Podstata démona

Jak nikdo z nás nestál o meč - 35. část

„Sakra, jak to, že jste všichni suchý?!" ozval se jako první náš neoficiální mluvčí, který si samozřejmě nenechal ujít jedinou šanci promluvit.

„Kombinace magie větru a magie vody Dame," vynořil se z davu Tristan a s nadšením, že se může vytáhnout před nováčkama, nás seznámil s jejich technikou.

„Hustý! Budu to umět taky?" nadchl se pro věc Damian.

„To záleží... Ovládáš magii větru nebo vody?" naklonil hlavu mírně ke straně Tristan a se zájmem ho sledoval.

„Eee to netuším..." přiznal kapku nervózně Dam.

„Tvoje magie pochází od tvého démona, to znamená, že jí vládneš, jak ty, tak i on. Má to ale jeden háček," pustil se do vysvětlování Tristan.

„No jasně, vždycky to má háček," dloubl loktem do uchváceného Damiana Tessien.

„Tvůj démon se sám rozhodne, kdy a jestli se podělí o svojí moc," Tristanovi hrály v očích pobavené jiskřičky, zatím co Damian obrátil svůj zrak k pohodlně uvelebenému wyvernovi. Ten, vnímajíc upřený pohled svého pána, jen otevřel jedno oko, aby zaměřil jeho polohu a lehce mrštil ocasem. Při tomto jednoduchém pohybu ovšem Zeenův ocas jemně prozářilo modré světlo magie a než jsme se nadáli, tak ti, kdo stáli v Damově blízkém okruhu, což naneštěstí zahrnovalo i mě, byli zasaženi zcela novou várkou ledové vody.

„Sakra Dame, kroť si démona trochu!" vyprskla jsem nevěřícně a snažila se ze sebe oklepat nový příděl vody.

„Zeene, ty protivo jeden!" povzdychl si Damian, neb Zeenovu provokaci až moc dobře pochopil. Jeho wyvern mu takto jednoduše vzkázal hned dvě věci: Za prvé, že magie, kterou ovládá, je skutečně magie vody a za druhé, že prozatím se o ní rozhodně dělit nehodlá.

„Joo, smolík Dame," poplácal ho po rameni Tessien, zatím co se v pase lámal smíchy.

„Hlavu vzhůru zelenáči, vaši démoni jsou přeci jen ještě poměrně mladí, a nemají na vás ještě takou vazbu, jaká bývá po několika letech soužití. Každý démon potřebuje jiné množství času, než se plně sžije se svým pánem a do té doby je to na vás, abyste si získali jeho důvěru!" pokusil se nás povzbudit kapitám Ezzard. „Tak ale teď už dost řečí! Nechme prozatím magii stranou a pojďme zapracovat na něčem, co si zvládnete osvojit a vypilovat vy sami!"

„Začleňte se k nám pod štít a přesuneme se na příhodnější místo pro trénink!" zavelel kapitán Ezzard.

„Ach konečně spravedlnost!" zajásal Kim, když se naše promáčená skupinka vmísila mezi ostatní pod magický štít. Při průchodu do jejich suché zóny nás obalila magie proudící vzduchem a příjemné teplo. Nestačilo to sice na to, aby nás to úplně vysušilo, ale v tu chvíli jsme byli rádi za každou změnu k lepšímu.

Nešlo poznat, čí magie vytváří ochranný štít, ale to pro nás v tu chvíli nebylo podstatné. Dokud nás ten magický štít udržuje v suchu a v teple, ať si pro mě za mě pochází klidně od posluhovačů samotného ďábla.

***

Celá naše skupina nakonec dorazila až do haly, která nám byla představena jako východní bojový sál. Byla to budova s ohromnou hlavní místností plnou všelijakých zbraní, cvičných terčů, slaměných figurín a dalšího všemožného náčiní. Po stranách této místnosti byly dveře vedoucí do různých menších sálů, které měli každý svůj specifický účel, od sálu, kde se trénoval boj beze zbraní, přes sál sloužící k soukromým lekcím, až po sál pro trénink vrhání nožů. Podél stěn bylo rozseto několikero krbů, které vyhřívaly místnost na příjemnou teplotu a dokonce se tu nacházelo i místo, kde stál obrovský sud s pípou plný vody a hned vedle něj stůl s hromadou hrnků, abyste se mohli napít.