VA - Spoutáni láskou (1. díl)

13. kapitola: z pohledu Dimitrije

Bylo několik minut po druhé hodině ráno (normálně odpoledne) a já jsem šel po jednání konečně do bytu. Byl jsem strašně unavený, ale dělalo mi starost, že se Rose ještě neukázala. Doufal jsem, že už šla do bytu. Vytáhl jsem kartu a otevřel s ní dveře."Rose?" zavolal jsem a vyzul si boty. Pak jsem šel do obýváku. "Rose!" Nikdo se neozýval. Prošel jsem celý byt, ale nikde jsem ji neviděl. Už trochu zoufale jsem se vrátil do obývacího pokoje a posadil se k jídelnímu stolu. Zmateně jsem hleděl před sebe. Naráz mi pohled padl na nějakou obálku na stole. To tu před tím nebylo. Rychle jsem po ní šáhl a otevřel ji. Byl v ní dopis. Dopis na rozloučenou...

Milý Dimitriji,jak už jsi asi zjistil, odjela jsem. Nemohla jsem to tu už vydržet. Napřed to s Lissou, potom útěk Taši... Musím si jet vyčistit hlavu. Prosím, nejezdi zamnou, stejně by jsi mě nenašel. Nevím, za jak dlouho se vrátím. Slibuju ti, že se mi nic nestane. Dej za mě prosím pozor na Lissu a nějak jí to za mě vzkaž. Miluju tě a vždycky budu.Rose.

V hlavě mi vybuchlo hned několik myšlenek a nevěděl jsem co mám dělat. Jen jsem zíral na ten dopis, na slova odjela jsem. Nemohl jsem tomu uvěřit.První, co jsem dokázal po několika minutách bylo zvednout telefon a vytočit jej číslo. Musel jsem zjistit, jestli je v pořádku. Trvalo to asi minutu. Pak se ozval nepřítomný hlas nějaké ženy od operátorů sítě: "Volaný účastník hovor nepřímá. Zkuste to prosím za chvíli." Hodil jsem mobil na stůl. Ona se mnou nechce mluvit, proběhlo mi hlavou.Po chvíli zoufalého přemýšlení a přecházení po místnosti sem a mě napadlo jít za Lissou. Možná bude něco o Rose vědět.Když jsem scházel po shodišti, uslyšel jsem z hlavní chodby nějaký hluk. Neodbočil jsem do prvního patra ke královskému apartmá, ale sešel jsem dolů.Na hlavní chodbě byl snad ještě větší zmatek než předtím. Jenže tu byli zatím samí strážci. Hledal jsem někoho známého a snažil se zjistit, co se děje. Pak jsem uviděl Rosinu matku."Janine, co se tady děje?" zeptal jsem se. Vypadala strašně. Velké kruhy pod očima, rozcuchané vlasy..."Nataša... Ona znovu utekla," objasnila mi Janine skoro zoufale. Na chvíli zavřela pevně oči. Když je otevřela, rozhlédla se kolem nás. "Kde je vůbec Rose? Na konci toho jednání jsem ji už neviděla!""Nevím," odpověděl jsem nepřítomě a hleděl do země. Taša znovu utekla... I přes všechnu zvýšenou ochranu. Vzpoměl jsem si na slib, který jsem Rose dal. Že jí Taša už neublíží. Teď jsem ale trochu začal pochybovat, že ten slib dokážu splnit. Ona už ubližovala nám všem."Jakto že to nevíte?""Ehm... aha. Ona... Janine, ona odjela. Nechala mi dopis na stole, ani se nerozloučila. Taky jsem ji neviděl od té doby, co odešla z jednání," odpověděl jsem a snažil se zabránit zoufalému tónu v mém hlase. Janine jen vyvalila oči."Cože udělala?!!" zeptala se nevěřícně. "Jak- jak mohla odjet? Proč?"Jen jsem pokrčil rameny. Tytéž otázky jsem měl i já. Věděl jsem sice, že Rose na Tašu stále nemůže zapomenout, ale nepřišlo mi, že by kvůli tomu odjela. "Měl bych jít za Lissou, zeptat se jí, jestli něco neví.""Ano, dobře. A Belikove!" zavolala za mnou, když už jsem byl skoro u schodů. Nešťastně na mě pohlédla. "Oni ji nechytili.""Koho?" nechápal jsem."Natašu.""Co?" Nevěřil jsem svým uším. Přece nemohla být pravda, že tady stále ještě někde je.Janine se zhluboka nadechla. "Zůstaňte prosím s Lissou a Christianem, dokud se