VA - Spoutáni láskou (1. díl)

7. kapitola: Sebeovládání

Šla jsem si ještě natáhnout noční košili a pak jsem s postele sledovala Dimitrije, jak se převlíká. Nechal si jen kalhoty od pyžama a potom s úsměvem zamířil k posteli. Zajímavý. Ještě před chvílí jsem měla blbou náladu, kvůli Lissinému dítěti. Ale Dimitrij mi vrátil dobrou náladu, protože... Protože je to prostě Dimitrij. Ten kterého miluju.Zírala jsem na jeho nahou svalnatou hruď. Moje sebeovládání rychle klesalo."Vidíš něco, co se ti líbí?" zeptal se naší oblíbenou otázkou a sedl si vedle mě na postel."To si piš, že se mi to líbí," odpověděla jsem a stáhla ho k sobě. S tím polibkem ze mě všechno opadlo. Všechny špatné myšlenky prostě zmizeli. Byl tu jen on a já...Naráz se Dimitrij odtáhl a rozesmál se."Co je?" nechápala jsem. Trochu zvážněl, ale stále se usmíval."Až se budem zase někdy hádat, kdo má lepší sebeovládání, tak ti tohle připomenu," řekl a znovu se zasmál. Jindy bych se rozplívala nad jeho úžasným smíchem, ale teď mě to štvalo. Strašně rád si ze mně utahoval kvůli mému většinou hodně slabému sebeovládání. Už před nějakou dobou jsem sice zjistila, že on sebeovládání taky nemá zas tak úplně nejlepší, ale pořád na tom byl líp než já. Tentokrát jsem to ale nechtěla vzdát bez boje."Jenže mi se hádat nebudem," prohlásila jsem sladce. "Oba totiž víme, že lepší sebeovládání mám já!""Vážně?" řekl provokativně a přejel mi rukou po boku. Srdce se mi roztlouklo šílenou rychlostí. Začala jsem trochu nepravidelně dýchat. Sebeovládání, Rose! říkala jsem si vduchu, ale moc platné to nebylo. Dimitrij si toho všimnul. "Na mě se svým sebeovládáním skoro na nule prostě nemáš," prohlásil se smíchem.Stále mi přejížděl rukou odhaleném boku a trochu nadzvedl lem košilky. To lechtalo. Po chvíli přemáhání jsem už opravdu nemohla a začala ho líbat. Snažila jsem se uplatnit svou starou fintu a dostat se do výhodnější pozice, ale držel mě moc pevně. Dost! Rose, Rose, Rose! Sebeovládání! Dělej, odtáhni se! křičela jsem na sebe.Po několika minutách jsem se konečně překonala a odtáhla se od něj."Dobře! Jak chceš!" vyjela jsem už trochu naštvaně, protože vyhrával. "Navrhuju ti sázku. Kdo dřív se na toho druhého vrhne, ten prohrál."Dimitrij se chvíli zamyslel."Tak jo," řekl nakonec. "Jaký jsou pravidla?""Žádný líbání, oblímání, ehm... samozdřejmě žádnej sex...""Beru," řekl a usmíval se, jak mi dělalo problémy vyslovit poslední pravidlo. "O co se vsadíme?""Tak když prohraješ ty, budeš muset strávit celý den v přítomnosti Adriana Ivaškova," řekla jsem zákeřným tónem. "Prostě s ním budeš od rána do večera.""Jo," odpověděl s úsměvem. "V tom případě, když prohraješ ty, pozveš tvé rodiče, Lissu a Christiana na večeři a uvaříš jim poživatelné jídlo o... řekněme čtyřech chodech. Bereš?" zeptal se Dimitrij se širokým úsměvem. Věděl, že mi pomalu dělá problém uvařit čaj. Nikdy v životě jsem si vařit nemusela. Na Akademii jsme dostávali jídlo z jídelny. Až tady bylo pár pokusů. Kdykoliv, když jsem něco vyřila, jíst se to nedalo.Ale stejně jako on jsem na sobě nechtěla nechat nic znát."OK, beru," odpověděla jsem. "Takže od kdy to začne platit?""Od teď?" navrhl."Fajn!" vyštěkla jsem a snažila se zakrýt naštvaný tón v mém hlasu. Bylo mi jasný, že bez Dimitrijovi pomoci asi neusnu.Přesně jak jsem předvídala, jsem nemohla usnout. Převalovala jsem se z jednoho boku na druhý a nemohla usnout. Stále mi na mysl přicházeli myšlenky jaké to je objímat ho, líbat... Už se to nedalo vydržet."Dimitriji spíš?" zašeptala jsem.Trochu se pohnul a přetočil se na bok, aby na mě viděl."Ne.""No. Ehm... Myslíš, žé... že by se ta sázka mohla přesunout až