Blade [POZASTAVENO]

Dvacet šest. Část druhá.

WARNING! TATO KAPITOLA OBSAHUJE NÁSILÍ. READ IT AT YOUR OWN RISK. DON'T WANNA TRIGGER ANYONE. 

,,Už teď brečí. To jí budete nutit, aby v tom pokračovala?'' uslyšela jsem v dálce Peter, jako by byl ozvěna.

,,Dobré ráno agenti.''

,,Dobré ráno.'' řekli jsme všichni stejně.

,,Možná se divíte, proč jste dnes tady. Všichni jste byli vybráni do našeho nového projektu s jménem Colors. Ode dneška dostane nová jména a na stará můžete zapomenout. '' kromě něho si nikdo nedovolil říct jediné slovo.

Stáli jsme v řadě. 11 dětí vedle sebe. Prošel kolem nás a u každého se zastavil a řekl jim jméno. ,,Purple, Grey, Blue, Green, Brown, Black, White, Yellow, Orange, Pink a Red. Můžete nosit jen oblečení v dané barvě, abychom vás poznali. Budete se učit jak uspokojit lidi, jak využít svá těla ke své výhodě, jak bojovat a dále.''

Přebíhala jsem během různými vzpomínky, jak na mě dělají experimenty a následovně je testují, než jsem se zasekla u další.

,,Bridgit.'' přišla jsem do mého pokoje. Mohlo by mi být asi tak 11. Černobílý husky vyskočil z mé postele, skočil na mě a začal mě olizovat. Jako každý den. Vždy jsem večer přišla z akademie a on na mě čekal. ,,Jak se máme kluku? Chyběla jsem ti.'' zavřela jsem dveře do mého pokoje a hrála si s mým jediným kamarádem. ,,Chyběla jsem ti viď.'' smála jsem se a on mě začal olizovat.

Provedla jsem celou mou večerní rutinu, šla se projít s Bridgit a dala mu najíst. Pak jsem si šla lehnout a nechala jsem Bridgit lehnout vedle mě.

Ráno jsem se vzbudila, šla jsem se s Bridgit na snídani a projít. Odvezli mě do normální školy. Ze školy jsem jela zpátky na základnu do akademie. Skončila jsem v akademie pozdě večer a šla se najíst.

Otevřela jsem dveře do mého pokoje a čekala, že na mě Bridgit vyskočí jako obykle. Ale nic.

,,Bridgit?'' začala jsem křičet po mém pokoji a hledala mého psa. Nebyl v mém pokoji ani v koupelně. Vyběhla jsem tak na chodbu a začala ho hledat.

,,Agentko Black.'' narazila jsem do vysokého muže. ,,Právě jsem vás hledal. Slyšel jsem, že jste Brownovi dneska zlomila nos.''

,,Ano. Omlouvám se, neviděl jste někde Bridgit.'' Změnila jsem téma, můj pes byl důležitější než Brownům zlomený nos.

,,Ano, viděl. Pojďte se mnou.'' v tichu jsem ho následovala do další z místností.

,,Bridgit?'' zavřel za námi dveře a já uslyšela štěkot. ,,Bridgit!'' zakřičela jsem a agent rozsvítil. Uviděla jsem mého psa v kleci, do které většinou dávají mě. ,,Bridgit.'' přiběhla jsem k němu a začala ho přes klec hladit, aby přestal tolik štěkat a kňučet. ,,Proč je v kleci?'' podívala jsem se zpátky na agenta, který na mě mířil zbraní a Bridgit začal ještě více štěkat. Zvedla jsem se na nohy. ,,Co to děláte?'' začala jsem být naštvaná. Z mých dlaní začala proudit černá mlha. Ta ho rychle zasáhla a on spadl na zem. Otočila jsem se zpátky ke kleci a otevřela jí. ,,Už jsi u mě kluku.'' skočil mi do náručí.

Střela.

Cítila jsem jeho poslední dech a krev na mé tváři.

,,Panebože.'' začala jsem ho hladit. ,,Nenene.'' stlačila jsem mu ránu a začala brečet. Zavřela jsem mu oči.