Roxy hlasitě zapískal, proklouzl kolem mě a skokem svalil prvního démona k zemi. Já mezi tím tasila své Norbundské nože a zařvala zpět do chodby. „Ústup! Okamžitě se obraťte a běžte zpět tou třetí chodbou!"
Neměla jsem čas zjišťovat, jestli mě poslechli nebo ne, protože to už se ke mně dostal další démon s rozpřaženou prackou. Jeho útok jsem vykryla jedním z nožů, přičemž druhým jsem sama zaútočila, ale ten zmetek uskočil stranou. Tím dal prostor dalšímu z démonů, aby se na mě vrhnul.
Bylo mi jasné, že ani s Norbundskými noži nemám šanci v tomto boji vyhrát, ale třeba se mi podaří je aspoň trochu zdržet. Jen doufám, že jsem ostatní svým pokynem nenahnala přímo do pasti. Protože jestli o nás už tihle démoni věděli a měli čas se připravit...
Démoni po nás šli jeden po druhém, nikdy naráz, protože jsme si s Roxym drželi pozici v úzkém vchodu do chodby, abychom ho ochránili a dali tak ostatním možnost k úniku. Démoni, ale byli ve značné přesile a my jsme navíc nebyli v plné kondici a poslední malý zbytek našich sil pomalu ale jistě docházel.
Střídali jsme s Roxym strany, odráželi jednoho nepřítele za druhým, poháněni touhou ochránit ostatní. Svaly v celém těle jsem měla v jednom ohni, ke všem ranám, které jsem až do teď utržila, se přidávaly stále další, hlava mi třeštila a v očích mě pálil pot. I přes magii Norbundských nožů, díky které nože téměř nic nevážili a dodávali mým ranám rychlost a sílu, byl každý můj další pohyb pomalejší a slabší.
V jedné nepozorované chvíli se jednomu z démonů podařilo prosmýknout mezi námi a chtěl na nás skočit zezadu, ale než se mu to povedlo, probodl ho mečem strážce Holis, který se přihnal z chodby.
„Všichni už jsou na cestě třetí chodbou. Pojďte, stahujeme se!" vykřikl na nás a napřáhl se. „Skloňte se a běžte!"
Neměla jsem ani čas se zamyslet, proč se proboha máme sklonit, protože to už Holis s napřaženou rukou mrštil dopředu bojový bumerang. Jen tak tak jsem se stihla skrčit, aby mi neurval hlavu. Pískla jsem na Roxyho a oba jsme vyrazili sprintem za Holisem, který se hned po odhodu obrátil a rozběhl pryč.
Démony Holisův bumerang sice na chvíli vyvedl ze soustředění, ale během chvilky jsme je měli v patách. Prořítili jsme se úzkou chodbou, proběhli místností s rozcestím a hnali se do třetí chodby. V zádech nás pronásledovali skřeky rozzuřených démonů a vpředu před námi, se přibližovaly zvuky boje smísené rachotem tekoucí vody. Vzduch se plnil vlhkostí a solí, což mohlo být dobré znamení, že se skutečně blížíme k východu.
V tom najednou chodba skončila a my jsme vběhli do obrovské jeskyně. Kolem nás se rozprostíral ostrůvek, kde právě démoni obklíčili celou naší skupinku. Kolem ostrůvku se rozlévalo podzemní jezero, kde se prostředkem táhla úzká kamenná stezka směrem nahoru k malému světlému otvoru, ze kterého sem proudilo denní světlo. Současně z něj i po stranách stýkaly po skále dva vodopády.
„Néééé!" zaslechla jsem bolestný řev Anako, která stála nalevo ode mě, a před ní se právě svezl na zem její poslední přeživší strážce. Anako se napřáhla mečem, který křečovitě svírala, ale byla příliš pomalá a démon, který právě zabil jejího posledního přítele, ho bez problémů odrazil. Druhou rukou chňapl Anako pod krkem a ďábelským leskem v očích jí vyzdvihl do vzduchu.
„Anako!" vykřikla jsem a pár rychlými kroky doběhla k ní, uskočila stranou a sekla démona do ruky, kterou jí svíral ve vzduchu. Ten jí v náporu bolesti okamžitě pustil a chytil se za zraněnou ruku. To už se ale přihnal i Roxy a klovl ho zobákem do nohy. Démon snaže se Roxyho setřást si nevšiml mého druhého úderu a padl dřív, než si stačil uvědomit, která bije.
Roxy se okamžitě pustil do dalšího démona, čímž mi získal čas a já se vrhla k Anako, která teď ležela nehybně na zemi a kolem hlavy jí poplašeně lítala Glorie.
„Anako!" padla jsem před ní na kolena a vzala její obličej do rukou. Byla v bezvědomí. Přiložila jsem jí dva prsty na krční tepnu, abych zjistila, jestli má tep.
