Blade [POZASTAVENO]

Jedna.

,,B! B! B!" povědomý hlas se zvyšoval a zvyšoval. 

,,Co je?" Zamumlala jsem. Proč mě někdo budí? 

,,Slečno Carter? Ruším vás mým povídáním?" Promluvil jiný hlas než předtím. 

Fuck. Už zase.

Pomalu jsem otevřela oči, narovnala se a s dlouhým zívnutím se protáhla. 

,,Ani ne. Váš hlas je překvapivě uklidňující." usmála jsem se na ní, opřela si loket na lavici a položila si tvář do dlaně. 

,,B!" Peter na mě místo zašeptání zakřičel, což zbytku třídy přišlo strašně vtipné. 

,,Co?" Zasyčela jsem na něj a zvedla se, abych mu viděla do obličeje. 

,,To stačí!'' zvýšila hlas učitelka. ,,Uvidíme se po škole, slečno Carter! Teď se zase všichni soustředíme. " pokračovala až moc vysokým hlasem a otočila se k tabuli. 

Stejně už mě čeká čas po škole, takže je jedno, když si znovu lehnu. 

Položila jsem hlavu na lavici, tak abych viděla na Petera. Ten se na mě podíval tím nejdivnějším zabijáckým pohledem, který jsem kdy zažila.

,,Co je?" šeptla jsem. 

,,Zase si usnula, B. Dneska jsme měli dělat projekt na historii a teď si po škole. " snažil se šeptat, ale moc mu to nešlo, takže jsme schytali pár pohledů. 

,,Promiň. Včera jsem nějak špatně spala." zalhala jsem a narovnala se. Ve skutečnosti jsem ani spát nešla. Hold práce je práce. ,,Dneska mám volné odpoledne, tak se u tebe stavím až mi skončí po škola?" snažila jsem se na něj usmát, ale byla jsem na to až moc unavená.

,,Fajn." pokusil se o úsměv. 

,,Slečno Carter!'' znovu se ozvala učitelka. ,,Nejdřív o mou hodinu spíte a teď si povídáte! Možná-" nestačila to doříct, jelikož jí přerušil zvonek. Díky bohu. Zvedla jsem se ze židle, protivně se na ní usmála a odešla s Peterem ze třídy.

,,Potřebuju si dát věci do skříňky. Počkáš na mě před jídelnou?" zeptal se mě Peter a já jen kývla na souhlas.

Sama jsem se vydala k jídelně. Opřela jsem se o zeď u vchodu do jídelny a vytáhla mobil z batohu.

,,Proč skončil v nemocnici?! Tuhle misi si posrala. Ve 20,15 tě čeká šéf. Měla jsi se s ním jenom vyspat, ne mu zlomit polovinu kostí v těle! Slečna asi není tak dokonalá. Jaký to je posrat misi? Víš, ještě jsem to nezažil."

Přečetla jsem si nové zprávy. 

Jen jsem nad tím protočila očima a radši si dala mobil do kapsy. 

 Kde je doprdele Peter? 

Neměla jsem nic lepšího na práci, než pozorovat lidi kolem mě. Znám jména všech a vím o každém pár základních faktů. 

,,Ty jsi Baylee, že jo?'' přišel ke mě Kent Adams. 

Kent Adams, 17 let, čtvrťák, Midtown School of Science and Technology. Basketbalový tým, shooting guard. Rodiče Mary a Cody Adams. Sourozenci Sophie Adams. 

,,Hm.'' byla moje odpověď. 

,,Zítra bude party u Scotta." ukázal hlavou k jeho skupince kamarádů. 

Basketbalisti. Myslí si, že jim patří škola. 

,,Napadlo mě, jestli bys tam se mnou nechtěla jít." olízl si rty a opřel se rukou o stěnu, tak abych byla pod ním. Musela jsem zavrtět hlavou, ale pak jsem se zvedla hlavu, podívala se mu do očí a usmála se na něj. On se taky usmál. Ale já rozhodně z jiného důvodu.