VA - Spoutáni láskou (1. díl)

8. Kapitola: Vodka

Nakonec jsme si 'zahráli' naši oblíbenou hru. Dimitrij byl Strigoj a já ho musela zabít dřiv než on mě. Chvíli jsem sice protestovala, že je nefér, když je Strigoj stále jen on, ale po chvíli mě to přešlo.Dohodli jsme se, že se mi Dimitrij schová, aby to bylo těžší a zajímavější. Zavřela jsem oči."Hodně štěstí, Rozo," zašeptal mi do ucha. Srdce se mi rozbušilo strašnou rychlostí. Stálo mě hodně přemáhání, abych zůstala klidná.Napočítala jsem do padesáti, tak jak jsme se dohodli a pak otevřela oči. Pomalu jsem si prohlížela celou tělocvičnu. Nebylo tu moc míst, kde by mohl být. Byla tu hromada žíněnek, ale přišlo mi stupidní, že by se Dimitrij schovával právě tam. Přesto jsem to tam prohlídla. Nic. Prošla jsem kolem posilovacích strojů, ale tam taky nebyl. Moje oči se zastavili figurýnách v rohu místnosti. Zkoumala jsem pohledem jednu po druhé. Byli tam ženy, muži dokonce i děti. Naráz jsem uviděla něco hodně divnýho. Sebe samu. Ne živou. Figurýnu. Měla stejný vlasy, stejný oči. Moje dokonalá kopie. Došlo mi to. Lidi, co tyhle figurýny vyrábějí, se zřejmě inspirují na skutečných dhampýrech a Morojích. Bylo to, jako bych se dívala do zrcadla. Pak jsem uviděla ještě něco. Něčí ruku v mých - jejích vlasech."Tak to je úchylný," prohlásila jsem a odkopla figurýnu stranou. Dimitrij po mě okamžitě vystartoval. Tentokrát jsem ale chtěla vyhrát já.Uhnula jsem, aby mě neskolil na zem hned, ale stejně jsem trochu zavrávorala. Když jsem se po něm ohlídla, řítil se už na mě zas. Rozběhla jsem se do středu tělocvičny, aby jsme figurýny v boji zbytečně nezničili. Dimitrij běžel samozdřejmě za mnou. V poslední chvíli jsem se otočila a vyrazila proti němu mou pěst. Dávala jsem si pozor, abych ho netrefila do obličeje, protože to by bylo proti pravidlům. Udeřila jsem ho pěkně silně do ramene, tak, že na chvíli ztratil rovnováhu. Trochu jsem od něj odstoupila. Sledovala jsem jeho oči, abych věděla, kdyby zaútočil. Chvíli jsme kolem sebe jen tak kroužili. Už mě to začínalo nudit. Rozběhla jsem se proti němu. Věděla jsem, že když mi to výjde, srazím ho na zem. Už jsem měla připravenou pěst, když ke mě natáhl obě ruce a rychle mě otočil zády k němu. Chtěla jsem se mu vykroutit ale pozdě. Jednou rukou mi chytil hlavu a druhou mi odhrnul vlasy. Pak se trochu naklonil k mému krku."Mrtvá,"vydechl tiše, ale nepustil mě. Cítila jsem na krku jeho dech. Strašně jsem se chtěla otočit a políbit ho. Ne! Rose, vydrž! křičela jsem na sebe. Ne, tu sázku nesmím prohrát!"Pusť mě," řekla jsem potichu. Ucítila jsem jeho překvapený pohled. Po chvíli jeho ruce z mých ramen spadli. Zaváhala jsem, ale pak se vydala k pití.Sedla jsem si na zem a zavřela oči. Ještě stále jsem těžce oddechovala. Slyšela jsem jeho kroky a chtěla, aby šel za mnou. Ne, šel se taky napít. Opřel se o zeď vedle mě. Ucítila jsem jeho pot a vodu po holení, slyšela, jak zhluboka dýchá. Rose! Vydrž, vydrž, vydrž! křičela jsem na sebe stále znovu ale už mi to nebylo nic platné.Pustila jsem pití a rychle se zvedla z podlahy. Chvíli jsem jen tak stála a potom jsem zvedla hlavu a podívala se na něj. To byla chyba. Naše oči se setkali.Několik sekund jsem netušila co dělám, nebo kde jsem. Pak jsem ucítila jeho rty na mých. Tohle mi tak chybělo, ikdyž jenom jeden den. Vjela jsem mu jednou rukou do vlasů. Měl je stejně hebké jako dřív.Naráz se Dimitrij odtáhl. Chtěl něco