Byl slabý, ale byl tam. Zalila mě vlna úlevy, ale ještě jsme zdaleka neměli vyhráno. Musíme něco udělat, protože, takhle nás tu akorát všechny pobijou.
„Ruth pozor!" křičel Damian, který se ke mně hnal s děsem v očích. Než jsem ale stihla cokoliv udělat, popadl mě někdo za vlasy a prudce se mnou cuknul dozadu. Bolestí mi naskákaly mžiky před očima. Nade mnou se objevil další z rozběsněných démonů a chystal se mi dát pěstí do obličeje, když v tom se démon zarazil uprostřed pohybu. Pustil mé vlasy a jeho tělo s sebou prudce škublo dozadu, a když jsem se otočila, spatřila jsem velvyslance se zakrvácenou sekerou a Roxyho, který právě porcoval drápy toho démona.
Velvyslanec mi podal ruku a pomohl mi na nohy. S kývnutím jsem mu dala na srozuměnou své díky a on se jen otočil a pustil se do dalšího démona. Popadla jsem ze země své Norbundské nože přesně ve chvíli, kdy se přiřítil nový démon, ale to už byl u mě Damian a udeřil démona prudkým sekem do zad. Já se rychle napřáhla a oběma noži ho sekla přes celou hruď.
Přesto, že se nám podařilo dostat dalšího démona, vypadalo to, jakoby se odněkud furt hrnuli noví a tudíž jich vůbec neubývalo.
„Hele měl bych plán!" přiskočil ke mně Damian.
„Sem s ním!" objevil se z druhé strany velvyslanec.
„Potřebuju, abys mě a Zeena chvíli kryla. Vy seberte všechny a až vám dám signál, seberte raněné a vyrazte tou stezkou k tomu otvoru tam nahoře. Na chvíli snad rozptýlím pozornost démonů, kteří nám teď stojí v cestě. V tu chvíli nesmíte zaváhat!"
„Fajn!" souhlasil bez reptání velvyslanec a začal si prorážet cestu skrz na skrz zbytkem naší skupiny.
„Roxy, odneseš Anako!" obrátila jsem se na svého démona, který se zatvářil trochu rozmrzele, že ho posílám pryč od sebe, ale nakonec zazpíval na souhlas. „Dej mi chvilku!" křikla jsme na Dama, který se znovu vrhnul do boje a volal k sobě Zeena.
Sehnula jsem se k Anako, popadla jí za podpaží a silou se jí snažila zvednout. Roxy se trochu přikrčil a tak se mi podařilo mu jí přehodit přes záda. Sakra, takhle z něj může každou chvíli spadnout. Popadla jsem jí za nohu a přehodila jí přes Roxyho hřbet, aby na něm ležela aspoň trochu rovně. Ruce teď měla bezvládně svěšené před křídly kolem jeho předních nohou, hlavu zabořenou v krvi zašpiněním peří na jeho krku a nohy visely každá z jedné strany jeho těla. V mastných bílých vlasech se jí mísila špína s krví a mně v tu chvíli nezbývalo než doufat, že je to cizí a ne její vlastní.
„Víc toho teď udělat nemůžu, prosím Roxy dostaň jí odtud. Glorie dávej na ně pozor!" řekla jsem skoro bez dechu a ukázala Roxymu, kam má utíkat. Nebyla jsem si jistá, jestli už má dost síly, aby s Anako dokázal letět, ale na druhou stranu Anako byla drobná a dost podvyživená, takže by s ní mohl zvládnout aspoň utíkat.
„Můžeme?" křiknul na mě Damian, který zrovna zabil dalšího démona.
„Můžeme!" popadla jsem opět své nože a přiskočila i s Roxym k Damianovi. Dam se postavil zády ke zdi a uklidil meč. Zatnul ruce v pěsti a spojil je k sobě. Zeen vedle něho zavřel oči a také se začal soustředit. Roxy s Anako na zádech a Glorií vedle sebe se připravil vedle nich.
Já mezi tím posbírala poslední zbytky svých sil a vrhla se na démony, kteří si všimli snadné kořisti a hnali se na nás. Magie v nožích mi propůjčovala svou sílu a já odhodlaná ochránit své přátele odrážela jednoho démona za druhým. Bylo to jako poslední bojový tanec, ale jestli díky tomu dokážeme aspoň někoho zachránit, tak to teď nevzdám.
Krev všude kolem mě tekla proudem. Svaly mě pálily jako by mi na ně vylili rozžhavené železo. Pot smíšený se špínou a krví mi stékal do očí. Pomalu mi docházel dech. Náš čas se krátil.
ČTEŠ
Podstata démona
Fantasy►POKRAČOVÁNÍ - Podstata duše Byla to dlouhá cesta plná nástrah a překážek, ale přeci jen jsem to dokázala. Dostala jsem se úspěšně až k Obřadu výběru a nyní je můj život doprovázen malým rošťáckým démonem, co mi nedopřeje chvíli klidu. Zbožňuju ho...