VA - Spoutáni láskou (1. díl)

3. Kapitola: Konečně

Seděla jsem na posteli na koleji. Přemýšlela jsem o té ženě. Bylo mi jí líto... Nechápala jsem, jak toho chlápka může stále krýt. Kdyby mi někdo chtěl vzít mé dítě... Nenechala bych to jenom tak. Jenomže v tomhle problém se mnou určitě nevidím. Protože jsme s Dimitrijem oba dhampýři, nemusíme to ani řešit. Prostě to nejde.Uslyšela jsem vrznout dveře. Otočila jsem se a uviděla v nich Lissu a Neila ověšeného taškama. Hned se mi nálada trochu zvedla."Princezno, myslel jsem, že menší nákup neznamená sedm plných tašek!" postěžoval si se smíchem, ale trochu unaveně Neil."No jo - vítej v holčičím světě!" řekla jsem a pomohla mu s taškama."Rose to je nádhera!" vykřikla Lissa s šatama v ruce. "A ten přívěšek. Vždyť je to briliant! Kdo ti to prosímtě koupil?""Šaty Dimitrij, přívěšek můj drahý otec," usmála jsem se. "Jdu večer s Dimitrijem ven. Půjdu se nachystat." Koukla jsem na hodiny a málem dostala infarkt. Bylo pět. Musela jsem si ještě umýt vlasy. Vystřelila jsem okamžitě do koupelny.Když jsem si dolakovala nehty bylo už půl šesté. Rychle jsem se nalíčila a začala se oblékat. Sukně mi šla, ale se zavazováním korzetu mi musela pomoct Lissa. Když skončila, trochu odstoupila a podívala se na mě."Moc ti to sluší, Rose," pochválila mě."Děkuju..." odpověděla jsem a kriticky se shlédla v zrcadle. Vlasy! Rozčesala jsem si je a začala přemýšlet nad účesem. Nakonec jsem si vzpoměla na Dimitrijovu slabost na moje vlasy. Vykartáčovala jsem si je do platinového lesku a nechala je rozpuštěné. Znovu jsem se podívala do zrcadla a musela uznat, že vypadám nádherně.Bylo šest, ještě jsem měla chvíli čas. Zapnula jsem televizi a opatrně si sedla na sedačku, abych nepomuchlala šaty."Ani se nemusím ptát, kam jdeš?" poznamenal suše Adrian, který právě vešel do dveří. "Nechápu proč se vůbec obtěžuješ se šatama. Stejně v jeho přítomnosti na tobě dlouho nezůstanou.""Sem jako měla jít v podprsence?""Bylo by to zajímavý," připustil Adrian."Víš, hrozně ráda bych si s tebou povídala o spodním prádle, ale mám na práci lepší věci," řekla jsem a zvedla se z pohovky."Jasně," řekl s úsměvem Adrian. "Věco o kterých se ze stydlivosti radši ani nebudeme bavit, že?""Přesně tak," potvrdila jsem a bojovala s nutkáním po něm něco hodit.Nazula jsem si boty na vysokém podpatku (aspoň nebudu vedle Dimitrije taková malá) a vzala kabelku."Tak čau," křikla jsem směrem k Adrianovi, ale na odpověď už jsem nečekala a vyšla ven ze dveří.Na schodech jsem potkala Christiana. Kývla jsem mu na pozdrav."Už čeká," řekl jen.Když jsem to uslyšela začala jsem brát schody po třech (na podpatcích jsem se málem zabila). Rozháněla jsem studenty na schodech, kteří na mě udiveně zírali. Některé holky jen vydali "Óoooch!" na mé šaty.Zastavila jsem se teprve venku. Byla už tma a celkem zima. K mé smůle jsem ale Dimitrije nikde neviděla. Byla jsem trochu zklamaná, že tu není na čas. Rozhlížela jsem se po okolí jestli ho někde neuvidím.Nic. Nikde nikdo nebyl. Jen prázdná ulice se zaparkovanými auty. Moment - auto?!Okamžitě jsem začala procházet mezi auty. Konečně jsem uviděla svůj cíl: skoro na konci řady aut stála světle šedá Honda. Rozběhla jsem se k ní, ikdyž na podpatkách to byl trochu problém.Naráz se otevřeli dveře řidiče a někdo z nich vystupoval. Nesvítili pouliční lampy, takže jsem mu neviděla do tváře. Když jsem ale uviděla dlouhý kožený kabát, byla jsem si jistá.Skočila jsem mu kolem krku a ucítila závan známé vody po holení. Málem jsem brečela radostí."Rozo," zašeptal a trochu se ode mě odtáhl. " Strašně si mi chyběla.""Ty mě taky," odpověděla jsem a políbila ho. Bylo to jakoby se mi vrátila