Království vlka II: Pouta

5. Neznámé území

Jedna z mála věcí, které Sam na Calebovi obdivovala, byla jeho maska pokerového hráče. Bez jakýchkoli emocí a pohybu jediného svalu ve tváři byl schopen takhle často před ostatními fungovat. Ale ne před ní. Nejen, že se v její přítomnosti choval impulzivněji, ale když už před ní nasadil masku hráče, vysílal při tom tak negativní vlny energie, že Sam hned poznala, že je něco špatně.

Tentokrát, ale nemusela hádat, co špatně je. Společně s dalšími členy smečky teď totiž seděli v malém soukromém letadle a mířili na svatbu jeho bratra.

Přestože seděla vůbec poprvé v letadle, z čehož byla hodně nesvá, přeci jen ho povzbudivě stiskla za ruku. Pousmála se na něj, když na ní stočil svůj pohled. Úsměv jí vrátil, dokonce jí lehce políbil na tvář, ale pak znovu svůj pohled stočil směrem okénku, kde se zahleděl na deku bílých mraků pod nimi.

Sam si povzdechla. Jestli si myslela, že někdy ona měla problémy s rodinou, tak podle Calebova strnulého výrazu, to měl on ještě horší. Vzpomněla si na jejich rozhovor v bistru. Čím si musel projít?

Rozhlédla se kolem sebe. Vedle ní, přes úzkou uličku seděla Joy s Courtney, které většinu cesty vesele diskutovali nad tím, kolik mladých, svobodných a hezkých vlkodlaků na svatbu dorazí. Před nimi Sam zahlédla tmavou kštici vlasů Jima, vedle kterého seděl Cole. Naproti nim seděl Robert. Společně s nimi cestovali ještě Harley se Sniffem a také Doktorka Libby s Calebovým dědečkem Tobiasem. Sam stočila svůj pohled zpátky k Robertovi. Letadlem se neslo veselé švitoření členů smečky, ale on se tvářil značně nepřítomně. Sam to dokonce mohla porovnat ke Calebovu strnulému výrazu. A ani se moc nedivila, když si vzpomněla na rozhovor, který měla s Doktorkou před pár dny.

Libby byla opravdu Robertova babička. To už věděla dávno, co už ale nevěděla, bylo, že Robert byl jediným synem Johnatana Pennrose – Bety a pravé ruky samotného Krále vlkodlaků. Doktorka Libby byla matkou Bety Johnatana. Když Caleb odešel z domu, aby vedl svou vlastní smečku, rozhodl se Robert odejít s ním. Jeho otec byl zklamaný, doufal totiž, že se stane Betou následujícího Krále vlků – Joshui. Jenže když navíc Robertův otec zjistil, že se nestal ani Calebovým Betou, přerušil s vlastním synem kontakt. Robert to prý sice nikdy nepřiznal, ale dle všeho ho tohle odcizení s otcem trápilo. Libby, když se dozvěděla, že její vlastní syn odmítá svého syna – jejího jediného vnuka, raději se sbalila a odjela z královského sídla. Pak se stala členem Calebovy smečky. A protože byla váženým vlkem, stala se jedním ze Stařešin smečky.

Sam si povzdechla. Rodiny umí být někdy pěkně komplikované. Sama nevěděla, proč to udělala, ale vyklouzla ze svého místa a usadila se na volné místo vedle Roberta.

Ten zmateně zamrkal, když jí zaregistroval. „No tak, trochu života... Jedeme na svatbu a ne na pohřeb," řekla mu s úsměvem.

On si jen povzdechl. Za těch posledních pár měsíců se, dalo by se říct, skamarádili. Nebyl to nějaký velký kamarádský vztah. Spíš by to popsala jako vzájemnou toleranci. Robert byl pořád nabručený a Sam si ho ráda dobírala. A úsměvné bylo, že on se jí to snažil vracet.

„No, tak..." zkusila to znovu. „Trochu se usměj. Holky na úsměv letí."

„No jasně!" ozval se Cole, sedící naproti němu. „Víš, kolik tam bude nezadaných, pěkných a vnadných vlčic?" Sam protočila na Colea oči, když při slově vnadných ukázal i velikost.

Zezadu mu od Joy přiletěl pohlavek. „Čuně jedno..." zahuhlala tiše.

Sam si všimla, že se Robertovi koutky úst lehce zvlnily do úsměvu. Rozhodla se ho popichovat dál. „Hele, a když ti žádná hezká vlčice nepadne do oka, tak ti seženeme nějakou pěknou činku... Hm, co takhle dvacet kilo nebo snad třicet?"