říct, ale já ho nenechala."OK, prohrála jsem. Buď zticha," řekla jsem a znovu se k němu přitiskla.Z tělocvičny jsme šli ruku v ruce. Vítězně jsem se usmívala, že jsem ho políbila, ale štvalo mě, že jsem prohrála.Najednou se chodbou ozval křik. "Hej vy dva! Co tady děláte?!"Na chodbě se objevil nějaký strážce. Byl to nějaký vysoko postavený strážce, který dohlížel na královské strážce."Máme volno," houkla jsem směrem k němu a naschvál se k Dimitrijovi ještě víc přitiskla. "Lis - královna Vasilisa je i se svým přítelem s ostatními strážci na jednání."Strážce trochu zavrčel. Byl to Emanuel Gothevski. Byl to takovej mrzout, měl něco po čtyřicítce. A snad všichni ho nesnášeli, protože měl na starost takové to dodržování pravidel u královských strážců. Strašně rád kritizoval všechny kolem sebe.Velice naštvaným pohledem si nás znovu přeměřil a jeho oči utkvěli na našich propletených rukou."Jistě, strážce Gothevski," usmála jsem se provokativně, ale Dimitrijovu ruku nepustila. "Jak jsem řekla, máme volno.""Nezačínejte si se mnou, Hathawayová!""Strážkyně Hathawayová, když dovolíte," upozornila jsem ho. Nesnášela jsem, když mi někdo říkal jen příjemením. Připadala jsem si pak jako studentka na hodině Stana Alta."Tak dost! To, že děláte osobní strážkyni královně ještě neznamená, že pro vás neplatí pravidla!""Ne, to samozdřejmě neznamená," vložila se do toho Dimitrij, pustil mou ruku a trochu ode mě ustoupil.Naštvala jsem se a pokračovala dál chodbou. Dimitrij mě rychle dohnal."Proč jsi to udělal?" ptala jsem se ho naštvaně."Měl pravdu.""Sakra nech toho!" vyštěkla jsem. "Už mám dost toho, jak se tváříme, že nejsme pár! Toho jsem si dost užila na Akademii a teď už mě to fakt nebaví!" vyštěkla jsem, vytrhla se mu a odkráčela pryč.Nenáviděla jsem, jak je stále tak rozumný, zodpovědný a poslušný. Štvalo mě, že ho na veřejnosti málem nemůžu ani držet za ruku. Bylo mi jedno, že když jsme byli spolu někde ve společnosti, všichni na nás zírali. Nevadilo mi, že mě všichni pomlouvají kvůli tomu, že chodím s dhampýrem. Bylo mi to fuk. Chtěla jsem jenom být s Dimitrijem, ať to stojí, co to stojí.Najednou jsem si uvědomila, že už skoro běžím. Přes velké nádvoří. V dešti."Kruci," utrousila jsem, když jsem zjistila, že jsem skoro úplně promočená. Ale zpět do bytu se mi nechtělo. Vydala jsem se k jednomu z barů.Vešla jsem dovnitř a okamžitě ucítila silný zápach cigaretového kouře."Á, slavná Rose Hathawayová-Belikovová," zavolal na mě barman."Ahoj Harry," pozdravila jsem ho a vyhoupla se na barovou židli. "S tou slávou to zase nepřeháněj.""Ale, ale? Nějaký mráčky?" Naklonil se blíž ke mně. "Něco s Dimitrijem?"Harry věděl snad o všech mých problémech a hádkách s Dimitrijem za celou dobu, co jsem na královském dvoře. Skoro vždy jsem šla do tohohle baru a měla v plánu se opít a Harry na mě dával, abych nezašla moc daleko."Jo."Chtěl se asi zeptat na podrobnosti, ale všiml si, že ze mě odkapává voda."Sakra Rose! Co jsi to zase dělala? Vždyť seš celá mokrá!""Prší," řekla jsem prostě a kývla k oknu."Měla by ses jít převlíct.""Jasně mami, půjdu. Ale ne teď.""Tak co se stalo?" zeptal se Harry."Napřed mi něco nalij," požádala jsem ho. Za chvíli už přede mnou stál panák pravé ruské vodky. Kopla jsem ho do sebe a ihned ucítila v krku starý známy oheň. To jsem potřebovala. Okamžitě jsem si nalila dalšího. Harry se na mě tázavě podíval."No jo, pořád..."řekla jsem a zhluboka se nadechla. "Už mě prostě nebaví, jak se Dimitrij pořád na veřejnosti tváří, jako by jsme spolu nic neměli. Začne být nervózní už když ho jenom chytím za ruku!""Ou...no... čekal jsem něco horšího. Třeba že..."Varovně jsem na něj pohlédla a on zmlkl. Zvedl láhev s vodkou a nalil sobě i mě dalšího panáka."Podívej," začal. "Dimitrij je skvělej chlap. To ty víš. Jenom je prostě někdy až moc... rozumnej. A zodpovědnej.""To já vím!" vyštěkla jsem."V klidu. Zkus třeba... pozvi někdy své rodiče a ehm... možná radši ještě někoho k vám na večeři.""To musím udělat i tak," poznamenala jsem při vzpomínce na tu blbou sázku."Výborně! Tak na tý večeři buď stále vedle něho, drž ho za ruku, zamilovaný pohleda, blá, blá, blá. Chápeš? To ho už snad donutí ehm... roztát. A kdyby ne..." Vytáhl ze skříňky za sebou další láhev vodky. "...tohle by mu mohlo pomoct."Usmála jsem se a nacpala flašku do batohu k věcím na cvičení. Možná jsem měla dneska divnou náladu, nebo to bylo těma třema panákama, ale jeho plán se mi zdál celkem přijatelný.Když jsem vodku nastrkala do batohu, znovu jsem se narovnala na židli a natáhla se pro již načatou vodku."Ne," zarazil mě rázně Harry a odtáhl láhev z mého dosahu. "Už máš dost. A navíc nechci, aby mi Dimitrij rozbil hubu za to, že ti tady nalívám. I tak bych neměl, ještě ti není dvacet jedna, ikdyž tak vypadáš.""Vzhledově na dvacet jedna, chováním na tři," zamumlala jsem a zvedla se ze stoličky. "Díky, Harry za... za všechno.""Není zač," odpověděl s úsměvem. "Jdi už prosímtě. Jo a Rose!" zavolal ještě za mnou. Otočila jsem se. "Nezapomeň mě pak pozvat na svatbu!"Zašklebila jsem se a vyšla ven. Už nepršelo tak silně jako předtím, spadlo jen sem tam pár kapek. Když jsem vešla do hlavní budovy, vzpoměla jsem si na tu sázku a na Harryho slova a vydala se ke královskému apartmá. Vduchu jsem se modlila, aby byla Lissa už doma. Zazvonila jsem. Nic. Začalo se mi opravdu stýskat po psychickém poutu.Utrousila jsem pár nadávek a už chtěla odejít, když jsem zahlídla mou mámu jak jde mým směrem."Ahoj," pozdravila jsem ji. Ona byla vážně poslední, koho jsem teď chtěla potkat. Teda asi."Ahoj, Rose. Lissa je na jednání s princem Ivaškovem, bude to ještě nějakou dobu trvat, jestli ji potřebuješ...""Né, v klidu, to počká," prohlásila jsem a pokusila se o úsměv."Promiň, už musím jít. Chystá se bezpečnost na zítřek, na ten soud s Tašou.""Aha... a proč o tom nic nevím?" divila jsem se."Rose, ty vypovídáš. Nemůžeš ještě k tomu zajišťovat ochranu.""Jasně." Nebo si se mnou prostě nikdo nechtěl přidělávat starosti. To mě štvalo. Jenom pár lidí slyšelo o mé špatné pověsti na Akademii, nicméně drby se rychle šířili. Několik lidí u dvora (a že jich není zase tak málo) si o mě myslí, že jsem nevychovaná, nemám disciplínu... Ale to už se přece dávno změnilo!Křečovitě jsem se usmála na matku a otočila se k odchodu. Pak jsem si ale vzpoměla, proč jsem šla vlastně za Lissou. Zhluboka jsem se nadechla."Nechcetestátoupřijítdnesnavečeři?" vychrlila jsem na ni. Máma jen zvedla obočí."Promiň, co jsi říkala?" nechápala.Znovu jsem se nadechla, ale tentokrát si dala pozor, aby mi bylo rozumět."Budu dnes večer vařit, tak nechcete s tátou přijít? K nám?"Matka na mě překvapeně pohlédla."Ty budeš vařit?""Jo. Tak příjdete?" zeptala jsem se znovu. Janine se na chvíli zamyslela."Dobře, příjdeme večer i s tvým otcem," řekla nakonec."Super! Tak v sedm?"Matka kývla. Dobře. Zatím vše vychází.