Dvacet jedna.

230 20 21
                                    

Znova nastalo pondělí. V sobotu jsme se s Peterem pohádali a od té doby jsem se s Peterem neviděla. Ale asi už je na čase si s ním promluvit.

,,Hej.'' vystoupila jsem z auta, zavřela za sebou a přešla k MJ.

,,Čau, jak se cítíš?'' obmotala ruce kolem mých ramen.

,,Já jsem v pohodě.'' zašklebila jsem se na ní. ,,Akorát mi došlo, že už je asi na čase si promluvit s Peterem, když jsem ho ani dneska nevyzvedla. ''

,,To máš pravdu. Vy dva jste do sebe byli zamilovaný od minuty, co jste se poznali. Je blbost, že se takhle hádáte. Ale napsal mi, že dneska nepřijde.'' zašklebila se. Cestou do třídy jsem jí poslouchala o nových věcech, které vypozorovala. Například, že Flash přestal Peterovi říkat Penis kvůli mě a nebo že školní noviny stojí za nic nebo že lidi po škole jsou opravdu nudný a myslí si, jak jsou drsný.

Snažila jsem se Peterovi dovolat, ale nic.

Když se mi neozval ani další den, rozhodla jsem se zajet k němu domů, abych se zeptala May. Peter mi neodepisoval, nebral hovory, nechodil do školy, nic.

Kvůli nějaké školní akci byla zkrácená výuka, takže jsem hned po škole vyjela k Peterovi domu. Našla jsem si parkovací místo a vyjela nahoru. 

,,May.'' usmála jsem se na ní a ona mě hned objala.

,,Baylee. Přišla si ve skvělou chvíli. Šla jsem si vyzvednout oběd a nevím, jestli to sama sním. Pojď dovnitř.'' poslechla jsem jí. Nemělo smysl odmítnout May. Stejně by si nenechala říct ne. ,,To je monokl?'' prohlížela si moje oko. Nemohla jsem ho druhý den mými schopnostmi skrýt, když už ho Peter, Ned i MJ viděli.

,,Ano, byla jsem trošku nešikovná a moje kuchyňská skříňka se objevila na špatným místě.'' falešně jsem se zasmála a posadila se ke stolu.

Rozdělila nám na dva talíře těstoviny a zbytek jídla a pití rozmístila po stole.

,,May, vlastně jsem se tě chtěla jít zeptat, jestli nevíš, kde je Peter. V sobotu jsme se pohádali a od té doby se mi neozval.''

,,Je u pana Starka. V té jejich obrovské budově na severu. Řekl mi, co se ve středu stalo. Ten střelec a pak, že jste se ještě v sobotu pohádali. Jsi v pořádku?''

,,Ano. Spider-Man tam byl a nic se mi nestalo. A o té sobotě jsem si s ním chtěla promluvit, ale na nic neodpovídá.'' začala jsem jíst a May se ke mě přidala.

Nakonec oběd proběhl v klidu a bylo úžasný konečně se v klidu bavit s May, aniž by nikdo během konverzace zmínil zbraň mířící na můj mozek nebo Petera. Protože o tom si momentálně povídala celá škola, tedy převážně o té zbrani, protože se objevily nějaké fotky. Zase...

,,May, mohla bys mi napsat, až se Peter vrátí.''

,,Pro tebe všechno brouku. Kdybys něco potřebovala, stačí zavolat.'' objala mě.

,,Děkuji. Měj se May.'' rozloučila jsem se s ní a zase jela domů.

Teď aspoň vím, kde Peter je. Ale to ho neomlouvá za to, že z ničeho nic odjede a neozve se mi. Jo, sice já jsem takhle zmizela na 2 týdny, ale já byla zamčená na základně. On si prostě odjel za Starkem. Vím, že jsme se pohádali a já jsem řekla, že bychom si měli dát pauzu. Ale nemyslela jsem to, aby odjel mimo město.

Musela jsem si udělat věci do školy a dopsat nějaké zprávy do práce, které Bia nemohla udělat. Konečně mě něco unavilo, a tak jsem se převlékla a snažila se usnout. Věděla jsem, že ještě budu mít misi, takže se mi stejně nepodařilo usnout.

Blade [POZASTAVENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat