,,ten den jsem umyl svoje auto, Nathali" sakra. Dala jsem si ruce na obličej.
Sice byli nejlepší kamarádi, ale to mu musel říkat vážně všechno? Úplně všechno?
,,byla to slabá chvilka" podívala jsem se na něj skrz prsty. Šklebil se. Pako.
,,slabá, ale žhavá" musela jsem být rudá až na zadku. Proč o tom mluvil takhle?
Zapadla jsem více do sedačky. V břiše mi létala hejna motýlů, jak mě to rozrušilo.
,,co jsi řekl té Ellie?" vysoukala jsem ze sebe přes knedlík v krku. Bylo to hrozně trapné.
Řekla bych mu to sama, za nějakou dobu, ale Jackson mě bohužel předběhl.
Tyler si povzdechl a víc stiskl volant. Asi ho to štvalo, i když říkal, že je rád, že už se nebaví.
,,hrozně mě to naštvalo, takže jsem na ni vyjel drsněji, než jsem chtěl. Věděl jsem, že se něco děje, ale netušil jsem, že si začala s Mattem. Když ublížila tobě, ublížila tím i mně" stiskl rty k sobě.
Nezazlívala jsem mu, že něco věděl a nic mi neřekl. Tohle nikdo nemohl tušit.
,,stejně už jsme se nebavili, takže mi nic nebránilo ji to vytmavit" pokrčil lhostejně rameny.
Byla to pravda. Potěšilo mě, že se mě tak zastal. Šlo na ni vidět, že ji to pořádně naštvalo.
Tyler zaparkoval před jejich domem a než jsem stihla něco říct, tak vystoupil.
Já ani nevěděla, co bych mu na to měla říct. Děkuju nebylo dost výstižné. Znělo by to jako že to beru jako samozřejmost.
Taky jsem vystoupila a šla za ním, když zamkl auto a šel do domu. Chtěl odemknout, ale já ho zastavila.
Stoupla jsem si na špičky a objala ho kolem krku. ,,vážím si toho" zašeptala jsem mu do ramene.
On mi dal ruce kolem pasu, přitáhl si mě k sobě a jednou z nich mi přejel po zádech.
Po chvilce jsme se odtáhli, on mě pohladil po tváři a společně jsme vešli k nim.
První, čeho jsem si všimla, byli všichni, kromě Austina, vyvalení na sedačce.
Už jsem posbírala odvahu omluvit se Austinovi, ale ta se pomalu vytrácela, když jsem ho nikde neviděla.
Jackson se zvedl jako první a lehce mě objal. Byl nějaký odtažitý, ale chápala jsem to.
Já se taky nechtěla hned hrnout ba i jen do objetí. Cítila jsem se přitom trochu trapně.
Objala jsem i holky, ale pak jsem se otočila na Tylera. Byl má jediná možnost, kdo mi mohl říct, kde je Austin.
,,v pokoji. Druhé dveře vpravo" odpověděl mi a ukázal na jedny dveře. Bludiště.
Zaklepala jsem na druhé dveře vpravo a čekala, dokud mi neotevřel Austin. Bez trika.
Nasucho jsem polkla a snažila se udržet oči na jeho překvapené a znepokojené tváři.
Odstoupil od dveří a ukázal rukou do pokoje, takže jsem vešla, i když jsem nechtěla.
Byla jsem jako paralyzovaná z toho, že se mu chci vážně, snad poprvé, omluvit dobrovolně.
Pokoj neměl moc vybavený a na zemi měl stále krabice. Vždyť nikam nechodí!
,,udělal jsem něco?" ozval se za mnou, takže jsem se na něj otočila. Seděl na posteli.
Sedla jsem si naproti němu, takže jsem k němu byla čelem a sklonila potupeně hlavu.
Celý můj proslov se mi vymazal z paměti a já si nemohla vzpomenout ani na jednu souvislou větu.
,,omlouvám se" vyhrkla jsem. Jako začátek to je dobré. Zvedla jsem hlavu, abych vypadala věrohodněji, ale neměla jsem to dělat.
Měl hlavu nakloněnou na stranu a nechápavě se na mě díval. To mu to nedošlo?!
,,proč se zrovna ty omlouváš mně?" dal si ruce za záda a napůl si lehl na lokty.
Zabloudila jsem pohledem ke stropu. To vážně zkoušel, jestli mě tím rozhodí?
Jestli ano, tak se mu to vážně povedlo! Nebýt toho zajímavého stropu, tak se určitě dívám na jeho potetovanou hruď.
,,hodila jsem na tebe rozchod s Mattem a přitom si za to ani zdaleka nemohl. Jen ses objevil v nápravou chvíli" pokrčila jsem rameny, jako kdyby to bylo běžné.
Nebylo tak těžké se mu omluvit. I kdybych se mu neomluvila, tak by to nehrálo roli.
On mi ublížil mnohem víc, ale já měla slušné vychování a byla moje povinnost se omluvit. Jako on.
Tak nějak jsem i věřila tomu, že za náš rozchod může vážně on, když už to jednou udělal.
,,slyšel jsem, co ti udělal. Je to debil a je dobře, že už s ním nejsi" zpátky si sedl, takže jsem mohla přestat zkoumat strop.
Jen jsem mu na to kývla. Měl pravdu. Cítila jsem se volněji a svěže, než když jsem s ním byla.
,,chtěla jsem se jen omluvit. Přijdeš za námi?" zvedla jsem se a odešla ke dveřím.
Po jeho kývnutí jsem odešla a z plic vydechla všechen svůj vzduch. Mám to za sebou.
Bylo lepší neřešit to, co udělal. Zbytečně bychom se hádali a já s ním chtěla být v pohodě.
,,dobrý?" zvedl ke mně oči Jackson, když jsem přišla. Kývla jsem a sedla si vedle něj.
Holky se hned začaly ptát jak to teda dopadlo s Mattem. Všechno jsem jim řekla. Celé si to vyslechl i Austin.
Jen o polibku s Jacksonem nic nepadlo, takže to, díky bohu, nevěděly a ani jsme neměla v plánu jim to říct. Stačilo, že to věděl Tyler.
Nakonec mě přemluvili, abych u nich spala, takže jsem napsala mamce, že nepřijdu.
Tyler mi slíbil, že mě do školy hodí, takže jsme šli spát brzo a ani jsme nepili, ale já nemohla za boha usnout.
Jackson mi nechal svojí ložnici a šel spát k Tylerovi, když už byli zvyklí od nás.
Uslyšela jsem cvaknutí dveří. Nevěnovala jsem tomu pozornost, ale nakonec mi to nedalo.
Vylezla jsem z postele a odešla z pokoje. V kuchyni nikdo nebyl a z obýváku se ozývalo jen spokojené oddechování holek.
Už jsem chtěla jít zpátky do pokoje s tím, že se mi to jen zdálo, ale uviděla jsem někoho na balkoně.
Po špičkách, abych nevzbudila holky, jsem došla ke dveřím balkonu a otevřela. Chraň mě bůh.
