,,ty se ptáš co je?! Vyznáš mi lásku před mým klukem, který se se mnou kvůli tobě rozešel a zeptáš se na něco takového? Posral jsi mi už jeden vztah a udělal jsi to i s druhým? O co ti sakra jde, ty jsi..." křičela jsem na něj jak jen mi hlasivky stačily.
Byla jsem úplně bez dechu. Trhaně jsem dýchala a přitom brečela. Všechno se na mě sesypalo.
,,hej" vzal mě za zátylek a přitáhl si mě do objetí. Bránila jsem se mu, ale nakonec jsem podlehla.
Objala jsem ho kolem pasu a naplno se mu rozbrečela do ramene. Byla jsem v koncích.
,,jsi hajzl, Austine. Nenávidím tě. Jsi největší kreten, kterého jsem kdy poznala" vzlykala jsem mu do ramene.
Celá jsem se třásla a nepravidelně dýchala. On si mě k sobě přitiskl a opřel si hlavu o tu mou.
Z jeho kůže sálalo teplo a já cítila, jak se mu napínají svaly při každém pohnutí.
,,já vím, Nat, já vím. Omlouvám se" zašeptal mi do vlasů, což mě rozplakalo ještě víc.
Už se mi omlouval tolikrát, že jsem to začala brát na lehkou váhu. Nevěřila jsem mu, že to myslí vážně.
Chtěla jsem se od něj odtáhnout, ale nešlo mi to. Potřebovala jsem objetí a bylo mi jedno, že zrovna od něj.
Austin mi dal ruce kolem ramen. Trochu jsem sebou cukla, ale nechala jsem ho.
Nenáviděla jsem ho, ale teď mi přišel vhod. Pomalu jsem se uklidňovala a přestávala brečet.
,,lepší?" odtáhl se ode mě o kousek, vzal mě za bradu a zvedl mi hlavu tak, abych se na něj dívala.
Přikývla jsem, pustila ho a odstoupila od něj. Otřela jsem si tváře a sklonila hlavu.
Cítila jsem se trapně. Prvně jsem na něj vyjela a pak jsem se od něj nechala obejmout. Bože jsem nemožná.
,,chápu, že jsi naštvaná, Nat. Skočím se obléct a promluvíme si, dobře?" nečekal na mou odpověď a odešel.
Zhroutila jsem se na sedačku a přikryla si obličej dlaněmi. Bylo mi z toho hrozně.
Už jsem ani nevěděla, co jsem mu chtěla všechno říct. Úplně mě to rozhodilo.
Austin se vrátil, když si ještě natahoval tričko. Odtrhla jsem od něj pohled a odsunula se, když si sedl vedle mě.
Už jsem k němu nepotřebovala mít tak blízko, jako ještě před pár minutami. To jsi zase něco provedla, Nathali.
Stále dokola jsem si opakovala, že už se to nesmí znovu stát. Bylo to jako zakázané ovoce. Aspoň by mělo být.
Kdyby tohle viděl Matt, tak by se mnou nepromluvil. Ani by nebral v potaz to, proč mě objal.
Nenáviděl ho, víc než já, ale neměl právo mi mluvit do toho, co jsem dělala. Bylo to mé rozhodnutí.
Každý si musel projít i špatnými rozhodnutími. Jinak to prostě nešlo. Musela jsem se spálit, aby mi to došlo.
,,mrzí mě, že se s tebou rozešel" začal jako první Austin. Stiskla jsem oční víčka k sobě.
Neměla bych ho nechávat v tom, že jsme se vážně rozešli. Nebylo to oficiální a nedejbože aby něco zkoušel.
,,proč jsi mi to řekl dřív? To, že mě miluješ" zvedla jsem k němu hlavu, ale hned uhnula pohledem, když se na mě zadíval.
Nedokázala jsem se mu podívat do očí. Přišlo mi to hrozně divné a trapné po tom, co se stalo.
Objali jsme se jen párkrát, ale tohle bylo to nejdelší objetí. Možná i nejdelší objetí, které jsem kdy dostala.
Nelíbilo se mi, že to bylo zrovna s Austinem a ještě k tomu za takové situace.
,,protože je to pravda. Poprvé, co ses mi postavila, se ve mně něco změnilo. Tohle nedokázal jen tak někdo. Zamiloval jsem se do toho a zlomilo mi srdce, když jsi odjela a já ti to nemohl říct" zaklonil hlavu a položil si ji na opěrku sedačky.
Už tak dlouho? Poprvé jsem se mu přece postavila chvíli po tom, co jsme se poznali!
Myslím, že to bylo kvůli tomu, že říkal, že jsem se ho snažila svést a nebyla to pravda.
Ale ani to mě neodradilo a pomáhala jsem mu. A jak to dopadlo. Byla jsem prostě blbá.
,,ale proč teď? Proč po takové době? Když jsi věděl, že mám přítele a že jsem s tebou už v životě nechtěla mluvit?" sedla jsem si k němu čelem.
Hodně jsem se přemáhala, abych se na něj podívala, ale chtěla jsem tomu dodat grády.
Musela jsem být silná a překonat to. Po tolika letech jsem to s ním musela vyřešit, když už byl tady.
,,kdybys se mnou vážně už nechtěla promluvit, tak nepřijdeš, nenecháš se ode mě obejmout a nesedíš tady se mnou" otočil na mě hlavu.
Usmíval se. Věděl, že mě tím dostal. Měl pravdu, ale jen proto, že jsem se kousla a nechtěla ho brát za nepřítele.
,,já nečekám, že mě začneš milovat. Vím, že se to nestane, ale musel jsem ti to říct. Za tohle se ti omlouvat nebudu, protože to myslím vážně a nelžu ti" sakra, sakra, sakra!
Propaloval mě pohledem, na rtech mu hrál lehký úsměv a rukou si projel mokré vlasy.
,,je dobře, že to nečekáš. Austine nechci být zlá, vážně ne, ale nemám tě ráda. Už si od tebe nenechám srát na hlavu" jeho vyjukaný pohled mě pobavil.
Nikdy jsem nemluvila sprostě, takže ho to muselo překvapit, ale kvůli tomu jsem tu nebyla.
Chtěla jsem mluvit dál, ale zarazil mě rukou. Zavřela jsem pusu a jen čekala, co z něj vypadne.
,,já vím a mrzí mě, jak jsem se k tobě choval. Došlo mi to až když jsi odešla. Už mě nikdo nevyslýchal a neptal se, co se děje. Ty jediná jsi na mně vždycky všechno poznala" já vím.
Toho jsem si všimla už několikrát. Neříkala jsem to jen kvůli zvýšení ega, ale kvůli tomu, že to byla pravda.
,,jsem rád, že tě mám zase na blízku, i když se se mnou nechceš bavit. Je to příjemný pocit vidět tě, že se usmíváš" ale ne kvůli tobě.
Kousla jsem se do rtu, abych nevypustila nějakou jízlivou poznámku a pousmála se.
Zvedla jsem se, že už radši půjdu, ale zastavilo mě otvírání dveří. To je karma.
Už tím objetím to zašlo daleko. Nechtěla jsem, aby mě s ním nikdo viděl, ale bohužel. Někdo mi nepřeje...
