Kousek ode mě stál Austin. Austin! Měl vražené ruce v kapsách a na tváři lehký úsměv.
Malém mi spadlo všechno z rukou, jak jsem byla překvapená. Nepobírala jsem, co dělal v Londýně.
Ani jsem netušila, jak mě mohl najít. Možná náhodou, ale víc jsem sázela na to, že mu to někdo řekl.
Hodně se změnil. Na tváři měl několikadenní strniště a na rukou měl několik tetování.
Přes záda mi přejel studený mráz. Neměla jsem se ke slovu. Jen jsem na něj zírala a snažila se se nerozbrečet.
Před očima mi proběhlo všechno zlé, co mi udělal. Bylo mi z toho až zle. Bylo mi zle z něj.
,,jsi v pohodě Nat?" objevil se vedle mě vysmátý Matt a tím upoutal moji pozornost.
Odtrhla jsem pohled od Austina a snažila se vzpamatovat, ale moc se mi to nedařilo.
,,můžeš... vezmeš to prosím do auta? Hned přijdu" dala jsem mu všechno do rukou a znovu zabodla oči do Austina.
,,jasně" pronesl pochybovačně, podíval se na Austina, ale nakonec odešel do auta.
Váhavě jsem k němu vykročila a celého si ho prohlédla od hlavy až k patě. Musela jsem se ujistit, že je skutečný.
,,Nat jsem ti říkal jen já" zašeptal a sklonil hlavu. Cukalo mi v ruce, jak jsem mu chtěla dát facku.
Jako kdyby se mi vrátila všechna dlouho potlačovaná zlost a já si ji chtěla vybít.
,,hledal jsem tě" promluvil znovu, když jsem se neměla ke slovu já. Hledal mě?
Byla jsem ráda, že mě nenašel. Mohla jsem se mu aspoň vyhýbat. Až doteď.
,,změnila jsem si příjmení" vyhrkla jsem bez přemýšlení a měla chuť si za to nafackovat.
Neměla jsem mu říkat vůbec nic. NIC. Neměl ani právo na to o mně něco vědět.
,,Nat prosím. Mluv se mnou jako..." ,,ne. Nebudu s tebou mluvit vůbec" vzala jsem nohy na ramena a chtěla jít do auta.
Austin mě chytl za zápěstí a otočil si mě k sobě tak prudce, že jsem narazila do jeho hrudi.
Chtěla jsem se odtáhnout, ale nenechal mě a druhou rukou mě chytl kolem pasu.
Doufala jsem, že to Matt nesleduje. Netušila jsem, co bych mu řekla. To je ten Austin, co mi tolikrát ublížil a já tě odehnala, abys to nezjistil.
I v hlavě to znělo dost špatně. Chtěla jsem od Austina odstoupit, ale držel mě až moc pevně.
,,ten kluk vypadá jako kopie Jacksona. Co sis vůbec myslela?" zvedl pravý koutek úst.
Hrozně mě to naštvalo. Matt byl podobný Jacksonovi, ale jen blond vlasy a zelenýma očima. Takže skoro vším.
,,nemusela být si hledat náhradu, kopii, Jacksona, kdybys nezavinil náš rozchod. Nech mě být" uhodila jsem ho do hrudi, načež mě pustil.
Prudce jsem se otočila a co nejrychleji odešla do auta za Mattem, abych to rozdýchala.
Zabořila jsem se víc do sedačky a ani se neodvážila se podívat na Matta. Bylo mi hrozně trapně.
,,Nat" oslovil mě a chytl mě za ruku. Propletla jsem si s ním prsty, ale nepodívala se na něj.
Bála jsem se, že se naštve. On ani nevěděl, kdo to byl a já neměla v plánu mu to říkat.
,,můžeš už prosím jet? Nechci se o tom bavit" stiskla jsem mu ruku, ale pak ji pustila a opřela si hlavu o okénko.
Matt si povzdechl, nic na to neřekl, stáhl ruku k sobě a rozjel se od pekárny pryč.
Zahlédla jsem Austina, jak tam stojí a sleduje Mattovo auto. Zavřela jsem oči a dělala, že neexistuju.
Bylo mi příšerně. Jako kdyby se mi vrátilo všechno, co se stalo na střední. Všechno to špatné, co zavinil on.
Matt zastavil před naším domem, ale nenechal mě vystoupit. Zavřela jsem oči a zpátky si sedla na sedačku.
Děsila mě představa, že bych to s ním měla řešit, když to bylo tak čerstvé a já ho zrovna potkala.
Nechtěla jsem mu říkat, že to byl ten Austin. Věděla jsem, co by následovalo. Hádka.
První hádku jsme měli, když Matt zjistil, že jsem chodila s Jacksonem a neřekla jsem mu o tom.
Uhráli jsme to na to, že to nic nebylo a že jsme spolu chodili jen krátce, takže vychladl a přijal to.
Ale s Jacksonem jsme věděli, že to jen tak něco nebylo. Pro mě to bylo mnohem intenzivnější.
Tohle ale bylo mnohem vážnější. Austin mi hodně ublížil a on se přes to nedokázal přenést.
Ještě ani nevstřebal to, že mě na základce využili a šikanovali mě. Naštvala ho každý náznak toho.
,,máma mi psala, že potřebuje, abych šel s Page na trénink, takže musím jet. Přijdeš tam, prosím? Potřebuji si s tebou promluvit" vzal mě za bradu.
Byla jsem donucena se na něj podíval. Z ničeho nic jsem se cítila hrozně provinile, i když jsem neměla důvod.
Přejel mi palcem přes tvář až na spodní ret. Po čelem těle mě zazebalo, když to udělal.
Věděl jak na mě a tohle byla jedna z věcí, co na mě platily. Po tomhle jsem mu vždy podlehla, ať se jednalo o cokoliv.
,,fajn, přijdu" vydechla jsem a blaženě přivřela oči. Cukalo mi z toho v podbřišku.
Matt nakrčil nos, nahl se ke mně a něžně mě políbil, ale já se k němu přitáhla, když se chtěl oddálit.
Nechtěla jsem ho nechat jen tak se odtáhnout. Když už něco začal, tak to měl dokončit!
Nakonec jsem se z auta dostala až po nějaké době. Měla jsem naběhlé rty, které mi nepříjemně pulzovaly.
Vtáhla jsem si spodní ret mezi zuby, ale pak zavrtěla hlavou, abych zahnala své myšlenky a vešla domu.
Měla jsem chuť vyhodit celou snídani pro kluky do koše. Nebýt jich, tak by tu Austin určitě nebyl!
Uslyšela jsem je mluvit v kuchyni. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev ze vzteku. Teď si je podám.
