F*CK

18.Chapter - Odmítnutí

DANIEL

Přišel jsem a viděl ji sedět a mluvit do mobilu. Mám tam jít, nebo ne. Co mi může chtít? Odložila telefon a zadívala se do blba. Po nějaké chvíli se znovu podívala na telefon, ale s tím už se zvedla a odcházela. Když kolem mě procházela, všiml jsem si, že má slzy v očích. Proč? Kvůli mně?

„Ahoj" křiknul jsem tak, aby mě slyšela.

„Oh, ahoj" otočila se a snažila se to říct tak, jakoby se nic nedělo.

Vtáhl jsem si ji do objetí „Jsem tu a co jsi se mnou chtěla probrat?" zeptal jsem se.

„Proč jsi kurva nepřišel?" rozkřikla se a vytrhla se mi ze sevření.

„Já nechtěl přijít" přiznal jsem se ji, ale proč, tak to sám nevím. Tohle jsem nechtěl říct. "Byl jsem odtud dýl než půl hodiny." Tohle jsem chtěl říct. Chtěl jsem lhát, ale proč jsem řekl pravdu, to nevím, málokdy jí říkám, měla by si toho vážit.

„A proč jsi teda tady?"

„Protože si byla smutná" mykl jsem rameny, jakoby to byla ta nejjasnější věc na světě, i když ani mě jasná nebyla.

„Aha, nemusím být smutná, protože si nepřišel, ale to ti asi nedošlo a proč jsi mě ignoroval?"

„Tohle si chtěla probírat?" přikývla „Já nevím..." povzdechl jsem si. Tentokrát to byla ona, kdo nás dal do objetí. V jejím objetí se cítím příjemně. V jejím objetí mám pocit, že by mě mohl mít někdo rád. Kruci, co to říkáš? Vždycky tě všichni zraní! Okřiklo mě mé podvědomí. A já si uvědomil, že má pravdu.

„Nepůjdeme se třeba posadit do parku?" navrhla a já jen přikývl.

EMILY

„Ahoj Matte, potřebuji s tebou mluvit"

„Tak mluv"

„Osobně, za deset minut na našem místě" s tímhle jsem telefon típla, aby nemohl odporovat.

Přišla jsem tam a chvíli čekala. Najednou mě někdo objal zezadu.

„Ahoj" usmál se na mě tím nejzářivějším úsměvem.

„Ahoj"

„Tak co jsi potřebovala?"

„Matte, mně se to neříká lehce, ale já tě miluju" třetí část věty jsem řekla tak rychle, že nevím, jestli ji postřehl.

Avšak hned potom, co se ode mě odtáhl, jsem poznala, že ano.

Podíval se do země „Já vím, že je to ode mě nefér a jestli jsem ti nějak naznačil opak, tak se omlouvám, ale já tě beru jen jako kámošku, takže já"

„PŠŠŠT!" řekla jsem, aby nepokračoval. Nechtěla jsem to slyšet „Rozumím"

„Ale mohli bychom dneska jít k vám?" usmál se na mě tak, že se mu nedalo říct ne.

„Jasně, proč ne."

MATT

Došli jsme k ní domů a hned vyrazili do jejího pokoje. Ano byl jsem překvapený tím, co mi řekla, ale ona není ta, kterou chci. Nevím, jak moc upřímně to myslela. V očích sice měla slzy, ale nebrečela. Však holky pak brečí ne, když je nějaký kluk odmítne? Alespoň většina z těch, kterým jsem řekl, že nikdy nic víc nebude, tak brečela.

***

„Ahoj" křikla Lucy do bytu a Emily hned vystartovala za ní. Když jsem tam došel, tak byli v objetí. Lucy měla nechápavý výraz a koukala na mě. Já jen pokrčil rameny, jakoby jsem v tom neměl prsty. Pak Emily Lucy pustila a odešla do pokoje. Asi zapomněla, že jsem tu i já. No tím líp pro mě.

_______________________________________

Hi guys :33

Kratší část, ale snad se líbí :33

Názor na Matta a Emily? Lucy a Daniela? :*

Názor na čast?

Budu ráda za každou hvězdičku a koment :))

Část nebyla dýl, ale teď je toho ve škole moc :D