nějaká část těla. Bylo to krásné a vášnivé, když mi polibek oplácel. Jednou rukou mi vjel do vlasů a druhou pod lem šatů. I přes svoje rozpálení jsem ale cítila jak mi mrznou nohy. Odtáhla jsem se on něj."Víš Dimitriji, ty šaty jsou fakt krásný..." začala jsem, ale přerušil mě."Nelíbí se ti," odtušil Dimitrij."Ale né, líbí, ale... je v nich strašná zima," řekla jsem a snažila se ignorovat mrznoucí prsty na nohou.Dimitrij se usmál, vzal mě do náruče a odnášel k autu.Naráz se ve mě probudila stará známá nevolnost (to byla ostatně jedna z pár věcí, které mi zůstali po přerušení pouta). Ne teď ne!, křičela jsem v duchu."Dimitriji, Strigojové!" zašeptala jsem mu do ucha.Okamžitě mě položil na zem a začal se rozhlížet."Běž do auta," přikázal mi a vytáhl z pouzdra na opasku stříbrný kůl."Na to zapomeň," řekla jsem pevně a taky vytáhla z kabelky kůl. "Ztratila jsem tě už jednou, po druhé to zažít nehodlám!""Rose..." podíval se na mě trochu zoufale."Pozor!" zakřičela jsem místo odpovědi, když se na něho zezadu řítila Strigojka.Dimitrij se otočil a právě včas Strigojce uhnul. Zasadil jí pár ran, pak ji podkopnul a ona sletěla na zem. Kůl jí za chvíli projel zády. Mrtvá. Ani jsem se do toho nestačila nijak zapojit."Páni, to bylo rychlí i na tebe, ruskýho boha," přiznala jsem.Usmál a zasunul si očištěný kůl zpět. "Nepřeháněj..."Chtěla jsem už jít, ale Dimitrij mě zarazil."Nemůžeme to tělo tady takhle nechat," řekl vážně."Jo, promiň, jdu zavolat pohřebáka," řekla jsem ironicky.Trochu mu zacukali koutky, ale ovládal se. Vytáhl mobil a naklepal do něj nějaké číslo. Když mu to to někdo vzal, začal mluvi rusky."Hele s tou ruštinou musíme něco udělat ," řekla jsem, když to položil. "Jak mám vědět, že nevoláš nějaký svojí milence, když tomu nerozumím?" zeptala jsem se jakoby vážně.Teď jsem ho opravdu rozesmála. Vzal mě znovu do náruče a políbil mě."Můžu tě začít učit třeba hned," nabídl se s úsměvem."Jo, ráda bych, ale vím o zajímavějších věcech," řekla jsem drze a znovu ho políbila. Odtáhla jsem se až když jsem seděla na sedadle v Hondě."Nepřemýšlel si v poslední době, že si koupíš nový auto?""Ani ne," odpověděl, když dosedl na sedadlo."No kdybys chtěl, tak bych tu nějaké sehnat mohla...""Nechci," řekl s úsměvem. Věděla jsem, že je zbytečné, ho k něčemu takovému přemlouvat. Ale chtěla jsem to zkoušet dál."Ale Abe by ti možná..." začala jsem ale on mi skočil do řeči."Ne! Od tvého otce ne!""Počkej, proč ne?" nechápala jsem. Pak mi to došlo. "On s tebou zase mluvil o nás, že jo?" zeptala jsem se naštvaně. Dimitrij se otočil na druhou stranu, ale já mu hlavu otočila zpět na mě a povytáhla obočí."Jo," řekl po chvíli."Já ho zabiju! Bože jak tohle na něm nenávidím! Ale tohle už přehání!" zakřičela jsem. Vzpomínám si, na scénu, kterou můj otec udělal, když jsem ještě chodila s Adrianem. Abe si chudáka Adriana k sobě zavolal a důrazně a dopodrobna mu vysvětlil, co se mu stane, když ublíží jeho dceři. Něčím takovým prošel i Dimitrij, asi po dvou týdnech chození se mnou. Navíc jsme museli mým rodičům vysvětlitm jak probíhal náš vztah na Akademii. Samozdřejmě jsme vynechali tu "chvíli v chatce".Ale Abemu nedělalo vůbec problémy připomínat Dimitrijovi, že já, Rose Hathawayová, jsem dcerou velmi mocného Ibrahima Mazura."Už jsem si na to zvykl, Rose," řekl unaveně Dimitrij."Stejně si to s ním vyřídím," řekla jsem a trochu se k němu přitulila přes řadící páku. "Nikdo mi mého kluka strašit nebude!""To jako že se ho bojím?" řekl skoro uraženě Dimitrij."Ne, ty se nebojíš ničeho," řekla jsem s naprostou jistotou a políbila ho na tvář."Nech si to do hotelu," usmál se."Tak do hotelu, jó?" zeptala jsem se a Dimitrij vyjel.