VA - Spoutáni láskou (1. díl)

21. kapitola

Celé dopoledne dalšího dne jsem strávila sama v hotelovém pokoji. Ráno jsem měla takovou slabší chvilku a moje myšlenky se zase zatoulaly k Dimitrijovi. Přemýšlela jsem na tím, jestli mě opravdu přestal hledat. Odpověď jsem měla skoro okamžitě. Určitě ne. Představovala jsem si jak teď někde tlačí Adriana ke zdi a snaží se z něj vytáhnout, kde jsem. Při té představě jsem se musela zasmát. Chudák Adrian, napadlo mě.Jedna moje část si hrozně přála, aby mě Dimitrij hledal. A aby mě našel. Chtěla jsem aby mě Dimitrij našel a aby jsme byli zase ten šťastný pár jako jsme bývali.Takové myšlenky jsem musela zahánět už nějakou dobu. Konečně jsem se totiž (s malou pomocí Ashley) dostala z té nejhorší depky. Stále jsem moc nemohla spát, protože večer to bylo nejhorší, ve slabých chvilkách jsem brečela a vzpomínala na to jak byl vztah s Dimitrijem krásný, ale už to nebylo tak hrozné jako před tím...Stále jsem si ale musela opakovat, že Dimitrij není tak hloupý, aby Taše naletěl. A doufala jsem v to. Taša se mi od mého odletu z Říma neozvala. Byla jsem za to ráda, ale přišlo mi to trochu... divné. Protože od té doby, co jsem odešla z královského dvora mi stále volala a říkala mi co mám a nemám dělat. Těšilo mě, že mě nechala napokoji, ale bála jsem se, aby něco nechystala.Jelikož jsem měla po takovýchto myšlenkách celkem špatnou náladu, tak se mi nechtělo vysedávat někde v restauraci a nechala jsem si donést jídlo do pokoje. Když mi pokojská donesla jídelní lístek zůstala jsem jen zírat na klikiháky azbuky v něm. Ani jsem se neobtěžovala ho prolistovat celý a řekla pokojské, ať mi přinese něco z denního meny.Byla jsem tak zahloubaná do svých problémů, že jsem ani nezaregistrovala, co jím. A ani jsem si málem nevšimla, že do pokoje vešla Ashley."Oh, jaká pocta, že sis vybrala pro tentokrát normální dení dobu," poznamenala jsem kysele místo pozdravu."Dlouho jsem spala," zašklebila se na mě. "Do noci jsem vymýšlela novou choreografii a pak jsem nemohla usnout. Vstávala jsem pozdě," objasnila a sedla si vedle mě na pohovku. Pohlédla na můj oběd a nakrčila nos. "Fuj. Jak tohle můžeš jíst? Kdybys věděla z čeho se ta omáčka dělá, ani by ses toho nedotkla..." řekla znechuceně.Přestala jsem žvýkat a pustila vydličku s dalším soustem. Pak jsem se zadívala na svůj oběd. Měla jsem nějaké těstoviny s omáčkou (jestli se ta bílá tekutina tak dala nazvat) a nějakým masem. Uvědomila jsem si, že mi to vůbec nechutná. Měla jsem co dělat, abych sousto které jsem měla v puse neviplivla. "Fuj," odfrkla jsem a odsunula talíř co nejdál od sebe. "Jak tady můžeš pracovat?!""Více prací, více peněz," usmála se a ukázala na obleční, které měla na sobě. "Myslíš, že bych se takhle mohla oblíkat, kdybych pracovala jenom v baru? Jo, možná je tenhle hotel strašný, ale šéf mi tady platí dobře."Pod nádherným značkovým kabátem měla kašmírový svetr, na nohách měla očividně hodně drahé kožené kozačky a na krku se jí houpal nějaký velký šperk."To víš, každy nemá nějakou mrchu v životě, která se ho chce zbavit a která mu financuje všechno," zasmála se Ash."Myslela jsem, že ti práce v tom baru vynáší hodně," zamračila jsem se. Při zmínce o Taše má nálada poklesla ještě víc. Byla pravda, že mi Taša nechala opravdu hodně peněz. Napřed jsem si říala, že je budu používat jen, když budu potřebovat zaplatit třeba hotel, ale pak jsem si to rozmyslela. Proč bych si za její peníze nemohla koupit nějaké drahé oblečení? Proč bych nemohla za její prachy žít v luxusu?"Jo, vynáší. Ale ne