to trochu neuklidní. A kdyby jste se něco dozvěděl o Rose, tak..."Přikývl jsem. "Samozdřejmě."Vyběhl jsem po schodech a zamířil k bytu Lissy. Lissa byla ve sprše, dovnitř mě pustil Christian."Potřebuješ něco?" zeptal se."Mám nové informace. Tvá teta znovu utekla," oznámil jsem mu, zavřel za sebou dveře a zamkl je. Christian na mě zůstal nevěřícně zírat."Jak, co...?""Nevím jak se to stalo, dozvěděl jsem se to před chvílí," řekl jsem. Pak jsem na něj pohlédl. "Christiane... oni ji nechytili. Stále je pryč."Christian pobledl. Došel pomalu k pohovce, sedl si na ni a zadíval se před sebe. Věděl jsem, že je to pro něj hodně těžké, protože to je jeho teta.Ozvalo se cvaknutí zámku dveří od koupelny a z ní vyšla Lissa. Měla přes sebe jen župan. Bylo mi trochu trapně, asi jsem přerušil nějaký hezký večer. Vzpoměl jsem si na Rose a bodlo mě v hrudi."Ahoj," pozdravila mě Lissa trochu překvapeně."Ahoj," odpověděl jsem a už se nadechoval k vysvětlení proč tu jsem, ale Christian mě přerušil."Taša utekla," oznámil Lisse a zahleděl se jí do očí. "Ona znovu zdrhla."Lissa reagovala jako všichni ostatní: jen zůstala nevěřícně stát s otevřenou pusou. Párkrát otevřela a zavřela pusu jako by se chtěla na něco zeptat. Potom se jí konečně vrátil hlas. "Jak to mohla udělt znovu? Copak tam nikdo nehlídal?! Chytili ji alespoň?!!" Její překvapení přerůstalo v hněv."Ne," špitl Christian.Lissa už otevírala pusu, ale pak si to rozmyslela. Zjistila, že v místnosti někdo chybí. "Dimitriji, kde je Rose?""Odjela," odpověděl jsem tiše. Teď je na mě upřeli hned dva překvapené pohledy."Počkej, jak odjela? Jako pryč ze dvora?" nechápala to Lissa."Ano," přikývl jsem. "Nechala mi jen dopis. Myslel jsem, že ty bys možná něco věděla...""Ne, nic mi neřekla. A víš proč odjela?" zeptala se."Psala že... že toho na ni bylo už moc. A taky že ji nemáme hledat, že se jí nic nestane.""To je divný," promluvil Christian.S Lissou jsme na něj pohlédly. "Co je divné?" zeptal jsem se."No... vzpomeňte si jen na minulý rok. Jak jsme Rose chtěli chránit a ona musela zůstat stranou od toho všeho s vraždou. Ale ona nechtěla. Nepříde mi, že zrovna ona je typ člověka, který by takhle utíkal v nejhorším. Rose je bojovník. Nikdy se nechce vzdát."Když jsem ho slyšel, uvědomil jsem si, že má pravdu. Rose nikdy nic nechtěla vzdát jen tak bez boje, nikdy nechtěla zůstat stranou... Naráz mi přišlo víc než divné, že odjela proto, že toho měla moc."Myslíte..." začala pomalu Lissa. "Myslíte, že to má něco společnýho s Tašou?"Zamračil jsem se. Už jsem chtěl říct, že je to nesmysl, ale pak jsem se víc zamyslel. Taša utekla, nevědělo se kdy. Rose odešla v půlce jednání, ani si neposlechla další informace. Byla pryč několik hodin. Nebo vlastě je stále pryč. Navíc jsem si myslel, že kdyby to bylo něco takového, jak popisovala, že toho má už dost, tak by mi řekla, že odjíždí pryč. Jel bych totiž s ní."Nevím," odpověděl jsem na konec. "Možné to je...""Ale Taša by přece nikdy..." začal Christian, ale pak si zřejmě sám uvědomil co říká. Nebyla pravda, že by Taša Rose nikdy nic neudělala. Udělala. A kdykoliv by to zopakovala, kdyby bylo třeba. "Dobře, možná máte pravdu.""Musíme to víc prozkoumat. A hlavně musíme zavolat Rose," řekla Lissa."To už jsem zkoušel, ale položila mi to, ani to nezvedla," odvětil jsem. Věděl jsem, že je zbytečné Rose volat. Kdyby s námi chtěla mluvit, zavolala by sama."Musíme to zkoušet znova. Nebo obvolat její