Podstata démona

Olívie vrací úder - 38. část

Je neděle ráno... Ještě ani nevyšlo slunce a já už jsem vzhůru... Přičítejte to, komu chcete - úplňku, který dnes v noci zářil tak, že by mu slunce mohlo závidět, mému budíku, který řval natolik, že je naprosto nemožné, aby ho v tu chvíli vůbec někdo na světě neslyšel nebo Olívii, která zosnovala celý tenhle plán, jehož jsem se stala součástí, aniž bych o tom byla předem informována.

Ale čemu se divím, ta holka je ďábel a já osobně lituji předem každého, kdo si jí znepřátelí. Jen co se plně zotavila z otravy paralyzujícím jedem, začala s osnováním plánu na vyřízení ještě stále nesplacených účtů. A jako první v jejím hledáčku byli Werden s Tristanem. Jejich metody buzení nebyly ovšem prominuty ani mnou ani našima čtyřma komplicema a tak jsme vytvořili šestičlenný tým mstitelů, což nás přivádí k tomu, proč teď stojíme s ještě stále skoro spícím Natem a stejně tak ospalým Kimem před úklidovou místností, zatím co Olívie, Damian a Tessien připravují veškeré potřebné náčiní na provedení jejího plánu.

„Hele, co tam kápnout trochu tohohle?" ozval se z kumbálu Damian. „Čistota především!"

Ačkoliv jsme neviděli, co přesně tam ty tři vymejšlej, podle zvuků, které vydávali, to znělo, jako by vařili lektvar na proměnu v prase bradavičnaté.

V průběhu čekání na ty umělce v kumbálu jsem líně došla k oknu, opřela se lokty o parapet a vyhlédla z okna na pomalu se probouzející krajinu. Slunce se sice ještě nechystalo k východu, ale měsíc v úplňku stále zářil plnou silou a dával tak krajině nádech onoho zvláštního kouzla noci. V nedalekém záhonku jsem zahlédla pár Anako Nui v plném rozkvětu, zářících do temnoty svým vlastním měsíčním světlem. Takhle z dálky působily jako malé světlušky poletující nízko nad zemí a užívající si nočního klidu.

Kdesi z hlubin mé paměti v tu chvíli vyplaval obraz ducha Elliotovy sestry. Při té vzpomínce mě polil studený pot a po zádech mi přeběhla husina, až jsem se oklepala. Bledě zářící dívka, s propadlými tvářemi, rozcuchanými vlasy a velmi opotřebeným oblečením... Jak se tohle jen mohlo stát té krásné dívce, jejíž socha stojí na chodbě ve třetím poschodí královského hradu.

„Snad se tu takhle v noci nebojíš?" strhnul mě zpátky do reality hlas Tessiena, který právě vyšel z úklidové místnosti se dvěma kýbly plnými jakési mydlinkové vody s fialovou pěnou.

„Co jste s tou vodou provedli?" ignorovala jsem jeho rýpnutí a snažila se odvést pozornost jinam. Díky bohu se Tessien chytil tématu a začal nám nadšeně líčit, co tam vymysleli.

„To je obyčejná mydlinková voda, ale našli jsme tam i jakási barviva, tak jsme si řekli, že tomu dodáme šťávu!" objasnil nám a podával jeden kýbl Natovi, aby ho vzal.

To už se k nám hrnul i Dam se dvěma kýbly pro změnu zelené mydlinkové vody.

„Ber kýbl, Kime, a jde se!" zavelel a vydal se směrem k Tristanovu a Werdenovu pokoji. No hoši, máte se na co těšit!

***

Na chodbách jsme potkali akorát pár lidí, ale ti nám jen pokývli hlavou a šli si dál svou vlastní cestou. Zřejmě to není nic neobvyklého plížit se tu chodbami těsně nad ránem s kýbly plnými barevné mydlinkové vody. Ach do jaké společnosti jsem se to dostala...

Díky Preffy jsme měli připraven i náhradní klíč od jejich pokoje, kdyby náhodou měli zamčeno. Na tabulce s rozpisy hlídek jsme si našli, kdy který z nich hlídkuje, tudíž jsme měli jistotu, že dnes v noci byli oba dva skutečně ve svém pokoji. Pro jistotu jsme ještě přes noc nechali na strategických místech rozmístěné špehy, abychom se ujistili, že během noci neopustili svůj pokoj. Jak můžete vidět, naše příprava byla vskutku důsledná! Ošetřili jsme naprosto všechny možné věci, které by mohli kiksnout! Nebo alespoň jsme si to mysleli...