LUCY
Udělám to stejné, co Emily, nemám co ztratit, když nic nemám.
Dala jsem si sraz s Danielem zase před školou. Tentokrát, ale přišel včas.
„Ahoj“ objala jsem ho.
„Ahoj“ pošeptal mi do ucha.
„Musím ti něco říct“ zadívala jsem se mu do očí. Pořád jsme stáli v objetí, ale trochu dál od sebe. Pohledem mi říkal pokračuj.
„Já prostě, je mi s tebou fajn a asi teda určitě bych s tebou chtěla být něco víc, než kamarádka, prostě tě mám radši, než jako jenom kamaráda“ začal si mě od těla odtahovat. A sakra!
DANIEL
Srdce mi poskočilo radostí, že mě má konečně někdo rád, že se mnou něco chce mít, stejně tak jako moje srdce s ní, ale u mě vyhrává mozek.
Mozek říká ne. Otoč se a odejdi. Nemáš zapotřebí být zraněn ještě víc, než doteď. Začal jsem kývat hlavou za strany na stranu a pak jsem zbaběle utekl. Nedokáži ji říct ne, ale taky ji nemůžu říct ano.
Nesnáším se za to. Nesnáším se za to, co jsem jí udělal.
LUCY
On mi na to nic neřekl, jen utekl. Zbabělec jeden! Měl mě odmítnout a ne utéct!
Trošku jsem to posrala, ale co dělat, slova už zpátky nevrátím.
Mám v očích slzy. Už vím, jak se Matt cítil, když jsem ho zlomila. Zlomila jsem ho ještě hůř, než Daniel zlomil mě. Měla jsem pravdu. Jsem zlomená jako kdysi, ale teď to chce větší změnu, než jen to, že budu spát s každým.
***
Stojím před Mattovými dveřmi. Nevím, jestli tam mám jít, nebo ne. Chci to udělat, ale nevím, jestli je to dobrý nápad. Nakonec jsem zaklepala.
Ve dveřích se objeví paní Turner, Mattova matka.
„Dobrý den, je Matt doma?“ zeptala jsem se ji mile.
„Ne není“ s odporem mi odpověděla, už chtěla zavřít dveře, ale Matt se ozval „Jo jsem doma“
„Můžu s tebou na chvilku mluvit?“ zeptala jsem se ho. Přikývl.
„Chci se ti omluvit za to, jak jsem tě odmítla.“ Řekla jsem.
„Tak do toho“ ušklíbl se. Vždycky se ušklíbal Daniel. Kurva Lucy soustřeď se! Okřikla jsem se. Ale zatvářila jsem se zmateně, nevěděla jsem, co chce „Chtěla si se omluvit.“ Aha…..
„Fajn, Omlouvám se, že jsem tě odkopla tak necitelně. Měla jsem to udělat s citem.“ Řekla jsem zoufalým hlasem.
„Kdo tě takto zlomil?“
„Do toho ti nic není!“ trošku jsem zvýšila hlas.
„Omluva se přijímá.“ Řekl a já na něj malinko vytáhla koutky úst.
„Já už půjdu“ mávla jsem na něj a odcházela, on mě však přitáhnul zpátky a objal mě.
„Ať už tě kdokoliv, jakkoliv zranil, tak se drž, jsi silná, vím, jak to bolí.“ Řekl soucitně a já se na něj víc namáčkla.
„Děkuju a vyřiď prosím rodičům mou okamžitou výpověď, prosím.“ Zaškemrala jsem a zvedla hlavu s prosícím kukučem.
***
Vše jsem řekla Am a taky jsem ji řekla o mém plánu. Rozmlouvala mi to, ale já jsem rozhodnutá. Nikdo mě nedonutí si to rozmyslet.
MATT
Nevím, proč dává výpověď, ale rodičům jsem to řekl. Nevím, kdo ji zranil a je mi jí líto. Ano zlomila mi srdce, nebo alespoň to, co z něj zbylo, ale to nic nemění na tom, že ji miluji. Vždycky a navždy.
AM
Nechápu, proč to chce udělat. Chce změnu, ale proč takovou? Já ji potřebuji, co bez ní budu dělat?
DANIEL
Proč se se sebou musím furt hádat? Jedna část chce jít za Lucy a říct ji, že jsem blbý, že jsem utekl, ale ta druhá ne. A ta druhá část je bohužel silnější, ale menší.
________________________________________________________________
Hi guys :33
Další, kratší část :D
Názor? :)
Co udělá Lucy? Nejspíš je to všem jasné, ale.... :D
Budu ráda za každou hvězdičku a komentář :)
ČTEŠ
F*CK
Teen FictionProlog „Nemusíš odlítat“ „Musím“ odporovala jsem své matce „Mám k tomu své důvody“ mírně jsem se na ni usmála. Nesnáším to tady a to jen kvůli jednomu špatnému rozhodnutí a dvěma slovům, které jsem nikdy neměla vyslovit. Potřebuji něco nového....nov...
