Říkám tomu recenze 2

215.Recenze- V poutech

Popis příběhu u knihy:

Občanská válka se chýlí ke konci. Hlavní město padlo, císař se zbytkem armády uprchl neznámo kam a všude vládne chaos. Odboj se zoufale snaží zvládnout situaci a upevnit svoji těžce získanou pozici.

Mě posílají za naším nejnebezpečnějším vězněm v naději, že z něj dostanu informace nezbytné k ukončení bojů.

Náš nejcennější zajatec a zároveň císařův nejlepší zabiják.

A já ho mám donutit spolupracovat.

K popisu nemám, co vytknout. Je krátký, výstižný a jako čtenář vím, co od knihy čekat.

Popis příběhu podle autorky a co od něj můžou čtenáři očekávat:

Jak tento příběh popsat? Řekla bych, že je to takový mix žánrů. Kdybych měla nějaký vybrat, tak se to nejvíce blíží lgbt romanci, ale současně je to také akční a dobrodružný příběh na pozadí válečného konfliktu. Děj se soustřeďuje více na postavy, jejich vývoj a vztah než na válečné dění, přestože i to tam hraje svou roli.

Kniha je určena především pro všechny, kdo mají rádi lgbt romance, ale k mému překvapení zaujala i čtenáře, co jinak tento žánr nevyhledávají. Za to jsem velice ráda a byl to tak trochu můj záměr. Kvůli vyskytujícímu se násilí a občasným sexuálním scénám bych knihu nedoporučila čtenářům mladším patnácti let.

A co máte od knihy očekávat? Napětí, boj o život, nečekané zvraty, moji úchylku na japonské meče a ze všeho nejvíc přeslazenou romantiku:)

Můj názor: Kniha ve mně nechala takový zvláštní pocit, ale nemůžu napsat, že by byl negativní, spíše naopak. Zápletka knihy je nám naznačena, už po pár kapitolách a i její vývoj je celkem jasný. Bylo tam, ale několik situací, které mě nutily číst dál a díky tempu, které kniha má, se mi příběh četl celkem rychle. Ačkoliv jsem se během čtení opravdu nenudila a zajímalo mě, co bude dál, tak je tu pár věcí, které potřebují vylepšit. Jako první tu zmíním popis, který sice v knize byl, ale dalo by se s ním více vyhrát. Především při nějakých akčnějších scénách jsem ho postrádala. Charakter postav má taky své mouchy. Ani u jedné z hlavních postav není náznak pochyb v jejich vztahu nebo touha po tom zmanipulovat toho druhého ve prospěch toho čemu věří. Díky tomuhle nedostatku máme neskutečně rychlý vývoj vztahu mezi Tairou a Shirou a pro mě je to něco nepochopitelného a nelogického. Může být základ nějaká přitažlivost, ale stále tu máme nějaké dva "idejové" systémy, které určitým způsobem manipulují své přívržence. Taira i  Shira bojují ve jménu těchto systémů, kterým věří a rozhodně jejich názor nezmění hezký nepřítel. Tím se dotknu ještě posledních dílů, kdy se naprosto vytrácí povaha Shiry. Jako zabijáka ho vystihují i nějaké rysy a jeho výcvik či minulost se na něm nějak podepsaly. Očekávala bych nějakou výbušnost, manipulaci, agresi, nedůvěřivost, možná i lhaní, protože tohle všechno jsou vlastnosti, které mu třeba mohly zachraňovat život a udělat z něj favorita. Nebudu tvrdit, že jsem nepodlehla kouzlu Shiry a Tairy, ale myslím si, že jejich potenciál by se dal více využít. Byly tam momenty, které mě zasáhly, ale přesto si stále myslím, že Shira, až nepřirozeně vyměknul. Dalším bodem je prostředí. Nejsem schopná určit, kde se příběh nacházel a ani v jaké době. Jednu chvíli vidím starodávnou Asii a pak současnost. Proto jsem měla občas problém s popisem prostředí, moje hlava jednoduše nevěděla, co si představit. Musím autorku pochválit za sexuální scény, protože byly realistické a nešlo o samotný popis aktu. Knihu bych dala do kategorie lepší nadprůměr, protože mě opravdu bavila a za sebe ji ke čtení rozhodně doporučuju.

