22.

202 11 0
                                    

          ,,nemůžeme hranici ze třiceti posunout na teď?" dal mi pramínek za ucho, jako romantické klišé, a nechal mi ruku na tváři.

          Hranici? V hlavě se mi rozsvítilo. Měli jsme přece dohodu, že když ve třiceti budeme sami, tak... o můj bože.

          Byla jsem zlomená a na dně, ale nedokázala jsem myslet na nic jiného. Nevěděla jsem, co se to děje.

          Trochu jsem se nadzvedla a tím spojila naše rty. Bylo to úplně jiné než před lety. A jiné než s Mattem.

          Jackson byl o hodně nežnější a opatrnější, jako kdyby si myslel, že mi tím ublíží.

          Vážně jsem nevěděla co to dělám, ale zato jsem věděla, že s Mattem už nadále nebudu.

          Nevěru jsem vždy nesnášela, což on věděl, takže to bylo jeho mínus. Ztratil hodně. Ztratil mě.

          Ztratil mě jen jeho blbostí. Nic jiného v tom nehrálo roli. Ani skutečnost, že to byla Ellie.

          Asi bych neměla myslet na Matta, když jsem se líbala s Jackson... Já se s ním vážně líbám.

          Trochu jsem se od něj odtáhla a palcem ho pohladila po tváři. Radši jsem ani nepřemýšlela nad tím, jak se dostala na jeho krk.

           Zadívala jsem se mu do očí a všechny myšlenky na Matta jako kdyby se lekly a utekly.

           Zůstaly jen ty, kde se s Jacksonem bereme a staráme se o našich pět dětí. Ježiši...

          Tentokrát to byl on, kdo udělal další krok, spojil naše rty a přitom mě položil na kapotu auta.

          Zapletla jsem mu prsty do vlasů na týlu hlavy a tím si ho přitáhla blíž k sobě. Vážně se to děje.

          Ještě nikdy jsem se nelíbala na kapotě auta při západu slunce. Bylo to romantické.

          Ale já jsem i tak milovala Matta i přes to, co udělal. Věděla jsem, že to přejde. Muselo.

          U Jacksona to nikdy nepřešlo, ale bylo to jen platonické a tak jsem to chtěla i nechat. I po tom polibku.

          ,,tohle jsem vážně nezamýšlel" zasmál se Jackson, když jsme se od sebe odtáhli celí zadýchaní.

          Se smíchem jsem ho plácla přes rameno a nechala ho, když se zvedl a pomohl mi do sedu.

          Nevěděla jsem jestli to bylo správné, ale určitě to bylo krásné. Ale jak to bude dál?

          Nechtěla jsem si s ním nic začínat. Na to byl ten, budoucí oficiální, rozchod až moc čerstvý.

          Nelitovala jsem toho, to určitě ne, ale necítila jsem k němu tak intenzivní sympatie. To bylo ještě sakra daleko.

          ,,promiň, nechtěl jsem..." ,,nemusíš se za nic omlouvat. Podstoupila jsem to dobrovolně" ušklíbla jsem se na něj.

          On protočil očima, dal mi ruku zpět kolem ramen a přitáhl si mě na hruď, kde jsem se pohodlně uvelebila.

          Slunce už skoro zapadlo, ale já nechtěla pryč. Bylo mi tam hezky. Bylo mi hezky s ním.

          Nechtěla jsem se vrátit do londýnské reality, kde budu muset vyřešit rozhod a zradu kamarádky.

          Byla jsem si jistá, že Liv s Loren z toho budou nadšené, ale o tom polibku se nesměly dozvědět.

          Zešílely by a začaly by vybírat svatební dort a to jsem nemohla dopustit, jinak bych je musela zavřít do léčebny.

          Jackson mě vezl domů, když už byla venku tma. Moc jsme nemluvili, ale nevadilo mi to.

          S ním to ticho bylo příjemné a ne trapné. S Mattem mi to bylo vždy divné, protože mě deptalo, že se spolu nemáme o čem bavit.

          Štvalo mě, že jsem ty dva stále srovnávala, ale musela jsem si potvrdit, že může být lépe a Jackson toho byl jasným příkladem.

          Aspoň mě to mrzelo o trochu méně a nedávala jsem si to za vinu. Ani jsem se necítila provinile, že jsem Jacksona políbila.

          ,,děkuju za dnešek, ale o tom, co jsi viděl prosím s nikým nemluv. Chci si to prvně vyřídit s Mattem sama" otočila jsem se k němu čelem.

          On jen kývl a věnoval mi úsměv. Vzala jsem ho za bradu, aby nemohl hlavu otočit a políbila ho na tvář.

          Další jeho polibek bych už totiž nemusela zvládnout a dostala bych infarkt.

          Vystoupila jsem z auta a šla domů bez toho, abych se otočila. Opřela jsem se zády o dveře a úlevně vydechla.

          Jako kdyby mě už nic netížilo na srdci a já mohla v klidu dýchat, protože se všechno vyjasnilo.

          Už jsem si to nedávala za vinu. Nemohla jsem za to já, ani Austin. Mohl za to on.

          Mamka s Alaricem seděli v obýváku a koukali na film, takže jsem je jen pozdravila a odešla do pokoje, abych je nerušila.

          A taky jsem potřebovala svůj vlastní klid, abych vymyslela jak dál a jak to s Mattem vyřešit.

          Už nemělo cenu to dále natahovat a už jsem s ním ani být nechtěla, i přes city, které jsem k němu chovala.

          Podvedl mě. Brala jsem to jako zradu. Jak od něj, tak od Ellie. Myslela jsem si, že je to pravá kamarádka...

          Já si ani nevšimla, že se mi vysmívá do obličeje. Třeba to s Mattovými rodiči a rozvodem.

          Proč to asi řekl jen jí? Právě kvůli tomuhle. Chtěl být s ní a ne se mnou, ale mně to prostě nedošlo.

          Byla jsem na sebe naštvaná. Kdybych dala na svůj ženský instinkt, tak bych si nemusela zlomit srdce tím, že jsem je viděla.

          Prostě bychom to ukončili a každý by si šel svou cestou. Pak už by mi to bylo jedno.

          Dobře, nebylo, ale aspoň bych měla pocit, že mě nepodvedl a že jsme se rozešli v dobrém.

          Ale tohle dobré nebylo a já nemohla nechat kamen na kameni. Jak dlouho mě asi tahali za nos?

          Nechali mě žít v tom, že za to všechno můžu já... Byli to hnusní a falešní lidé, které jsem chtěla ze svého života odstranit. A to co nejdřív.

Nový začátek 2✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat