Vešla jsem do kuchyně naštvaná jako buldok, hodila snídani na stůl a zapřela se o něj.
Kluci hned ztichli a vyděšeně se na mě dívali. Měla jsem tendenci se usmát, ale udržela jsem se.
,,můžete mi vysvětlit, co tu sakra dělá Austin? Právě jsem ho potkala a je mi jasné, že je tu kvůli vám" oba jsem přejela pohledem.
Dokázala jsem se mu dva roky vyhýbat a najednou se přede mnou objevil. V Londýně. Londýně!
Kluci se na sebe podívali a oba sklonili hlavu. Až do poslední sekundy jsem doufala, že je to jen náhoda. Bohužel není.
,,není tu kvůli nám, ale s námi, Nathali. Stěhuje se sem i on. Museli jsme mu říct, že tu bydlíš i ty" prosím?!
Malém jsem vyletěla z kůže, když jsem to slyšela. Proč mi něco takového neřekli rovnou?!
,,měli jste mi to říct hned. Víte jak jsem byla v prdeli z toho, když jsem ho viděla?" vyštěkla jsem.
Moje zlost opadala, ale i tak mě nehorázně užíralo, že mi to neřekli. Měli na to tolik příležitostí!
Jackson si stoupl, přešel ke mně a dal mi ruku kolem ramen. Po zádech mi přejel chlad.
Zvedla jsem k němu hlavu a zadívala se mu do očí. Měl je tmavší, než kdy dřív.
,,promiň. Ještě to není úplně jisté, tak jsme tě nechtěli zbytečně stresovat" lehce se usmál.
Cukla jsem sebou, takže jsem se mu vytrhla a posadila se ke stolu, abych nespadla, jak jsem měla měkká kolena.
Jackson mě stále dostával do rozpaků ba i jedním pohledem. Děsilo mě to hlavně kvůli Mattovi.
,,co se to tu děje?" objevila se v kuchyni mamka s Alaricem. Oba už byli oblečení jako kdyby šli do práce.
Jen jsem nad tím mávla rukou, přimhouřila oči a celé je sjela pohledem. Byli nějací vymódění.
,,dneska máte dům pro sebe až do zítra. Alaric mě chce někam vzít, nevím kam, takže to tu nezbořte" políbila mě mamka do vlasů.
Oba se s námi už jen rozloučili a odešli. Zajímalo mě kam jedou. Alaric mi nic neřekl.
,,pořád nepobírám to, že si tvoje máma začala s někým, koho postřelil tvůj bratr" já taky ne.
Celá jsem se ošila, když jsem si vzpomněla na to všechno, co udělal otec a Noah. Byl to nezvyk. Nikdo o tom nemluvil tak přímo, jako Tyler.
,,dneska se jdeme podívat na ten byt. Půjdeš s námi?" otočil se na mě Tyler, když jsme dosnídali.
Hned jsem zavrtěla hlavou. Nechtěla jsem vidět Austina, ale i kdybych chtěla, tak bych nemohla.
Musela jsem čelit svým problémům a jít za Mattem na baletový trénink Page. Už jsem ji dlouho neviděla.
Byla jsem si stoprocentně jistá, že chce řešit to, co viděl a nevypadalo to na to, že to dopadne dobře.
,,nemůžu. Musím za Mattem a Page" objasnila jsem svoje odmítnutí, protože vypadali, že by mě tak dostali i přes moje prostesty.
Oni jen chapavě kývli a začali se bavit o něčem jiném. Vůbec jsem je neposlouchala a jen je sledovala.
Stále mi nedošlo, že se stává skutečností, že se sem stěhují. Že mi budou nablízku. Že budeme spolu.
Už mi chyběly jen holky a byla bych nejspokojenější člověk na světě. Měla bych u sebe všechny důležité lidi.
Odpoledne jsme šla s klukama do centra, ale pak se od nich oddělila dřív, než bych se znovu setkala s Austinem.
Byla jsem nervózní z rozhovoru s Mattem. V hlavě jsem si stále přehrávala, co jsem mu chtěla říct.
Cestou jsem se ještě stavila do Paginé oblíbené cukrárny, kde jsem ji vzala čokoládové dortíky.
Nosila jsem ji je vždy, když jsem za ni šla na trénink o víkendu. Nesnášela to a tohle ji aspoň zvedlo náladu.
Jejich trenérka je hodně zatěžovala, proto tréninky o víkendech, ale měli před soutěží, tak to Page musela překousnout. Bylo mi ji líto.
,,jak ji to jde?" políbila jsem Matta na tvář, když jsem k němu přišla a dala dortíky na komodu s botami.
Byl v místnosti, ze které šlo vidět do haly, kde cvičilo pět děvčat a dva kluci. Všichni tu měli rodiče, nebo sourozence.
Když si mě Page všimla, tak mi zamávala. Oplatila jsem ji to, ale pak byla hned okřiknutá a musela dál cvičit.
,,promluvíme si? Venku?" kývl hlavou ke dveřím, nečekal na odpověď a odešel.
S povzdechem jsem ho následovala. Nehádali jsme se tak často a nechtěla jsem s tím začínat.
,,kdo byl ten týpek?" opřel se o zeď, když jsme vyšli ven a zadíval se na mě.
Byl to zvláštní pohled. Jako kdyby mě jím prosil, abych mu řekla pravdu. Celou pravdu.
,,Matte prosím neřeš to, dobře? Nechci se hádat" chtěla jsem mu položit ruku na tvář, ale odhodil mi ji.
Začal se mračit, odrazil se od zdi a začal přecházet tam a zpátky. Byl hrozně rozhozený. Chudák.
,,víš jak to dopadlo, když jsi mi nechtěla říct o Jacksonovi, Nat. Proč to chceš opakovat?" sakra.
Věděl, co na mě platí. Vždycky to věděl a tímhle mě doopravdy obměkčil, protože to byl nejhorší čas, od doby, co jsem byla v Londýně.
Chyběl kousek a už bychom spolu nebyli. Slíbila jsem mu, že mu už nikdy nebudu lhát a tak to náš vztah vydržel.
Vyváděl, když se dozvěděl o tom, co bylo s Jacksonem. Nedokázala jsem si představit, jak bude vyvádět až se dozví o Austinovi.
Z povzdálí sledoval, jak mě objímá rukou kolem pasu. Určitě ho to muselo rozhodit.
Kdybych já viděla, že se mu kolem krku věší nějaká neznáma holka, tak bych ji šla vytrhat vlasy a nehty. A taky bych ji vydrápala oči.
Byla jsem žárlivá, stejně jako on a dokázali bychom se kvůli tomu druhému pobít.
Trhaně jsem se nadechla a opřela se o zeď, kde ještě před chvíli stál opřený on.
Hlavou mi vířily myšlenky, co všechno mu řeknu. Ale nedokázala jsem dát dohromady jedinou souvislou větu. Byla jsem úplně vymytá.
Nakonec jsem sklonila hlavu, protože jsem se cítila hrozně potupeně. Řekni něco Nathali.
