éter dokáže vše. Jen jsem viděla nějaké věci, o kterých by někdo normální řekl že jsou to hlouposti, takže mi to nepříjde zase tak nesmyslné." Alespoň teď už ne. "Prostě se podívám podrobněji na ty legendy a potom se uvidí. Jenom mi prosím neber naději dopředu.""Dobře," souhlasil a obejmul mě. "Jen pak nerad vidím, jak jsi zklamaná."Usmála jsem se. Třeba nebudu.