Říkám tomu recenze 2

Nejčastější chyby

1.PSANÍ PŘÍMÉ ŘEČI

Uvozovací věta začíná pokaždé malým písmenem. Platí to i v případě, že je věta zakončena otazníkem nebo vykřičníkem.

„Kup deset rohlíků!" zavolala z okna maminka.

„ Koupíš deset rohlíků?" zeptala se mě maminka.

„Kup deset rohlíků," řekla maminka.

Jinak to vypadá, pokud je nejprve uvozovací věta a teprve pak následuje přímá řeč.

Babička se rozzlobeně podívala:„Neměl bys to dělat."

Babička se rozzlobeně podívala a tichým hlasem řekla: „Neměl bys to dělat."

A poslední typ přímé řeči je přímá řeč rozdělená uvozovací větou.

„Můžeš mi vysvětlit,"podíval se na mě Adam,„ jak je možné, že se znáte?"

Přímá řeč by se vždy měla psát na samostatný řádek.

„Proč jsi tady?"

„ Náhodou jsem šel okolo."

2. DLOUHÉ NEBO CHYBĚJÍCÍ ODSTAVCE

Většina čtenářů čte příběhy na telefonu a díky chybějícím nebo dlouhým odstavcům to nemusí být dvakrát příjemné. Text se stává nepřehledný, čtenář se v tom ztrácí a mnohdy ho to od čtení i odradí.

3.CHYBĚJÍCÍ POPIS OSOB, OKOLÍ A DĚJE

Hlavně u fantasy je tohle prvek, který nesmí chybět! Pokud je nějaká akční scéna, opravdu nestačí tři věty pro popis děje a pár slov o vzhledu postav.

4.RYCHLÝ SPÁD DĚJE

Osoby se střetnou, nesnáší se,zamilují se, pohádají a rozejdou a to vše stíhají v méně než deseti kapitolách. Tady by si měl autor položit otázku, jak to funguje v reálném životě a podle toho se řídit. Opravdu na sebe osoby nezmění názor během dvou týdnů.

5.OTŘEPANÉ ZAČÁTKY KNIHY

Nikdy prosím nepoužívejte! Nejvíc otřepaný začátek u kterého 98 % čtenářů hned knihu zavírá.

„Ahoj, jmenuju se Wendy. Je mi osmnáct a bydlím v Olomouci. Mám dva bratry a jednu kočku."

6.ČTENÁŘ NEUMÍ ČÍST MYŠLENKY AUTORA

Autor někdy vytvoří situaci a pak se diví, že čtenář vůbec netuší o co jde. Autor si musí uvědomit, že mu nikdo do hlavy nevidí a to, že on ví, jak vypadá prostředí, osoby, dě, je hezké, ale musí to přenést do příběhu.

7.KOMUNIKACE SE ČTENÁŘI

Tady je dobré si uvědomit, že pokud postava navazuje často kontakt se čtenářem, je to pro mě známka, že mi příběh vypráví a neprožívá. Někdy to má čtenáři vysvětlit nějaké události a nebo mu odkrýt, dosud nezískané, informace, ale to se dá vždy ladně zakomponovat do příběhu.

8.VÝPUSTKA(...)

Používá se při vynechání určité části textu, přerývanou nebo nedokončenou řeč.

Přerývavý řeč:

„Vlastně jsem... já totiž .. .tedy,kdybyste chtěla mohli bychom... třeba někam zajít?

Vynechání určité části textu

„Počítal jedna, dvě, tři,...,deset, až do dvaceti."

Nedokončená řeč

„Já bych tě nejraději..."