tolik, abych tohle mohla nosit! Když nemáš nikoho, kdo by ti pomohl, a chceš žít takhle, musíš se snažit.""Počkej, kde je vlastně tvá máma?" zeptala jsem se. Esther Ryanovou, Ashleyinu matku jsem mývala ráda. Byla to taková energetická, příjemná žena, která se snažila být ke všem laskavá. Nezasloužila si to, co jí udělal Ashleyin otec. Vždy se držela co nejdál od královských. A možná proto byla normální...Ashley sklopila hlavu. "Před... před rokem zemřela. Dostala rakovinu," dodala roztřeseně a setřela si slzu.Chvíli mi trvalo než jsem tu zprávu vstřebala. Nemohla jsem pochopit, jak může být Ashleyina máma mrtvá. Nechtěla jsem tomu věřit. Rakovina byla další nemoc, kterou Morojové mohli dostat. Další smrtelná nemoc."To je mi líto," řekla jsem potichu a obejmula ji. To bylo asi poprvé, kdy jsem viděla Ashley takhle na dně."Po nějaké době, co jsme spolu s mámou odešli do Ruska mi oznámila, že má rakovinu plic. Měla zhoubný nádor, nedalo se to léčit." Ashley se celá třásla. Přišlo mi, že to v sobě dlouho držela. "Bojovala s tím. Chodila na nějaký léčení, a jednu dobu to vypadalo, že se to... z-zpraví..." Vzlykala mi do rukávu a nedala se zastavit. Obejmula jsem ji ještě pevněji. "Jenže pak se objevili nějaké komplikace... Všichni doktoři mi říkala, že se nemusím bát! Pořád mi říkali, že bude vše v pořádku, že už je z nejhoršího venku! A pak...." zlomil se jí hlas."Uklidni se, to bude v pohodě," zašeptala jsem a pohladila ji po zádech."Umřela na moje devatenácté narozeniny..." řekla po chvíli. Odtáhla se ode mě. Už vypadala klidněji. Utřela si slzy. Měla řasenku roztečenou po celém obličeji. "Tohle jsem ještě nikomu neřekla." Hořce se zasmála. "Vlastně jsem ani neměla komu. Ona byla jediná, koho jsem tady znala.""Co tvůj otec?" zeptala jsem se opatrně. Nechtěla jsem se jí na to ptát, ale musela jsem.Znovu se zasmála. "Co myslíš? Volala jsem mu hned po tom, co... co se to stalo. Bylo mu to jedno.""Mrzí mě to," řekla jsem.Ashley jen přikývla. Zhluboka se nadechla. "Půjdu do koupelny trochu upravit a ty se obleč. Jdem ven.""Co?" Nechápala jsem jak se z toho mohla tak rychle oklepat. "Počkej, jseš v pořádku, nepotře-""Věřmi Rose, nic mi není," ujistila mě. "Tímhle jsem si už prošla. Měla jsem jen skabou chvíli. Už je to minulost, nemůžu se pořád trápit. Zamávalo to se mnou hodně, ale už jsem se konečně postavila na nohy. Takže... půjdem ven," usmála se.Obdivovala jsem její sílu. Lissa i ostatní mi mockrát říkali, že jsem silná. Ale na Ashley jsem neměla. Život s ní zamával už několikrát, ve škole si vytrpěla hodně hnusné časy, kvůli jejímu otci a královským. Vždycky zůstala silná. Nebyla jako ostatní Morojky, byla jako dhampýrka. Silná a statečná.Ash mě vzala na dlouhou procházku po Petrohradě. Ukazovala mi památky, kluby, kam se ona chodí bavit... Taky mi ukázala, kde bydlí. Byl to takový malý byteček, který mi až moc připomínal můj mini pokoj na akademii. Byla to jedna větší místnost, ve které měla postel, malou kuchyňku s ledničkou, televizi a skříň s oblečením. Z toho pokoje vedli jedny dveře do malé koupelny. To bylo vše.Zírala jsem na to s otevřenou pusou. Tak tohle jsem chtěla vysvětlit. Nemohla jsem přijít na důvod, proč Ashley bydlí v takový díře, když má prachy na tak drahý oblečení. "Proč... proč bydlíš tady?" zeptala jsem se jí."Neboj, už šetřím na nový byt," ujistila mě. "Chvíli trvalo, než jsem se postavila na vlastní nohy. Byt, ve kterém jsme s mámou předtím bydleli, mi nedali, protože máma měla nějaký dluhy. Takže jsem skončila tady.""Můj bože..." zamumlala