Co bych vytkla:

· Používání otazníku a vykřičníku zároveň na konci věty.

· Nebála bych se používat více forem přímé řeči.

·Rychlý spád děje. Vztah mezi Tairou a Shirou neměl přirozený vývoj, jak by to u nepřátel zřejmě bylo. Bylo to rychlé, bez nějakých komplikací či bližším poznávání. Kdyby Taira dané situace využil ve svůj prospěch a teprve v půlce mu došly jeho pocity vůči Shirovi, líbilo by se mi to více.

· Více si vyhrát s popisem. Například šestnáctá kapitola měla být nejvíc drastická, ale mě nepřišla nijak speciální od ostatních. Souhlasím, že byla nejvíc brutální ze všech kapitol, ale chtělo to víc. Větší popis děje, emocí, zapojit do popisu i smyslové orgány.

· Zmatek v době ve kterém se děj odehrává. V jednu chvíli mi to připomíná starodávnou Asii a pak moderní dobu.

!OBSAHUJE SPOILERY!

· Shira zradí císaře a mě by zajímalo větší prozkoumání jeho myšlenek, protože nikde není zmíněno nebo naznačeno, že by bojoval se svou zradou císaře a svou náhlou nákloností k někomu z odboje.

· Shira ke konci trochu ztrácel své kouzlo zabijáka, který neváhá zabíjet a všichni se ho bojí. Chtěla bych tam u něj vidět stále ty rysy, kdy není jen zamilovaný chlapec, který se snaží ochránit svého milého, ale kterého život naučil, že pokud nezabije, tak bude zabit.

Ukázka:

Díval jsem se na něj a nechtěl si připustit, že tohle by mohla být ta šance. Celé to však smrdělo podrazem. Mohl to být Shirův dokonale provedený plán, jak se dostat ven. Rozum mi říkal, abych mu nevěřil. Že se mnou manipuluje od začátku, že je to chladnokrevný vrah a zabiják, který jde tvrdě za svým cílem. Že to celé naplánoval.

Názor čtenářů:

samba111

V poutech je kniha, co se mi moc líbila, mám ji ve svém chlívečku a jednou se k ní vrátím.

Bylo to jako číst takové to temné animé z apokalyptického světa. Zničený, krutý svět. Shira byl láska na první slovo, přiložené obrázky, přesně vystihují i mou představu. Víš, že je to zabiják tělem, duší, ale stále doufáš v nějaké dobro v něm, jiskřičku. Dokonalý stroj na zabíjení bez citu, než potkal Tairu. Čtenář tuší, že nastala změna, ale musí si ještě počkat na důkaz. A ten přijde, možná, že právě u takové povahy jako je on, je to tolik ohromující a okouzlující zároveň.

Anikk dokáže napsat velké krutosti a já jsem měkká:), když to vypadalo opravdu špatně a já neviděla žádnou šanci, počkala jsem, kdy bylo dopsáno.

Prožívala jsem spousty pocitů, nemohla se odtrhnout, byla jsem okouzlená, napnutá, smutná, zoufalá v beznaději s Tairou po jeho ztrátě. Beznaděj, lhostejnost byla asi krapet delší než by musela, někdy jsem s ním chtěla zatřást, trochu života, trochu něčeho.

Slohově za jedna, příběh za jedna, v tažená do děje od první kapitoly, pokud někde skřípala gramatika, tak jsem si toho nevšimla a tím pádem mě to ani nezajímá. Já sama nejsem žádný gramatický zázrak. Pokusila jsem se nic neprozradit, ale velmi vřele doporučuji a upozorňuji, že příběhy se špatným koncem nečtu. To jen pro ty čtenáře co váhají a mají to jako já

LivSilber9

Příběh se mi moc líbil. Líbila se mi volba jmen u postav i u míst. Popis míst byl podrobný tak akorát a dobře se četl. Příběh mi přišel nenucený a plynule ubíhal. Postavy měli dost propracovanou personality. Nemám co vytknout asi (((: