Probudilo mě, když mi něco začalo svítit do očí. Myslela jsem, že už je ráno, ale když jsem otevřela oči, tak byla v pokoji ještě tma.
Světlo šlo z otevřených dveří do chodby, ve kterých stál Mattův otec Trevis.
Rukou jsem si překryla hrudník a deku si přitáhla až ke krku. Bylo mi hrozně trapně.
Věděla jsem, že si to ráno nebude pamatovat, ale i tak mi z toho bylo hrozně zle.
Zatřásla jsem s Mattem a doufala jsem, že se vzbudí co nejdřív, protože se Trevis blížil k posteli.
Matt se jen ohnal rukou a otočil se na druhý bok, takže ke mně byl zády. Do prdele!
Trevis si sedl na postel a mě hned uhodil do nosu pach alkohol. Byl úplně na mol.
,,měl bys jít spát" zachraptěla jsem a stiskla deku v dlani. Byla jsem před ním úplně nahá!
Jediné, co mě chránilo, když se Matt nevzbudil, byla deka. Oproti Trevisovi to bylo úplné nic.
,,já se uložím klidně tady, mně to nevadí" lehl si vedle mě. Odtáhla jsem se, abych od něj byla dál a přitom narazila do zad Matta.
Nejradši bych mu dala facku, aby se probral a odvedl ho pryč, protože jsem se ho vážně bála.
Jednou už se to stalo. Já usnula, Matt šel do sprchy a v jeho pokoji se objevil Trevis.
Bylo jediné štěstí, že Matt přišel a odtáhl ho. Byla to úplně stejná situace jako teď.
Bála jsem se, že mi zase bude chtít vzít deku, jako posledně. Doteď jsem z toho měla trauma.
Moje obavy se potvrdily, když dal ruku na deku a začal si ji k sobě tahat. Proboha.
,,a nevadí mi ani když tu budeš ležet jako předtím" chtěla jsem mu to vytrhnout, ale nešlo to.
Dalo mi zabrat, abych si vůbec udržela deku na hrudi. Víc síly už jsem neměla.
Trevis byl v pohodě chlap, vážně jsem ho měla ráda, ale když byl napitý, tak byl na pěst.
Tohle byla jen jedna z mnoha věcí, co dělal, když byl opilý. Bála jsem se ho. Tohle si neměl co dovolovat.
,,Trevisi prosím běž pryč" zavrčela jsem na něj. Celá jsem se třásla. Vypadalo to jako kdyby se vrátil do svých mladých let.
Vůbec nebylo normální, aby stahoval deku přítelkyni jeho syna. Úplně se mi z toho navalilo.
Nedokázala jsem si představit, že by tohle udělal otec Noahovi. Bylo to nechutné.
,,nech ji být" ozval se za mnou Matt, strčil mu do ramene a mě si přitáhl na hruď.
Trevis zavrávoral, ale nevyrovnal to a spadl na zem. Dala jsem si ruku před ústa a zatajila dech.
,,odvedu ho do ložnice" pustil mě Matt, natáhl se pro trenky, které si oblékl a postavil se.
Vzal jeho otce ze země a tím ho vzbudil. Bože. Bylo mi z toho všeho hrozně.
Vážně jsem doufala, že si to nebude pamatovat. Tohle byla poslední kapka.
Chápala jsem, že si Matt nechce zamykat kvůli tomu, aby za námi mohla kdykoliv přijít Page, ale tohle už bylo moc.
Naštvalo mě to. Matt by měl zamykat. Aspoň když půjde jeho otec zase pít. A když se mnou chce spát, bože.
Vzala jsem si Mattovo tričko a oblékla si ho. Kdyby náhodou. Ani jsem nedokázala popsat, jak moc jsem byla vytočená.
Proč vůbec pil, když to neuměl? Nechápala jsem to. Když dělá blbosti, tak nemá pít!
I já to uměla a to mě k tomu donutili kluci teprve před rokem. Uměla jsem se krotit, na rozdíl od něj.
,,promiň" zašeptal mi do vlasů Matt, když si lehl za mě a objal mě kolem pasu, což mu dlouho nevydrželo, protože jsem se k němu otočila.
Nemohla jsem se na něj zlobit. On za to nemohl, i když on byl ten, kdo měl zamknout.
,,prosím nauč se zamykat. Tohle mi vážně přivodí infarkt. Víš jak je mi teď trapně?" zasyčela jsem na něj.
Tohle byl důvod, proč jsem u nich nebyla přes dva týdny. Trevis nepil často, maximálně dvakrát za měsíc a já zrovna chytla obě situace.
,,nebude si to pamatovat" políbil mě na rameno a přitáhl si mě k hrudi. To vím taky.
Snažila jsem se znovu usnout, ale vzbudil mě každý zvuk. Bylo to hrozně frustrující.
Ráno jsem se Trevisovi vyhnula, což bylo jediné štěstí. Ani nevím jak bych se zachovala.
Odmítla jsem, když mi Matt nabídl, že mě odveze do školy a šla radši pěšky, i když to bylo daleko.
Potřebovala jsem aspoň chvilku pro sebe, abych mohla přemýšlet. Ne nad Trevisem, ale nad vším ostatním.
Moje myšlenky se vrátily k tomu, jak to bude nadále. Stále jsem nedošla k závěru.
Nebyla jsem svině a věděla jsem, jaké to je, když je někdo nechtěný, takže jsem musela myslet na všechno.
Bylo mi jasné, že když někam půjdeme s klukama, tak by musel Austin sedět doma a to jen kvůli mně.
Nechtěla jsem, aby se cítil odstrčený. Měl právo si užívat, ať byl jakýkoliv.
Směřovalo to k tomu, že to budu muset překousnout, ignorovat ho a přimět Matta, aby ho nechal.
Bylo mi ho líto. Nezasloužil si život jaký měl a já mu nechtěla ještě přitěžovat. Musela jsem to přejít.
Často jsem myslela na to, že bych mu někdy odpustila, ale když jsem viděla jeho obličej, tak jsem to hned zamítla.
Stále měl ten svůj povrchní pohled a úsměv, který jsem na něm tak nesnášela.
Hledala jsem nějaké východisko z mojí situace, ale nic přijatelného jsem v tom neviděla. Já o vlku...