jsem při pohledu z okna. Naskytl se mi obrázek špinavého, neuklizeného dvora. Chtělo se mi zvracet. Otočila jsem se zpět na Ashley. "Máš už něco novýho, že jo?"Jen zakroutila hlavou a pokusila se o úsměv.Málem jsem vyletěla. "Dívej, tady bydlet nemůžeš. Zítra se podíváme na nějaké byty. Já si chci taky něco najít, tak můžem hledat spolu. Tohle je -promiň- hnusný," řekla jsem znechuceně a opatrně se posadila na dřevěnou židli. "Neříkalas, že chceš žít v luxusu?""Jo, ale jenom přes oblíkání. Tohle mě moc nebere," přiznala. Ozvalo se vyzvánění mobilu. Ashley se začala přehrabovat v kabelce. "Koukni se mi do skříně s oblečením a pak něco říkej." Podívala se na mobil a protočila oči. "Uuu, šéfová. Musím to vzít, bude to minutka," řekla a vyšla na chodbu.Přešla jsem malou vzdálenost k její šatní skříni a otevřela ji. To, co sem uviděla, mě vážně dostalo. Skříň byla úplně plná oblečení, bot, kabelek a různých doplňků. Byli tu snad všechny druhy oblečení. Šaty, sexy topy, džíny, sukně, kabátky, mikyny, svetříky... Všechno značkové a drahé. Točila se mi z toho hlava. Celá skříň byla vyložená nějakou saténovou látkou, zřejmě aby se oblečení nepoškodilo.Zírala jsem na to pěkně dlouho, dokud mě Ashley nevyrušila. "Hezký, co?" zeptala se s úsměvem."To-je-síla," vypadlo ze mě.Jen se zasmála. "Mám pro tebe novinku. Mluvila jsem o tobě se šéfovou a říkala, že můžeš klidně nastoupit.""Počkej- jako bez praxe?" divila jsem se.Přikývla. "Jo. A už dneska.""CO?! Myslela jsem, že se tam půjdu dneska jen podívat!"Ashley se zasmála. "Jo, podívat... Ale z opačné strany baru! Hele, dneska tam má být fofr, protože je sobota a dvě holky jsou nemocný."Vzdechla jsem. Ashley do mě šťouchla. "Neboj, za barem se dobře balí kluci," mrkla na mě. "A navíc dostaneš fakt slušný peníze..."Zamyslela jsem se. Vážně se mi nechtělo stát celý večer na vysokých podpatcích u baru... Ale zase jsem chtěla práci. Nakonec jsem došla k tomu, že to vezmu. Alespoň příjdu na jiné myšlenky."Ok, beru," řekla jsem."Úžasný! Tak, já se obleču, pak půjdem k tobě na pokoj a oblíkneš se ty. Máme..." Koukla na hodinky. "...celkem dost času, takže bysme měli stíhat."Zamířila ke své skříni. "Hm...." zamyslela se. "Něco sexy, ale aby se v tom dalo hýbat...." Vytáhla jedny tmavě modré šaty, pokryté třpytkamy. Přiložila si je k tělu a pohlédla na mě. "Co myslíš?""Hm.... vražedně sexy!" zasmála jsem se a ukázala palec nahoru.Ash se taky zasmála. "Počkej chvíli, převléku se. Zatím mi vyber prosím boty a něco k tomu."Podívala jsem se do skříně, do 'sekce' s botama. Vybrala jsem jí jedny hezké, stříbrné blískavé střevíčky. Byli páskové, pokryté třpitkami stejně jako šaty a asi na patnácti centimetrovém podpatku. A k tomu nějaké stříbrné šperky.Když Ashley po skoro půl hodině vyšla z koupelny, měla vlasy stočené do úhledných kudrlinek a byla už i nalíčená. Vypadala skvěle.O asi hodinu později jsme dorazili ke mě do pokoje. Ashley mě učesala, nalíčila a pak mi pomohla do šatů."Hej, já nejsem neschopná!" smála jsem se, když mi chystala boty."Někdy jo..." zamumlala Ashley."Já to slyšela!"Než jsme odešli, ještě jsem se prohlédla v zrcadle. Měla jsem ty pruhované, černo-bílé šaty, bez ramínek, které jsem si včera koupila, k tomu stříbrný řetízek kolem krku s nějakým červeným přívěskem a červené boty na vysokém podpatku. Vypadala jsem skvěle.Podnik Fluttie's mi připomínal Mouling Rouge. Nebyl sice tak velký, ale rozhodně to stálo za to. Před vchodem se tlačili lidi. Bylo sice teprve sedm a jak jsem se od Ash dozvěděla, otevírá se až po osmé, ale už tu byla celkem řada. Ashley mě vzala za ruku a táhla mě za sebou davem. Někteří na nás křičeli, ať si stoupneme do řady, ale Ashley to ignorovala. Dotáhla mě až ke svalnatému dhampýrovi, který stál u dveří. Takže takhle se tady živí dhampýři? Dělají vyhazovače v klubech?"