Království vlka II: Pouta

4. Čistý stůl

Ráno se probudila na gauči – polámaná, rozcuchaná a unavenější než včera. Utahaně se protáhla, přičemž se jí podařilo nohou kopnout do něčeho měkkého.

Ozvalo se tiché zasténání.

Zmateně otevřela oči. Chvíli ji trvalo, než si uvědomila, že leží na Benově pohovce. On tady usnul taky, protože to byl on, kdo zasténal. Nejspíš ho kopla do žeber.

„Sakra, ty máš po ránu páru," zahuhlal a masíroval si přitom levou stranu těla.

„Promiň," pípla tiše. Hlavu pak složila do dlaní, když si vzpomněla na události včerejšího večera.

„Jak je ti?" zeptal se.

Vydechla. „Utahaně... Potřebuju sprchu a postel, nicméně mám dojem, že z dnešního tréninku mě už Berk neomluví." Postavila se na nohy a protáhla znovu své ztuhlé tělo.

Váhala. Potřebovala se osprchovat a převléknout, nicméně Calebův dům bylo poslední místo, kde by teď chtěla být.

Calebův dům. Bude to vůbec někdy i její domov?

Ben si všiml, že se poněkud zmateně otáčí na své místě. „Pokud tě to uklidní, tak už odjela."

Neuklidňovalo jí to. Caleb byl určitě pořád doma.

Ben si povzdechl. „Dej si sprchu, půjčím ti nějaké své oblečení. Pak si dám sprchu já a zajdeme dolů na snídani, ano?"

Vděčně přikývla.

Zatím co byl ve sprše, tak si aspoň prsty upravila vlasy do určitého tvaru. Nervózně poťukávala prsty do desky stolu, když se ozvalo zaklepání na dveře. Zamračila se. Bylo ještě brzy, aby to byla paní Fieldingová, která měla na starost úklid.

Vyskočila na nohy a otevřela dveře. Ztuhla uprostřed pohybu.

Ve dveřích stál Caleb. Pod očima měl kruhy, vlasy rozcuchané, ruce v kapsách kalhot. Vypadalo to, že měl stejně mizernou noc jako ona. Ta jeho neprostupná fasáda ze včerejška byla najednou pryč.

„Ahoj," řekl tiše.

„Ahoj," řekla nazpět. Sklopila pohled. Najednou jí přišel vzor na koberci strašně zajímavý. Zaslechla, jak si povzdechl a pak ucítila na bradě jeho dotek. Donutil jí zvednout hlavu.

„Můžu tě pozvat na snídani? Prosím?" dodal, když viděl její nerozhodnost. Cítila, že se třese, ale bylo to vztekem nebo jeho dotekem?

V poslední době se nesnášela za to, že nerozpozná své pocity. Někdy si připadala jako na emocionálním kolotoči. Nakonec ale přeci jen přikývla.

Na snídani ale nezamířili dolů do společné jídelny, ale do bistra u Maceyho. Sam si po cestě uvědomila, že vlastně ani Benovi neřekla, kam jde, proto mu skrze jejich spojení jen poslala rychlou zprávu. Pak ale spojení raději rychleji uzavřela. Naštěstí jí Caleb hned na začátku naučil, jak je možné uzavřít své myšlenky před ostatními, za což byla opravdu moc vděčná. Některé věci si ráda nechávala jen pro sebe.

Tenhle rozhovor povedou jen oni dva.

Když dorazili do bistra, bylo tady poměrně plno. Sam ani neměla tušení, kolik je hodin. Na to byla moc rozhozená. Škubla sebou, když na zádech ucítila Calebův dotek, jak jí směřoval do jednoho z prázdných boxů na konci místnosti.

Schválně se usadila na samý okraj lavice, aby on neměl jinou možnost než se posadit naproti ní. Věděla, že kdyby si sedl vedle ní, rozptylovaly by jí jeho doteky. Co se týkalo sebeovládání v jeho přítomnosti – tak to bylo na úrovni bodu mrazu.