Království vlka II: Pouta

13. Královský rod

Obrázek nahoře - inspirace pro královské sídlo (Palacio Real / Královský palác v Madridu)

Ucítila na svém rameni lehký dotek. I když měla oči zavřené, nespala. Neuvěřitelně jí bolela hlava – hlavou jí vířilo velké množství otázek. K tomu kdesi uprostřed hlavy cítila šílený tlak. Někdo se s ní snažil spojit. Ať už to byl Caleb nebo Ben nechtěla mluvit ani s jedním z nich.

Stočila svůj pohled na Annu. Ta se na ni lehce usmívala.

„Drahoušku, za chvíli budeme přistávat," řekla mile.

Přikývla, načež se protáhla, jak jen jí to malý prostor sedačky dovoloval. Ona, královna Anna, její syn Michail společně s několika členy smečky okupovali malý prostor soukromého letadla, podobného tomu, se kterým ona sama před několika dny mířila na svatbu prince Joshui.

Každou chvílí měli přistávat někde uprostřed Evropy.

Ušklíbla se. Sedí v letadle plném cizinců, s lidmi kteří tvrdí, že jsou její rodina – s osobami, které znala sotva 24 hodin, přesto se nebála. Kdesi hluboko věděla, že by měla mít obavy, ale prostě je neměla... Aktuálně to totiž byli lidé, kterým věřila daleko víc než své smečce...

Své smečce... Vždyť to vlastně ani její smečka nebyla.

Královna Anna jí lehce stiskla za ruku. „Copak se ti honí hlavou?" Zkoumavě jí pozorovala. Sam jí neprozradila důvod, proč tak rychle chtěla utéct z Alabamy. Asi by o tom měla s někým mluvit, ale nevěděla vůbec, kde začít.

Nakonec jen pokrčila rameny. „Jen si říkám, kam to vlastně letíme," špitla tiše a pohled stočila ven. Moc toho ale neviděla – venku panovala tma. Sem tam pod sebou zahlédla světla měst.

„Za chvíli budeme přistávat na letišti v Brasově. Odtud pak budeme autem pokračovat asi hodinu dál na sever do našeho domova. Víš, královské sídlo je naším rodištěm už po celá staletí. Jsem moc ráda, že ti ho můžu ukázat." S tím ji lehce stiskla za ruku.

Sam se pousmála, ale pak zmateně nakrčila obočí. „Brasov?" špitla. Její znalosti zeměpisu byly poměrně ubohé.

„Rumunsko," pousmála se královna. „Jsem rumunské národnosti, tak jako tvá máma."

Sam se nervózně zavrtěla. Ne, pořád neměla strach, teď v ní spíš převládala zvědavost. Jen si přála, aby tahle návštěva proběhla za jiných okolností. Kdyby tady s ní byli Caleb i Ben. Při vzpomínce na svého bratra se kousla do rtu. Při tom všem co se stalo s Calebem, mu ani nebyla schopná říct, že narazila na jejich rodinu. Navíc, že jsou oba královské krve...

Dlouze vydechla. Věděla, že mu bude muset brzy zavolat. Může na něj být sebevíc naštvaná, může být zklamaná nebo zlomená, ale tohle mu nemůže upírat.

Když o několik minut později přistáli na letišti, přivítalo je nevlídné počasí. Kromě toho, že už byla noc, navíc i pršelo.

Teplota byla mnohem nižší než v Americe, ale Sam za to byla ráda. Teplé a vlhké počasí nebylo nic pro ni. Proto, když vystoupili z letadla, s úsměvem stočila svou tvář noční letní přeháňce. Zhluboka se nadechla – do nosu jí udeřila nejen vůně deště, ale i vůně blízkého lesa. Vlčice v ní se tetelila blahem – už se nemohla dočkat, až se její tlapy dotknou deštěm nasáklé půdy.

Cesta autem proběhla v tichosti. Na letišti je vyzvedlo několik tmavých aut. Nebyla to velká SUV na které byla zvyklá ze Států, jako spíš luxusní Jeepy. Ona sama jela spolu s královnou Annou a Michailem, který se usadil dopředu na místo spolucestujícího. Řidiče jim dělal muž ve středních letech s obezřetnýma očima. Moc si ho ale nemohla prohlížet, protože seděla za ním.