Blade [POZASTAVENO]

Dvacet dva.

,,Brouku?'' ozvala se mi v telefonu May, když mě vyrušila z jedení vanilkové zmrzliny a pozorování La La Landu. ,,Chtěla si, abych ti dala vědět, až se Peter vrátí a konečně se po týdnu vrátil, i když jsem mu řekla, že tam může být jenom do středy, ale pan Stark ho omluvil ve škole, samozřejmě.'' začala nadávat na Petera May.

,,Díky, May.'' Řekla jsem neutrálním hlasem a típla hovor. Nemohla jsem si pomoct a rychle jsem vyskočila z mé postele a vypnula notebook. Natáhla jsem si na sebe džíny a sluneční brýle, aby mi nebyl tolik vidět můj monokl a vyběhla jsem z bytu.

Překvapivě, když celé dny ležíte jen v posteli a jíte, ztratíte fyzičku.

Když jsem doběhla před Peterův byt, musela jsem opřít o kolena, abych se rozdýchala.

No tak Baylee, do toho.

Dodala jsem si energii a zaklepala na dveře. Samozřejmě, že mi otevřela May.

,,Baylee, to bylo rychlé.'' zasmála se. ,,Běž. Je v jeho pokoji.'' ani jsem nic neřekla, jen kývla hlavou a šla k Peterovy. Zastavila jsem se u dveří. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se získat odvahu. Nevím, jestli jsem připravená na tuhle konverzace, ale jelikož už jsem tady, nic jiného mi nezbývá. Dvakrát jsem potichu zaklepala a otevřela dveře.

,,Petere?'' šeptla jsem. Vklouzla jsem do místnosti a zavřela za sebou dveře.

-Peter's pov-

,,B.'' zvedl jsem se z postele. ,,Co tu děláš?'' opřela se o dveře a začala si hrát s nehty.

,,Po naší hádce jsi na týden zmizel, co myslíš?'' skoro šeptala. Věděl, jsem, že už teď je na tom špatně, ale bude to ještě horší...

,,Myslím, že jsi řekla, že si chceš dát pauzu.'' posadil jsem se na židli.

,,Potřebovala jsem čas na myšlení. Ale pak jsem se ti nemohla dovolat.'' dala si ruce do zadních kapes.

,,Byl jsem u pana Starka-'' začal jsem, ale ona mě přerušila.

,,Já vím. May mi to řekla.''

,,Nech mě domluvit. Taky jsem dost přemýšlel. A měla si pravdu.'' napomenul jsem jí. Pan Stark mi řekl, že to bude těžký. Nesmím se nechat rozhodit.

,,Co?'' její oči byly skleněné, červené, prázdné.

,,Měla si pravdu. Nevěřím ti. A nikdy nevěřil. Nikdy jsi mi neřekla ani jak se tvůj otec jmenuje. Nikdy jsi mi neřekla, kde si bydlela. Nemůžu uvěřit, že jsem se s tebou vůbec začal bavit, natož chodit.'' viděl jsem, jak jí začaly téct slzy a rudnout nos. Snažil jsem si vzpomenout na věci, které mě na ní štvali. Pan Stark řekl, že to bude snazší, když na ní budu naštvaný. Když jsem jí takhle viděl, nemohl jsem si vzpomenout na jedinou věc.

,,Petere, přestaň. Ty to tak nemyslíš.'' ne, nemyslím. Ale musím to udělat.

,,Nemyslím si, že bychom měli být spolu.'' řekl jsem ve stejnou chvíli jako ona.

,,Chyběl si mi.'' řekla ve stejnou chvíli jako já. Dvě úplně rozdílné věci.

,,Smutný. Ty mě ne. Sice nemám žádnou jinou holku, ani jsem tě nikdy nepodvedl, ale asi jsem měl. Nechápu, jak jsem si mohl myslet, že tě miluju. Jsi rozmazlená, sobecká a ráda chrápeš se starými dědky. U každý příležitosti, kterou máš, se začneš bavit s dalším klukem.'' kývala hlavou na nesouhlas a škrábala si paže.

,,Petere, přestaň.'' brečela ještě víc a lámal se jí hlas.

,,A proč bych měl? Je těžké poslouchat pravdu? Chtěla jsi, abych byl upřímný, tak tady to máš. Nikdy jsem tě nemiloval. Nikdy. Nikdo tě nedokáže milovat. Snažíš se vždy všechny odradit a musím říct, že děláš opravdu dobrou práci. Ale tvoje dárky nám nikdy nevadili, asi proto jsme se s Nedem s tebou začali bavit. '' zavřela oči a snažila se zadržet slzy. Každé slovo, které jsem řekl mě zapálilo na krku. Každé slovo, které jsem řekl, zlomilo její srdce na více a více kousků a viděl jsem jak se rozpadá. Každé mé slovo jí ublížilo. A ani jedno slovo jsem nemyslel vážně.