známé. Adriana, Michaila, Miu, Jill..." Lisse se zlomil hlas a zarazila se. "Jill! Kde sakra je?!!""Myslím, že si říkala, že bude spát u nějaký Helen Contové, ne?" dotázal se Christian."Zavolám jí," řekla Lissa a vzala mobil. Rychle vytočila číslo a čekala. Po chvíli se ozval hlas z telefonu."Ahoj Jill! Jsi v pořádku? Nestalo se nic?" zeptala se Lissa starostlivě. Opravdu se o ni bála. "Dobře. Posím, chci abys přišla zpátky domů. Vysvětlím ti to až tady, je tu asi všude zmatek." Chvíli se odmlčela. "Jill, je to důležité. Slíbila jsem tvé matce, že na tě dám pozor. Ne, sama nepůjdeš! Pošlu pro tebe..." Podívala se na mě."Já tu musím být s váma," odpověděl jsem."...Neila. Zůstaňte... Ano, běžte za Heleninými rodiči. A zůstaň tam, dokud pro tebe Neil nepříjde, rozumíš? Výborně. Zatím ahoj." Lissa položila mobil na stůl a otočila se k nám. "Díky bohu, nic jí není. Rodiče Helen Contové o tom zatím asi nic neví, Jill taky ne." Podívala se na svůj župan. "Půjdu se obléct a zavolat Neilovi, vy zatím zavolejte Rose."Když jsme se ale s Christianem snažili Rose zavolat, hlas ženy v mobilu nám oznámil, že daná osoba se momentálně nachází v letadle a nemá nastavený nějaký profil, takže nemůže přímat hovory"Je to zbytečné," řekl jsem Lisse. "Je v letadle, nevíme kam letí. Nevíme jak dlouho poletí. Ani s kým letí. Je to marné, dokud nám nezavolá ona sama.""Tak zkusíme obvolat nějaké známé," navrhla Lissa a znovu zvedla telefon. "Začneme u Adriana," řekla a vytočila zřejmě jeho číslo. Chvíli nic. Pak jí to konečně Ivaškov zvedl. "Haló? Adriane? Kde prosímtě jsi? Nějak špatně tě slyším..." Chvíli bylo ticho. "Ty-ty si v letadle?!" vyhrkla naráz Lissa. "Ne, v pohodě. Adriane nevíš, kde je Rose? Počkej, není tam s tebou?" Trochu jsem sebou trhl. Zase bylo ticho, ale už delší dobu. "Haló? Vážně? Ne. Nevíme kde je, nechala nám jen dopis. Víme, jen že je v letadle, protože nás to nechce s ní spojit. Dobře. Kdyby jsi něco zjistil, tak nám zavolej."Položila zpět telefon. "Neví nic. Je v letadle, letí do Říma za Sydney. Prý už toho tady měl dost. Nevím, ale choval se... divně. No to je asi z toho, že uvidí po dlouhé době Sydney. Taky říkal, že nás to nechce s Rose spojit, protože nemá asi zapnutý profil 'letadlo' nebo co... No nic, tak já zavolám dalším."Začal jsem nervózně přecházet po místnosti. Lissa volala dalším a dalším lidem. Nikdo nic nevěděl. Už jsem to nemohl vydržet. Strašně jsem chtěl, aby tu teď byla Rose se mnou, aby bylo všechno v pořádku. Trochu jsem dostal naději, když Lissa řekla že je Ivaškov v letadle. Myslel jsem třeba... že by mohla být s ním. Jenomže nebyla.Naráz mi začal zvonit telefon. V rychlosti jsem ho vytáhl z kapsy, s přáním, aby to byla Rose. Skoro. Byla to její matka."Zdravím," vyhrkla do telefonu. "Jste stále u Lissi a Christiana?""Ano. Děje se něco?" zeptal jsem se."Ne, zatím nic nového. Jenom už to začalo trochu pronikat mezi Moroje a začíná tu být ještě větší zmatek. Strážci začínají prohledávat celý dvůr. Já mám za chvíli výslech s těmi strážci, kteří ji měli hlídat.""Dobře. Potřebujete mě tam, nebo mám zůstat tady s Lissou?""Ne, neodcházejte! Musíte zůstat s ní a chránit ji, kdyby... No a jak je to s Rose? Máte nějaké nové informace?"Zavřel jsem oči. "Ne, nic nového. Mobil nám nebere, hlásí to, že je v letadle.""Ach..." Na chvíli se odmlčela. "Belikove, je tu i Ibrahim, posílám ho za vámi nahoru i s jeho strážci. Prosím vás, najděte něco o Rose. Cokoliv."Vydechl jsem. "Pokusíme se."