Království vlka II: Pouta

14. Zodpovědnost vlkodlaka

Nová kapitola je tady, tentokrát trochu delší - snad si ji užijete. 

PS: V galerii došlo k aktualizaci - přidány fotky královské rodiny smeček východní Evropy. 

- - - 

Snažila se nabrat síly, ale spánek se jí vyhýbal. Usnula jen na pár minut, načež se znovu probrala. Nebyla unavená, ale nemohla říct, že by byla i odpočatá. Venku panovala pořád tma, dle hodin stojících na krbové římse bylo těsně před čtvrtou ráno.

Zmučeně zasténala. Snažila se najít lepší pozici, několikrát si natřásla polštář, dokonce zkusila i pohovku, ale bylo to marné. Když usoudila, že neusne, vklouzla do koupelny, která byla součástí pokoje a raději si dala dlouhou horkou sprchu.

Když se dostala ze sprchy a upravila se, rozhodla se vyrazit na průzkum. Jistě, normálně by v tuhle dobu zůstala zavřená na pokoji, ale ven ji vyhnalo urputné kručení v žaludku. Ani si nepamatovala, kdy naposledy jedla.

Snažila se vybavit včerejší popis cesty, který ji dala Zoja, ale po deseti minutách pochopila, že je naprosto ztracená. Palác byl jako labyrint a ani se svými vlkodlačími smysly nebyla schopná najít cestu směrem k hlavnímu schodišti. Byla si jistá, že odtud by už do kuchyně trefila.

Uvažovala nad tím, že by se přeměnila do své vlkodlačí podoby – přeci jen by se pak z toho bludiště dostala rychleji. Už šahala po lemu svého trička, aby si ho stáhla, když se před ní vyloupla postava postarší ženy, která v rukou držel koš s prádlem. Žena vyjekla, když před sebou uviděla Sam a cosi zaklekla. Zlostně se na ni dívala, načež na ní začala něco hulákat, ale ač se Sam snažila chytnout jakéhokoli slova, bylo to marné. Žena mluvila rumunsky a Sam jí nerozuměla ani slovo.

Bezradně máchla rukama, když se na ni žena zamračila a ukázala na ni prstem. „Já vám ale nerozumím," houkla. „Já hledám kuchyni... jídlo..." Mávla před sebou imaginární lžičkou ve snaze ukázat ženě, že jí a že má obrovský hlad.

Žena to očividně nechápala, protože začala nový tyjátr. Neječela, přesto kolem sebe zuřivě gestikulovala, i když v jedné ruce držela koš s prádlem.

Sam už byla připravená utéct, když se na konci chodby naštěstí objevila Zoja.

„Bunica!" křikla Zoja, načež se rozběhla ke starší ženě. Oči měla vykulené, když ji chytla za ruku a přitom ze sebe chrlila salvu slov. Když skončila, starší žena začala chrlit slova nazpět. Sam jen němě sledovala tu výměnu názorů, když se nakonec Zoja otočila směrem k ní.

„Omlouvám se... Babička jen byla překvapená. Myslela si, že se zase někdo ze smečky potuluje v královském křídle."

Sam se pousmála. Úsměv stočila i na starší ženu, ale ta už zase pochodovala dál a Sam neušel příval slov, který si mumlala pod nosem. Sice mluvila jiným jazykem, ale Sam poznala nadávky snad v každém jazyce.

Stočila pohled zpátky k Zoje. „To je v pořádku," mávla rukou. „Teď mi musíš pomoct. Jsem naprosto ztracená... Potřebovala bych najít kuchyň."

Zoja nepotřebovala žádná další vysvětlení, jen se pousmála a pobídla Sam, aby jí následovala.

O několik minut později společně prošly obyčejnými dveřmi do moderně zařízené kuchyně. Na tak velký palác očekávala mnohem větší kuchyň. Čekala, že tady narazí na kuchaře nebo pomocníky, kteří už budou připravovat pro královnu snídani, ale v místnosti byl jediný člověk.

Michail stál u kuchyňského ostrůvku uprostřed kuchyně, pohled upřený do tabletu před sebou, přičemž si naléval kávu do velkého bílého hrnku. Zvedl k ní překvapený pohled.