na zítřek?" zkusila jsem.Uslyšela jsem jak se zasmál."Ta sázka platí teprve asi hodinu a ty už to nevydržíš?" provokoval mě."Jenom jedno obejmutí, prosíííím!" škemrala jsem. Chvíli se nic nedělo. Pak jsem ucítila na rameni jeho svalnaté paže. Okamžitě jsem se k němu přitiskla. Naráz na mě začala padat únava. Zavírali se mi oči."Ale stejně mám lepší sebeovládání." To byli moje poslední slova než jsem usnula.Když jsem se ráno probudila, čekalo mě překvapení.Já jsem napůl ležela na Dimitrijovi a měla jsem s ním propletené nohy. Jeho ruka se nějak dostala pod lem mojí košile. Ale vypadalo to, že Dimitrij zatím spí.Pokusila jsem se od něj opatrně odtáhnout, tak abych ho neprobudila. Jenže mě objímal oběma rukama. Kruci! Musela jsem něco udělat, protože jsem nechtěla prohrát tu blbou sázku. Velice opatrně jsem začala vytahovat nohu."Dobré ráno Rose," ozvalo se najednou. Byl to Dimitrij. Díval se na mě z třiceticentimetrové vzdálenosti a vůbec ne rozespale. Došlo mi to. On nespal."Hej!" bouchla jsem ho lehce do ramene. "Tos mi nemohl říct, že nespíš?"Zasmál se."Bylo celkem vtipné, jak ses mě snažila nevzbudit," řekl Dimitrij s úsměvem."Jo? A kdo teda prohrál tu sázku?""No když jsem se vzbudil já, už jsi na mě ležela," poznamenal Dimitrij."To jako že jsem prohrála já?!" vyhrkla jsem zděšeně."Né, to jako znamená, že jsme se tak už probudili. Nemůže za to nikdo," objasnil Dimitrij klidně, ale když viděl můj výraz, znovu se rozesmál. Pohoršeně jsem ho chvíli sledovala."Mám udělat snídani?" zeptala jsem se nakonec."Takže už chceš trénovat na prohru?" utahoval si ze mě."Tak ji udělej ty.""To bys ze mě napřed musela slézt." Ajaj."Vím, myslíš že by se tohle-" rychle jsem ho políbila. "- nemuselo do té sázky počítat?"Taky mě políbil."Myslím, že ne," usmál se.Snídani nakonec udělal Dimitrij. Tvrdil, že se mu nechce celý den čichat zápach připálených vajíček.Domluvili jsme se, že si půjdeme po dlouhé době zatrénovat. Lissa dnes stejně měla několik jednání. A navíc jsem měla volno.V tělocvičně jsme začali lehkým rozcvičením, a pak jsme si zaběhli pár koleček. Zjistila jsem, že už vůnec nejsem v tak dobré kondici jak jsem bývala. Sice jsem už nějakou dobu s Dimitrijem netrénovala, ale přišlo mi, že je rychlejší než předtím."Ne! Prosím o pauzu!" zakřičela jsem na něj ze žíněnky, na které jsem dnes ležela už asi posté."Už nemůžeš?" zeptal se s pozdvyženým obočím a hodil mi pití."Můžeš mi říct, jak stíháš trénovat při tom všem?" zeptala jsem se a jeho předchozí otázku ignorovala."Netrénuju," řekl prostě."Jásně! Ani na Akademii jsi mě neskolil na zem tak rychle!""To bude tím, že jsem šetřil svou oblíbenou studentku," usmál se ještě víc Dimitrij."To je blbost!" protestovala jsem, i když mě celkem potěšila ta 'oblíbená studentka'."Hm... tak jsem asi prostě lepší."To mě vyprovokovalo. Vstala jsem."Dobře! Tak pojď znovu. Ukáže se, kdo je lepší."Taky vstal."Mám tě šetřit?" zeptal se provokativně, ale já už se na něj vrhla. Ikdyž jsem se doopravdy snažila mu zasadit alespoň pár dobrých ran, nedařilo se mi. Byl strašně rychlý. Když jsem ale padala rychle jsem se ho chytila za ruku. Tím trochu ztratil rovnováhu, ale já sem se vyškrábala zase na nohy a zasadila mu pár ran."To bylo chytrý," uznal a odrazil další můj pokus o ránu. Snažila jsem se ho kopnout, ale chytil mi nohu. Tentokrát jsem to už neustála a upadla. Ještě mě chytil za ruku, abych nespadla na zem tak tvrdě. Prohrála jsem."Do prdele," zanadávala jsem."Už ti to šlo celkem líp," povzbudil mě."Tos mi řekl taky první hodinu, cos mě učil bojovat," poznamenala jsem. "Takže mi nelži."Natáhl ke mě ruku a vytáhl mě na nohy."To půjde."