,,proč nespíš?" promluvila jsem na Jacksona jako první. Polekaně sebou škubl a otočil se.
V ruce měl nedokouřenou cigaretu, o kterou se malém spálil. Hned, jak mě viděl, ji típl o zábradlí a hodil ji z balkonu.
Tak, jako Tyler od toho držel mě, já od toho držela Jacksona. Nelíbilo se mi, když kouřil.
Opřela jsem se vedle něj a zadívala se na město. Nebylo toho moc vidět, ale i tak to bylo krásně osvícené.
,,nemůžu spát. Co jsi řešila s Austinem?" opřel se o zábradlí stejně jako já a zadíval se do dálky.
Měl přitom přimhouřené oči a často mrkal. Tak jsem na něj poznala, že je unavený.
Rukou jsem si projela vlasy a zadívala se na paní, co pod balkony venčila malého pejska.
,,omluvila jsem se mu. Hodila jsem na něj rozchod s Mattem a přitom on jen využil toho, že se vrátil" páni.
Mluvila jsem o tom jako kdybych s tím byla už úplně smířená, i když to tak nebylo.
Mé nitro bylo přesvědčené že si mě nezasloužil a že mám na víc. Hnusné, že?
Nebýt toho, že jsem ho shazovala, tak bych se s tím asi v životě nesmířila. Pomáhalo mi to.
Už dopředu jsem ale věděla, že ho nikdy nezačnu nenávidět. Na to toho pro mě udělal až moc.
Od něj jsem dostala první růži, s ním jsem poprvé dobrovolně spala, on mi pomohl se žitím v Londýně.
Nebýt jeho a jeho podpory, tak bych se nikdy nesrovnala s tím, co udělal otec a Noah.
,,to, co se stalo u toho jezera..." začal a sklonil hlavu. Všechny mé svaly v těle se napnuly.
Ano, chtěla jsem o tom s ním mluvit, ale netušila jsem, že to bude tak brzy.
Nebyla jsem připravená o tom mluvit tak otevřeně. Nedokázala jsem se o tom bavit ani s Tylerem a to toho nebyl součástí. Ještě aby byl.
,,Jacksone... Neříkám, že toho lituju, to vůbec, ale myslím, že bychom to zatím měli nechat být. Pořád miluju Matta a nechci se hnát do něčeho dalšího. Ne teď" ježiši Nathali.
Začala jsem mluvit bez toho, abych věděla, jestli chtěl, abych na to zapomněla, nebo jestli chtěl víc.
Při nejhorším by se stalo, že bych se akorát ztrapnila. To by za pár dní odeznělo a všechno by bylo v pohodě.
Jackson se otočil a o zábradlí se opřel zády, takže jsem k němu otočila čelem. Z jeho výrazu nešlo nic vyčíst.
,,já vím a nechtěl jsem tě do ničeho tlačit. Mám tě rád a nerad bych zničil to kamarádství, co mezi sebou máme" sklonil hlavu.
Vlasy mu napadaly do očí. Stoupla jsem si těsně před něj, zvedla mu hlavu a rukou mu vlasy projela, takže jsem mu je dala dozadu.
,,já taky ne, ale to se nestane. Nikdy" dala jsem mu ruce za krk a objala ho.
Chtěla jsem, aby cítil podporu a přátelství, protože jsem to potřebovala i já.
Radši jsem ho přesunula na příčku k Tylerovi- nejlepší kamarád. Nic víc, nic míň.
Nevěděla jsem, co se stane třeba za měsíc, ale zatím jsem do toho nechtěla míchat žádné city.
,,to ale neznamená, že si to nemůžeme zopakovat" zašeptal mi do vlasů.
Odtáhla jsem se od něj. ,,blbečku" plácla jsem ho po paži a znovu se opřela o zábradlí.
Měla jsem z toho všeho smíšené pocity. Nevěděla jsem, jestli jsem udělala dobře.
Vždycky se to mohlo změnit, ale chtěla jsem to? Nebo jsem si jen nalhávala, že to chci či nechci?
Měla jsem ho ráda, hodně, ale nedalo se to považovat za lásku. Aspoň z mé strany ne.
,,měl bys jít spát. Vidím na tobě, že jsi unavený" prohodila jsem do ticha, když se opřel vedle mě.
Periferním viděním jsem ho zahlédla, jak se zamračil a natočil se ke mně tělem.
Ruce měl založené na hrudi a vypadal u toho jako malé dítě, kterému nechcete koupit hračku.
Zasmála jsem se a stoupla si stejně jako on, načež se rozesmál i on. Sousedi musí mít radost.
,,jak je možné, že na mně všechno poznáš?" jen jsem pokrčila rameny. Možná, že jsem si ho jen všímala víc, než bylo zdrávo.
Tohle jsem mu rozhodně nemohla říct, ale bylo to jediné logické vysvětlení. Nebo to na něm šlo jednoduše vidět.
,,jsem jasnovidka" vypnula jsem hrdě hruď. Oba jsme se znovu rozesmáli, než jsme uslyšeli kroky na balkoně nad námi.
Jackson mi dal ruku na ústa a za pas mě odtáhl od zábradlí až ke zdi u dveří.
Snažila jsem se uklidnit svůj smích, ale brblání muže nad námi mě nutilo ještě víc se smát.
Muž nakonec odešel zpátky a my se znovu rozesmáli, ale tentokrát potichu. Chudáci.
Já být na místě jejich sousedů, tak sepíšu petici o jejich vystěhování, protože dělali neustále bordel.
Ať to bylo přes den, nebo přes noc. Už říkali hodně zážitků, co v bytě měli a to tam nebydleli tak dlouho.
Za tak krátkou dobu už se dokázali zprotivit všem sousedům, takže jsem věřila v to, že si brzy budou hledat nové bydlení.
Po uklidnění jsme oba vešli zpátky do bytu a potichu odešli z obýváku, kde holky naštěstí spaly a zastavili se u dveří.
,,dobrou noc, Nathali" letmo mě políbil na tvář a zamířil k Tylerovi do ložnice.
,,dobrou" zakřenila jsem se na něj, než jsme oba vešli do pokojů. Padla jsem zády na postel a úlevně vydechla.
Měla jsem za sebou věci, které jsem měla naplánované na měsíce dopředu.
Spadl mi ze srdce obrovský kámen. Cítila jsem se tak nějak uvolněná. Už jsem nemusela nic řešit.
Byla jsem volná, svobodná, a mohla jsem si dělat co jsem chtěla bez toho, abych se dívala na ostatní.
Hodlala jsem toho využít jak nejvíc to šlo, dokud jsem byla mladá. Radši jsem neplánovala nic do budoucnosti.
Naposledy, když jsem to udělala, jsem zůstala podvedená a zhrzená. To nebylo nic dobrého.
Jen jsem se utvrdila v tom, že jsem silná osobnost. Sice jsem se z toho hroutila, ale dokázala jsem vstát.
Byla jsem na sebe pyšná. Viděla jsem se úplně v jiném světle. V dobrém světle.
!předposlední část!
