Blade [POZASTAVENO]

Čtyři.

Můj dnešní outfit mi přišel docela normální, i když mnohem modernější než obvykle nosím do školy.

Náš program byl vycvičený v tom jak se oblékat, česat, líčit a chovat tak, abychom zapůsobili, takže bych řekla, že mám dobrý styl.

Ale nevím co na obyčejné sukni a svetru vyvolalo tolik povyku. Chápu, že obvykle nosím větší oblečení. Však teď můžu moje zranění zakrýt, takže můžu nosit co chci. Takže tohle je opravdu ještě normální.

,,Dneska ti to sluší by the way." Zašeptala MJ, když jsme opouštěli školu. Zaskočilo mě to, MJ na módu úplně není. Každopádně, konečně je pátek, takže žádná pauza mezi hodinami, což znamená normální rozhovor s mými kamarády po škole, protože končíme dřív.

,,Jakože nikdy jindy mi to nesluší?" Hrála jsem uraženou, zatímco kluci šli za námi a povídali si o Star Wars nebo o čem.

,,Ty víš co myslím. " bouchla do mě loktem. ,,Jo! Co ten ředitel? Měl hodně keců?"

,,Ani ne, dala jsem mu tátou podepsanou omluvenku. Řekla jsem mu, že příště dám vědět dřív, když budu odjíždět na delší dobu. " MJ jenom kývla. Jo, ředitel si mě k němu zavolal ohledně dvou týdnů nepřítomnosti, ale jak už jsem řekla, mám velmi dobré přesvědčovací schopnosti, někdo by řekl až nadpřirozené...

,,Jo, B, mám se tě od tetičky May zeptat, jestli nechceš dneska přijít na večeři. Už tě dlouho neviděla. " otočila jsem se na Petera, když otevřel pusu.

,,To by bylo skvělý, ale dneska musím zařídit můj byt. "

,,Tvůj co?" Všichni se zastavili.

,,Jo, včera jsem si našla byt. Řekla jsem vám, že už jich mám několik vyhlídnutých a tenhle je dokonalý. " jezdila jsem mobilem a hledala si věci co bytu.

,,Páni, to bylo rychlý. Kde je?" Ptal se zvědavě Ned.

,,Jen 3 bloky od Peterova apartmánu. " rozešla jsem se a oni mě následovali.

,,To je skvělý. " zasmál se Peter. ,,Můžeme ho vidět?"

,,Možná až příští týden, až tam bude nějaký nábytek. " zasmála jsem se. ,,Ale dneska by mi měl přijít už gauč, tak aspoň budu moct kde spát, takže dneska si chci nakoupit alespoň jídlo, věci do kuchyně a koupelny a můžu bydlet."

,,Já ti s tím pomůžu jestli chceš." Nabídl se Peter.

,,Jsi si jistý? Bude to trvat dlouho a jsem dost vybíravá." Snažila jsem se ho odradit, radši nakupuju sama. Bez stresu, že ostatní zdržuji.

,,Jo. Budeš potřebovat s všemi těmi taškami. " ukázal mi jeho bílé zuby.

,,Fajn, jak chceš. Mějte se." Zamávala jsem na ostatní, stejně jako Peter a společně jsme se vydali na vlak.

,,Jo, od zítřka budu jezdit do školy autem. Můžu tě vždycky ráno nabrat jestli chceš. " vystoupili jsme z vlaku a mířili si to do nákupního centra.

,,Ty máš auto?" Tvářil se zmateně Peter. ,,A řidičák? Od kdy?"

,,Em, řidičák od 16 a auto jsem dostala od táty, abych mohla právě zařídit byt." Rychle jsem si vymyslela, ale vypadalo to, že to sežral. Jako obvykle.

,,Ou, ok. Jo, to by bylo skvělý. Alespoň nebudu muset pospíchat na vlak nebo bus. " začal mumlat a smát se.

Jako první jsme si koupili bagety k obědu a já si koupila několik kousků oblečení, mezitím co se Peter koukal na počítače. Nepotřebuju, aby viděl, co si kupuji.