VA - Spoutáni láskou (1. díl)

28. kapitola

Stála jsem společně se strážci v tmavé uličce před špinavě vyhlížející budovou, kterou jsem typovala na nějaký sklad. Ale teď nebylo důležité, kde jsme byli. Bylo důležité, proč.Celou dobu jsem se Dimitrije držela pevně za ruku. Částečně to byl instinkt, protože jsem se bála, že mi zase někam zmizí. A taky jsme stáli před budovou, pokud se to tak dalo nazvat, ve které už přes hodinu 'vysedávala' Taša Ozerová. Strážci stále plánovali, jak akci co nejlíp provést. Několikrát jsem na strážce Gothevskiho, který se i přes mé protesty ujal vedení po matce, která ležela někde u alchymystů, musela zařvat, než jsem pochopila, že to nemá cenu. Pořád mi všichni říkali, že Taša stejně nemůže uniknout. Jo. To si mysleli vždycky. Už seděla ve vězení. A utekla. Když jsme proti ní bojovali v té ville, všichni jsme si mysleli, že nám už neuteče. A utekla. Snažila jsem se jim vysvětli, že když do toho skladu vtrhneme až za hodinu, Taša už tam dost možná ani nebude. Ale nikdo mě neposlouchal.Pustila jsem Dimitrijovu ruku a zamířila k Lisse, která stála kousek od nás a hypnotizovala budovu."Jsi v pohodě?" pokusila jsem se o úsměv."Jasně. Teď už jo." Byla to narážka na to, jak jsem jí nechala, aby se ze mě napila. "Nemusela si to dělat, Rose.""Ale ano, musela. Jsem-""Prosím, neobhajuj se pořád tím, že jsi moje strážkyně," zarazila mě Lissa hlasitě. Strážci ale byli všichni zabraní do plánování a Dimitrij taktně dělal, že nás neslyší. "Máš i svůj vlastní život. A tohle tě jen omezuje!""Liss-""Ne, Rose. Viděla jsem, jak si se tvářila, když si zjistila, že čekám dítě.""Já jsem ne-" začala jsem, ale zavolal na mě Gothevski."Hathawayová!"Omluvně jsem pohlédla na Lissu, ikdyž mě moc nemrzelo, že už jí nemusím vymlouvat pravdu a přešla ke Gothevskému."Ano?""Už máme plán," objasnil.Spolkla jsem "no konečně" a čekala na objasnění."Už máme celou budovu obklíčenou a tak to i zůstane kvůli bezpečnosti okolních obyvatel. Vy budete dělat něco jako návnadu, protože Ozerová chce právě vás. Já se strážcem Voresem, Mireenem a Gathem vám budeme krýt...""Ne." Byl to Dimitrij. Protlačil se kolem několika stážců, kteří stáli kolem nás. "Jestli Rose bude dělat návnadu, jdu s ní.""Strážce Belikove tuhle akci ří-" začal naštvaně Gothevski, ale Dimitrij k němu přistoupil. Uvědomila jsem si, že zahrávat si s pěkně naštvaným Rusem není zrovna dobré."Je mi úplně jedno, kdo řídí akci a je mi jedno, kam mě pošlete. Říkám vám, že půjdu s Rose," prohlásil výhružným tónem.Ještě chvíli se probodávali pohledem."Tak dobře, půjdete s ní," ustoupil nakonec Gothevski. "A na vaše místo pošle-"Prásk!Uslyšela jsem hlasitý výstřel kousek od nás. To, co se dělo dál jsem viděla jako ve zpomaleném záběru.Bleskurychle jsem se ohlédla na Lissu a viděla, jak ji o pár milimetrů málem trefila kulka do paže. V hlavě se mi rozječel hlas dost podobný tomu Dimitrijovu, jakto, že nejsem s Lissou. Tak tohle si fakt podělala, Rose, zanadávala jsem si v duchu. Přiskočila jsem před Lissu a podívala jsem se vzhůru. Uviděla jsem jen záblesk uhlově černých vlasů.Najednou jsem viděla rudě. Už mě nezajímalo, že musím počkat na ostatní. Odstrčila jsem Gothevského stranou, který na mě jen nechápavě zíral a vyběhla jsem ke vchodu do skladiště. "Rose!" vykřikl Dimitrij a nejspíš se rozběhl za mnou, ale já to ignorovala. Všechno jsem ignorovala. Chtěla jsem najít Tašu. Tu která mi už takovou dobu ničí žívot, postřelila mou mámu a před chvílí málem i Lissu. Chtěla jsem to s ní konečně skončit.Vyřítila jsem se po schodech do třetího patra, kde jsem předpokládala, že Taša bude. A taky ano, stála v místnosti hned naproti schodů."Rose, no konečně!" zasmála se. "Myslela jsem, že ty schody ti zaberou míň času!""Drž