Čau Brante," zavolala na něj přes hlasy ostatních lidí. Všiml si jí a odsunul trochu 'plot', který zabraňoval lidem vstoupit do klubu. "Díky. Tohle je má kámoška Rose. Rose, tohle je Brant, náš vyhazovač."Brant byl vysoký dhampýr, asi jako Dimtrij, jen měl menší svaly a krátké vlasy. A taky neměl tak hezké oči. Ale byl pěkný.Usmála jsem se na něj a potřásla si s ním rukou. "Doufám, že se ještě dneska uvidíme," řekl a flirtovně se usmál.Trocha flirtu neuškodí, řekla jsem si. "Těším se," řekla jsem a usmála se ještě víc."Dobře, už musíme jít," prohlásila Ash a strkala mě ke dveřím. "Jinak mě Brianna zabije...""Brianna?""Šéfka," objasnila mi a vedla mě chodbou k nějaké kanceláři.Uvnitř seděla nějaká žena. Nebo spíš dívka. Byla o něco starší než já, mohlo jí být tak maximálně dvacet tři. A to hlavní: byla dhampýrka. Světle blond vlasy měla stočené do pevného uzlu. A její oblečení vypadalo snad ještě líp než to Ashleyino. Divila jsem se, jak může tak mladá holka vlastnit tak velký podnik..."Čau Bree," pozdravila ji Ashley."Nazdar," vzhlédla od papírů. Přejela Ashley kritickým pohledem. "Skvělé. Nádhera!" Pak se podívala na mě a vstala ze židle. "A ty budeš Rose, že?"Přikývla jsem.Brianna se na mě usmála a potřáslasi se mnou rukou. "Nová posila. Skvělé! Jsem Brianna, vedu to tady. Musím tě tady trochu provést, ať víš jak to tu chodí. Ale stejně nejvíc uvidíš večer," mrkla na mě. Znovu se obrátila na Ashley. "Ash, běž se prosím dozadu nachystat a domluvit s DJem na hudbu."Ashley přikývla a odkráčela.Brianna mě zavedla dovelkého sálu. Byl tam velký bar s různobarevnými lahvemi s alkoholem, obrovský taneční parket a pódium. Kolem byli malé, kulaté stolky se židlemi."Tak co? Líbí?" usmála se na mě."Děláte si srandu? V žádném lepším klubu jsem nikdy nebyla!" prohlásila jsem a fascinovaně se rozhlížela."To jsem ráda, že se ti tu líbí. A tykej mi prosím," zasmála se. "Je mi dvacet dva a už mi všichni vykají! Připadám si stará!"Zasmála jsem se spolu s ní. Takže dvacet dva...Brianna zamířila k baru. "Tak, tady budeš trávit asi celý večer..." řekla a naklonila se ke mě. "Je to fakt otrava, kdyžtak si dej chvíli pauzu," řekla potichu a zasmála se. "Tohle je Lexy," ukázala na dhampýrskou dívku asi mého věku s hnědými, skoro červenými vlasy. Zamávala mi. "Lexy tohle je Rose, budete spolu pracovat.""Čáu," usmála se.Za Lexy se objevila další dívka. "A tohle je Valentina. Je to ruska, takže pokud neovládáš ruštinu...""Vůbec," zakroutila jsem hlavou."...tak si s ní asi moc nepopovídáš," usmála se na mě Brianna."Bree, už můžu pouštět?" U hlavních dveří se objevil Brant.Brianna koukla na své stříbrné hodinky. "Jo, můžeš," houkla a pak se zase otočila ke mě. Prohlížela si mě. "Si opravdu mladá. Jdeš sem přímo ze školy?""Ne, hm..." nervózně jsem se usmála. Přišlo mi, že stát vedle nádherné Brianny je jako stát vedle slavné modelky. "Ne, byla jsem nějakou dobu u královského dvora, v Pensylvánii, v Americe. Pak sem měla nějaké problémy, takže...""Nějakej chlap, že jo?" zasmála se. Přikývla jsem. "Jo. Doboručuju ti, nezačínej si tady s nikým. Chodí sem skoro jenom bohatí Morojové, a ty jsi dhampýrka. Asi víš, co můžeš čekat, že?""Už jsem něco podobného zažila..."Do sálu se začali hrnou lidi. Z velkých repro beden se