Podstata démona

Co s načatým večerem? - 16. část

„Kam ten spěch dámy?" zarazil nás Dylan hned po vběhnutí do chodby, „to jsem vám tak chyběl?" Sakra, to jsem mohla tušit, že to před únikem budou mít nějak pojištěný.

„To snad není možný! Vy jste úplně všude! Hemžíte se tu jak mravenci! Je to tu váma úplně prolezlý!" rozčilovala se Olívie a metala Dylanovi do obličeje jednu stížnost za druhou. Já jen stála vedle ní a pobaveně celou situaci sledovala.

„Už si skončila?" naklonil hlavu pobaveně na stranu a založil si ruce na hrudi. Svým prohlášením se mu nějak podařilo sebrat Olívii vítr z plachet, protože pouze několikrát na prázdno otevřela a zavřela pusu. Ovšem bylo na ní vidět, že puká vzteky.

„Máme vás!" zařvali naši pronásledovatelé a než jsem si stihla uvědomit, co se vlastně děje, už jsem se válela na zemi, zatím co mě Elliot a Preffy začali lechtat. Na Olívii se vrhli ti dva kluci z rána a Dylan to celé jen pobaveně sledoval.

„Né-é pro-sím už dost!" snažila jsem se ze sebe dostat během smíchu. Stejně tak Olívie, která teda na rozdíl ode mě zvolila taktiku vyhrožování.

Díky bohu za to, že byla hluboká noc a na všech, ať chtěli nebo ne, byla znát jistá únava. Takže toho brzy nechali a já se konečně mohla svobodně nadechnout.

„Za co to bylo?" dožadovala jsem se vysvětlení, když se mi konečně podařilo posadit.

„Za to, že jste před námi utíkaly," zasmála se Preffy.

„Utíkaly jsme právě proto, že jste nám chtěli něco provézt!" založila si ruce na hrudi Olívie.

„Pracky pryč!" plácla přes ruku šedovlasého kluka, který měl očividně energie stále na rozdávání.

„Teď mě tak napadá, odkud vy se vlastně znáte?" prohlížel si nás se zájmem Elliot.

„Tady pánové trpí milnou představou, že voda z kýble se lije spícím lidem do postele!" loupla jsem po nich otráveným pohledem, zatím co Olívie znovu plácala po ruce šedovlasého kluka.

„A tady slečny žijí v domnění, že spát do oběda, je naprosto v pořádku," ušklíbl se ten hnědovlasý.

„Až budeš několik nocí po sobě spát ve stanu s baziliškem, pak si o tom můžeme promluvit," založila jsem si ruce na prsou tentokrát já a uraženě zvedla nos nahoru, čemuž se všichni, kteří s námi cestovali, ušklíbli. Olívie nad tím jen pokrčila rameny a obrátila se zpět ke dvěma klukům, kteří seděli vedle ní.

„Takže?" zaměřila se na šedovlasého.

„Takže?" ušklíbl se a nahnul se blíž k ní. Načež mu Olívie připlácla ruku na obličej a odsunula ho opět dozadu. Ten druhý se tomu jen pobaveně uchechtl a podal Olívii ruku se slovy: „Werden."

„Olívie," přijala jeho ruku a potřásla si s ním.

„Ruth," ukázala směrem ke mně. Já mu pokývala hlavou na pozdrav a on mi to oplatil.

„Tristan, má ohnivá princezno," konečně se zbavil její ruky na svém obličeji, natáhl k ní ruku a zářivě se usmál.

„Olívie a nech si zajít chuť," propálila ho pohledem, ale nakonec přijala i jeho ruku, se kterou si nakonec třásli trochu déle, než bylo zdrávo. Ovšem jeho pobavený výraz a její naštvaná grimasa mluvily za vše.

„Ruth?" obrátil se nakonec Tristan mým směrem a mrknu na mě. Odpověděla jsem mu pokýváním hlavy a otočila se za sebe, kde seděla Preffy.

„A tohle je Preffy, moje spolubydlící," představila jsem jí Olívii, načež na sebe obě také kývly.

„Tak teď, když už se všichni tak skvěle známe. Co s načatým večerem?" opřel se o lokty Werden a přejížděl pohledem po nás všech. Místo kloudné odpovědi se ovšem ozvalo pouze moje zívnutí.

„Ale no ták, přece bys ještě nešla spát," dloubnul do mě Elliot.

„A víš, že i celkem jo?" obrátila jsem na něj unaveně hlavu a znovu zívla.

„Když o tom tak mluvíš..." nedořekla Olívie, protože jí přerušilo její vlastní zívnutí.

„Nesmysl, vždyť ještě nebyla ani půlnoc!" plácnul se do kolen Tristan a vyškrábal se na nohy. Nevím sice, kde ten čas vzal, ale musím uznat, že jen to prohlášení do mě vlilo trochu nové energie.

„Tak jako tak, bychom měli zmizet dřív, než na nás sem přijde baba z vrátnice, protože já ten bordel, který jste tu udělali, opravu uklízet nehodlám," odrazil se od stěny Dylan, který se o ni do teď opíral.

„Není dneska v noci ten meteorický roj?" zamyslela se Preffy, zatím co se taky zvedala na nohy.

„Jo, měl by být," odkýval jí zamyšleně Werden.

„Aaa romantický večer s padajícími hvězdami," ušklíbl se Tristan na Olívii, načež mu opět přistála na obličeji její ruka a odpinkla ho vzad.

„Chtělo by to místo, odkud je parádní rozhled..." přemýšlel nahlas Werden.

„Mám pocit, že bych přesně o takovém místě věděl," vmísil se do konverzace Elliot.

„Myslíš na to, na co já?" ušklíbla se Preffy.

„Pokoj 666," řekli oba najednou a dost zákeřně se ušklíbli.

„Vaše pohledy ani to číslo nevěstí nic dobrého," zakroutil hlavou Werden, „jsem zcela pro!"

„Za mnou družino!" chopila se vedení Preffy a vydala se chodbou pryč. Werden si ještě před cestou plácnul s Tristanem a vydali se za Preffy s Olívií a Dylanem v závěsu.

Už, už jsem se chtěla rozejít za nimi, ale zabránila mi v tom Elliotova ruka, která mě popadla za tu mou a přitáhla mě k němu.

„Mám pocit, že my dva jsme něco nedořešili..."