Říkám tomu recenze 2

206.Recenze- Můj strážný anděl

Popis příběhu u knihy:

„Víš, že hlídat mě už nemáš v popisu práce?"

„To neznamená, že za tebe necítím zodpovědnost! Přece ti je jasné, že tu nemůžeš zůstat, Damiáne. Dej na moji radu a ukonči to, dokud ještě můžeš."

Bezmocně na něj pohlédnu. „Co když právě už nemůžu? Co když ji miluju a nedokážu ji nechat jít?"

Dědův tvrdý výraz maličko pookřeje. „Netušíš, jak moc jsem si přál vidět vás dva spolu. Vím, jak se k sobě hodíte lépe, než kdokoliv jiný. Ale ty jsi zemřel, Damiáne. Měl jsi možnost se rozhodnout a vybral sis tuhle cestu. Teď to musíš přijmout a nést následky."

„Děláš, jak kdyby snad smrt byla moje volba!"

„Samozřejmě že byla!" zvýší důrazně hlas. „Mohl jsi bojovat, ale místo toho sis vybral to vzdát! Nedokázal jsi unést prázdnotu, kterou jsi cítil!"

Zlomeně zakroutím hlavou. Proč když konečně ucítím kapku štěstí, jsem nucen od ní odejít? Od začátku jsem počítal s tím, že dřív nebo později se tomu nevyhnu, ale teď prostě nemůžu. Nejsem na to připravený. „Ještě ne."

Popis sám o sobě není špatně a proto následující výtky budou spíše můj osobní názor. Nejsem zastánce popisu, který je složen jen z přímé řeči. Nemám proti ní nic, ale mám raději třeba krátký úsek a pak popis děje. Problém s přímou řečí je ten, že většině autorům trvá, než se dostanou k pointě zápletky a já osobně si knihy vybírám podle prvních vět. Pokud mě úvod nenaláká, přeskočím knihu a listuju nabídkou dál. Po téhle knize bych osobně nesáhla, ačkoliv mi nápad připadá zajímavý a s jiným popisem bych jí do své knihovny přidala.

Popis příběhu podle autorky a co od něj můžou čtenáři očekávat:

Příběh je o dvou mladých lidech, kteří sešli ze své předurčené cesty. Jejich společným osudem bylo se vzít a mít dceru, ale Damián po své oslavě devatenáctých narozenin odjíždí z chaty a má nehodu, která zapříčiní jeho smrt a s Ninou se nikdy nepozná. Dostává se do posmrtného života, kde ho čeká soud. Aby se vyhnul bolestivému očistci, dostane úkol. Strážit Ninu a zajistit, aby alespoň ona našla cestu zase zpátky a naplnila svůj osud. Příběh je určen pro young adult čtenáře (12-20 let), ale číst ho mohou samozřejmě i starší.Čtenáři mohou očekávat fantasy příběh s dávkou romantiky a doufám, že i překvapení a zvraty, které nebudou čekat.

Můj názor:  Příběh byla příjemná oddychovka a musím rozhodně pochválit několik věcí. První věc, kterou oceňuju, tak je české prostředí a česká jména. Zároveň se mi líbí i to, že jména nejsou standartní, takže mi tak rychle příběh nezapadne mezi další knihy. Další věc, co se mi líbí, tak je samotný děj a nápad knihy. Bylo to něco jiného, než jsem doposud četla a i s průběhem děje a samotným závěrem jsem spokojená. Bohužel jsem, ale našla více negativních věcí, které příběh udupávají, a proto si nejsem jistá, jestli knihu označit jako lepší průměr nebo průměr na hraně. Myslím si totiž, že je tady opravdu potenciál na dobrou knihu, který by mohla zaujmout hodně lidí a bylo by škoda ji odsoudit, kvůli chybám, které se dají opravit. Hodnocení tedy nechávám na samotných čtenářích recenze a doufám, že jim aspoň recenze poradí, jestli je kniha pro ně či nikoliv. Chyběl mi popis, protože většinou byl děj odvíjen pomocí přímé řeči a ta vlastně tvořila celou knihu. Pokud byl použitý popis, tak většinou pouze myšlenek postav a nebo pár vět o vzhledu postav. Je to málo. Přímá řeč by v knize neměla být základ na kterém příběh stojí. Více si vyhrát s popisem prostředí, situací, postav, emocí, myšlenek. A zároveň to zkombinovat s přímou řečí. Začátek knihy byl pro mě hodně slabý a kdybych na knihu nedělala recenzi, tak ji po první kapitole zavřu. Hodně přímé řeči a typická postava bad boye, který mi byl nesympatický celou knihu. Chápu, že začátky knihy bývají těžké, ale myslím si, že třeba by to  popis mohl něčím vylepšit a trochu více rozvinout děj i samotné postavy. Zápletka nám začíná po pár kapitolách, ale k čemu to je, když čtenář přečte první kapitolu a knihu zavírá? Co se týká postav, tak jediná postava, která, aspoň trochu, byla více propracovaná je Nina. Její chování má důvody a celkem hezky se s ní pracovalo, ale i tady je ALE. Naprosto mi tam chyběla ukázka vztahu s matkou, což je pro knihu velmi důležité, aspoň z mého pohledu. Zbytek postav, včetně Martina, Damiána a božstvo nahoře, bylo velmi plytké a kdybych vzala jejich promluvy, myslím, že by byl sakra problém poznat, kdo co říká. Kniha by měla mít propracovanou psychologickou stránku, ale tady to prostě chybí. Damián je pro mě nesympatická postava, ale možná to není jeho chyba, ale chyba autorky. Proč o něm nic nevím a jediné, co mi je vnucováno je jeho záliba v ženách a jízdě na motorce? Já vlastně ani nemůžu říct, jestli byl dobrý nebo špatný, protože to nevím a nemám to z čeho určit. Postava dědy mohla být skvělou příležitostí, jak nám ukázat Damiána v jiném světle, ale to se nestalo. Kdybych postavu dědy nahradila, nic by se s příběhem nestalo a to mě přivádí k další myšlence- postavy nejsou plně využity. Jeho rodiče skoro nebyli zmíněni, což by asi byla ta první věc, kterou bych chtěla vidět. Svou rodinu, hrob, domov. Ninina matka se objevila jen JEDNOU a to je přitom důvod, proč je Nina jaká je. Damiánovi přátele se od nehody vypařili a jediná Viki se nám tam na jeden řádek mihla. Pro mě ta kniha má největší chyby právě tady v těchto bodech- postavy a popis. Kdyby se to opravilo, mohlo by se to hodně lidem líbit.