hubu," vykřikla jsem a přistoupila blíž. Byli jsme od sebe tak pět metrů daleko. "Už mám po krk těch tvých her!""Her?" zeptala se. "Ne, Rose, tohle není hra. Tohle není terénní cvičení ve škole. Toto je opravdový svět."Uslyšela jsem za sebou dupaní. Ohlédla jsem se a uviděla Dimitrije v závěsu s dalšími strážci."Rose, vypadni odtud!" zakřičel."Promiň, Dimko," zavrněla Taša. "Tohle je soukromý rozhovor." Mávla rukou ke dveřím a ty se s prásknutím zavřely.Strážci se začali pokoušet dveře otevřít. Věděla jsem, že je to marné, protože je Taša držela vlnou éteru."Teď už ti nikdo nepomůže, Rose," otočila se znovu ke mě. "Je to jen mezi námi děvčaty." Znovu se zasmála zvonivým smíchem.Neměla jsem chuť to poslouchat. Místo toho jsem zaútočila. Vyrazila jsem proti ní. Ona byla osoba, kterou jsem nenáviděla z celého srdce. Už se dávno vytratili moje vzpomínky na ni, když byla ještě normální. Teď to byla osoba, kterou jsem chtěla zabít.Jen jsem udělala základní chybu. Hned po Dimitrijové první lekci "Neváhej" následovala lekce "Řiď se hlavou, ne emocemi". Možná jsem mohla Taše alespoň trochu ublížit, kdybych se více soustředila na boj a ne na to, že ji nenávidím jako nikdo jiný. A proto, než jsem stačila mrknout, jsem ležela na podlaze na druhé straně místnosti."Takhle bojuje novicka, Rose," vysmívala se mi, když jsem se pokusila vstát a další vlnou éteru mě znovu srazila k zemi. "Ne ty. Viděla jsem tě bojovat. Tak se snaž! Dimitrij by přece nechtěl, aby ses mi vzdala!"Dimitrijovo jméno mi dalo vnitřní sílu. Vzpoměla jsem si na něj, na moje city k němu, na jeho láskplný pohled... Dalo mi to sílu silnější než éter.S vynaložením všech sil jsem se zvedla z podlahy a znovu zaměřila na Tašu."No vidíš!" pochválila mě s chladným úsměvem."Nevyslovuj jeho jméno!" zařvala jsem na ni. "Už nikdy!""Já nemám vyslovovat jeho jméno? Ale Rose! To bych měla říkat spíše já, nemyslíš? Znám ho déle než ty. Vím jaký je. Známe se už od té doby, kdy ho přiřadili k jeho prvnímu svěřenci. Bývali jsem dobří přátelé..." Usmála se. "Lepší než si myslíš.""Nech si ty-""A pak si se objevila ty." Její ruka prudce vystřelila vzhůru a já jsem vylétla do vzduchu. Chvíli mě tam nechala viset a pak mě z výšky asi dvou tří metrů pustila dolů. Bolestivě jsem dopadla na zem. "Musel trávit tolik času hledáním tebe a té Dragomirovic holky, že už jsme se skoro nevídali. Věděla jsem, že vás jednou najde, protože jsem lepšího strážce nikdy nepoznala. A myslela jsem si, že vás najde a bude vše jako dřív. Ale... mýlila jsem se." Znovu jsem byla ve vzduchu, tentokrát na delší dobu než předtím. "Už nikdy to nebylo jako dřív. A když jsem pak viděla, jak se k tobě chová, jak se na tebe dívá. Bylo mi to jasné. Na tom lyžařském pobytu jsem se ho snažila..." Ztichla a zamračila se. Dveře za ní se zatřásly. "...snažila... Myslela jsem, že mu dokážu otevřít oči. Dala jsem mu návrh, který se jen tak neodmýtá. Mohl dělat svou práci. Mohl se mnou mít děti. Mohl mít poměrně normální život. Jenže on tohle všechno odmítl kvůli tobě!" Popošla ke mě blíž. "Zničila jsi nám život, Rose. Mě i jemu." Krutě se usmála. "Se mnou mohl mít děti. Mohl mít to, co s tebou nikdy mít nebude."Byla jsem celá potlučená a už jsem neměla sílu vstát. Jen jsem ležela na zemi poslouchala Tašin příběh. Ze schodiště se ozývaly výkřiky a dveře se už po několikáté hlasitě zatřásly. Viděla jsem, že to Tašu znervózňuje."Jsme s tím smíření," zalhala jsem. Teda, nevěděla jsem jak Dimitrij, ale já jsem děti chtěla moc. Ne hned, ale někdy ano. Jenže to nešlo."Prosím Rose, nelži uživatelům éteru..."Ozvala se hlasitá rána a dveře držené Tašinou silou se rozletěli dokořán. Stála v nich Lissa a plál z ní vztek. A stačil mi jediný pohled na ni a věděla jsem, že je úplně pohlcená éterem."Ty nejsi žádná uživatelka éteru!" zahřměla Lissa. "A to, že jsi moc někomu ukradla neznamená, že ji umíš používat!"Taša chtěla něco říct, ale Lissa vystřelila rukou proti ní. Éter Tašu vymrštil do vzduchu a mrštil s ní proti zdi. Když dopadla na zem, už se ani nehnula.Venku před dveřmi se ale stále ozýval hluk. Otočila jsem se a zjistila, že se přededveřmi bojuje. Dorazili sem Tašini strážci. Uviděla jsem Dimitrije jak někoho jednou ranou skolil a pak se rozběhl ke mně."Rose jsi v pořádku?!""Ano," zalhala jsem a objala ho.Přes jeho rameno jsem pohlédla na Lissu a uviděla jak se opírá o stěnu. Došlo mi, že ten záchvat éteru musel Lissu strašně vyčerpat. Doběhla jsem k ní a podepřela ji."Jsem v pořádku, Rose," prohlásila naprosto klidně a usmála se. "Nic mi není.""Ale jak to, že-""Tvá krev. Když jsem pročítala pár příběhů, náhodou narazila na jeden, kde se objevila i nějaká stínem políbená. Bylo tam, že krev stínem políbené dává tomu, ke kterém je stínem políbená připoutána vetší sílu než normální krev. Proto nejsem...""Proto jsi v pohodě," dokončila jsem."Jo. Jen teď musím-"Najednou jsem měla před očima jen šmouhu. Nechápala jsem, co se děje. Ale pak jsem zaregistrovala, že Lissa už nestojí u mě, ale leží u zdi jako před tím Taša."Lisso!"Taša už také neležela. Nevěděla jsem, kde vzala sílu k tomu, aby se zvedla potom, co jí Lissa mrštila o zeď. Ale ona teď stála proti Lisse. A chtěla jí ublížit.Okamžitě jsem vyrazila mezi ně."Dost!" zakřičela jsem. "Tašo chceš přece mě, ji nech napokoji!"Taša se křivě usmála. "Nebo co?" A odhodila mě stranou.Mezi tím se někteří bojující strážci začali přesouvat do místnosti, kde jsme byli my s Dimitrijem, Lissou a Tašou. Místnost byla velká, ale přesto do sebe všichni vráželi. Přede dveřmi leželi nějak dvě těla. Nepoznala jsem o koho jde. Dimitrij už zase s někým bojoval. Věděla jsem, že bojuje skvěle, ale strach o něj ještě posiloval moji úzkost.Uvědomila jsem se, že jen sedím na podlaze a tupě zírám, zatímco Lissa bojuje s Tašou. Okamžitě jsem se zvedla, s tím, že jí musím jít ochránitZvedla jsem se z podlahy s tím, že musím jít chránit Lissu, ale někdo mě pevně chytil za paži a škubl se mnou. Ohlédla jsem se a zjistila, že je to Neil."Strážkyně Hathawayová, máme spolu nějaké nevyřízené účty," zakřičel přes hluk boje."Myslíš to, jak jsem tě srazila k zemi?" zeptala jsem se pobaveně. "Klidně to udělám za-"Ale nedokončila jsem to, protože jsem musela uhnout jeho útoku. Nebojoval zase tak špatně, jak jsem předpokládala. Ale já, ta kterou trénoval Dimitrij Belikov, jsem byla lepší. Párkrát se mu sice podařilo mě kopnout, ale po tvrdé ráně do obličeje už to neustál.Sotva se Neil sesul k zemi, místností se něco zalesklo tak viditelně, že to všechny přerušilo v boji. Podívala jsem se po zdroji toho světla a uviděla, že Taša drží v ruce tu samou dýku, kterou mě chtěla zabít v té ville. Upřeně pří tom hleděla na Lissu. Zdálo se, že síla mojí krve už z Lissi vyprchala. Očividně se nechtěla Taše vzdát, ale už se sotva držela na nohou.Opět jsem vše viděla jako ve zpomaleném záběru. Věděla jsem, co Taša udělá ještě několik sekund před tím, než se to doopravdy stalo a proto jsem vyrazila mezi ni a Lissu ještě dřív, než proti ní zdobený stříbrný nůž hodila. Tušila jsem ale, že to nejspíš nestihnu. Viděla jsem jak se nůž ve vzduchu otáčí a letí k osobě, kterou jsem přísala chránit až do smrti. Teď přišla má zkouška.V tom rychlém okamžiku se moje oči náhodou a nakrátko setkali s těmi Dimitrijovými. Věděla jsem, že tohle je nejspíš naposledy, co jeho nádherné hluboké oči vidím."Oni mají přednost..." zašeptala jsem do ticha, které bylo kolem mě. Moje silné nohy se odrazili od země a já skočila přímo před letící nůž.Konec 1. části