ozvala hudba. Brianna trochu odstoupila. "Půjdu zkontrolovat Ashley, jestli už je nachystaná. Lexy ti se vším pomůže, neboj.""Dobře," přikývla jsem a vykročila k Lexy za bar."Tak papa a ať se daří" zamávala mi Brianna a odešla.Ještě chvíli jsem musela rozdýchávat její silný parfém."Parfém, co?" zasmála se Lexy. "Za chvíli si na Bree zvykneš, je celkem dobrá šéfová..."Zamyslela jsem se. "Jsi dhampýrka jako já... Proč seš tady? Nebo spíš proč neděláš strážkyni?""Nechodila jsem do školy. Máma mě vychovávala doma, v patnácti jsem zdrhla a začala žít takhle. Co ty?" zeptala se."Od mala jsem studovala na Akademii v Montaně. Skončila jsem zhruba před rokem, pak jsem dělala chvíli strážkyni. Jenže teď mám trochu problémy..." Chvíli jsem se odmlčela a pak sem se rozhodla změnit téma. "Tak - co mám dělat?"Za chvíli sem příjde někdo k baru a bude chtít pití. Chvíli počkej, ukážu ti, co máš dělat." Na chvíli se odmlčela a rozhlédla se. Zaměřila se naskupinku bohatých Morojů."Tak koukej. Když tu nikdo u baru není, tak je to špatně a musí se s tím něco dělat. Takže: vyhledáš si nějakýho Moroje, nejlépe s větší partou lidí a začneš se na něho hezky usmívat," poučovala mě a zároveň mi to ukazovala. Dívala se na jednoho mladého Moroje a usmívala se na něj. Netrvalo dlouho a Moroj se zvedl ze židle i se svou partou a zamířili k baru. Lexy na mě mrkla. "Teď to sleduj," usmála se a otočila se na Moroje. "Pánové, co to bude?""Pozhaluĭsta?" zamračil se Moroj.Lexyin úsměv povadl a otočila hlavu. "Ehm... Valentino?" zavolala na ruskou dívku. Ta s úsměvem zakroutila hlavou a vykročila směrem k Morojovi. Plynnou ruštinou se s ním domluvila.Už poměrně rudá Lexy se na mě otočila. "Ok, tohle nevyšlo!" řekla zahanbeně.Zasmála jsem se. "Já to zvládnu i bez tvých rad, neboj."Po hodině neustálého nalívání drinků už jsem se začínala v alkoholu orientovat. Sál už začínal ožívat trochu víc. Narážky Moroju na můj sexy vzhled jsem ignorovala, jen se usmívala a nalévala.Najednou hudba přestala hrát. Lexy se ke mně naklonila. "Teď příjde Ashley."Usmála jsem se a pozorně sledovala pódium. Z reproduktorů se ozval hlas DJe."Dámy a pánové, vítám vás v klubu Fluttie's. Prosím, přivítejne na pódiu naši nadanou tanečnici Ashley!"Ozval se bouřlivý potlesk. Jak mi Lexy prozradila, Ashleyiny vystoupení byli vždy oblíbenou částí noci. Lidi ji měli rádi.Ozvala se znovu hlasitá hudba a na pódiu vstoupila Ashley. Začala se kroutit do rytmu hudby, napřed jen trochu, ale pak začala opravdu tančit. Vypadala při tom skvěle. Koutila boky, hlavou, nohy se jí hýbali v rytmu hudby. Lidi z ní byli úplně unešení.Celé vystoupení trvalo asi pět minut. Nakonec udělala Ashley sexy pózu a zakryli ji posuvné stěny. Tleskala jsem spolu s ostatními."Byla úžasná!" zajásala jsem."Taková je vždycky," smála se Lexy. "Ale dneska to bylo...""Vražedně sexy," dodala jsem za ni.Další smích. "Jo."Opřela jsem se o bar a sledovala tančící páry na parketu,"Můžu dostat vodku?" zeptal se mě nějaký mladý dhampýr."Jasně," odpověděla jsem a nalila mu."Tebe jsem tu ještě neviděl... Jak se jmenuješ?" zeptal se a prohlížel si mě."Rose," odpověděla jsem."Nepůjdeš si se mnou zatančit, Rose?" zeptal se. Viděla jsem na něm, že se mu líbím. Připadalo mi to divné. Třeba u dvora bylo špatné, když spolu chodili dva dhampýři, ale tady to bylo naprosto přirozené. Stejně jsem si ale nechtěla nic s nikým začít. Přišlo mi to jako zrada Dimitrije a naší lásky. Věděla jsem, že ho asi už neuvidím, ale nechtěla jsem si něco začít už tak brzo..."Promiň, ne," odmítla jsem.