,,Nathali mluv se mnou" zavrčel nedočkavě. Stiskla jsem ruce v pěst, abych si dodala odvahu a zvedla hlavu.
Vážně jsem se bála, jak zareaguje. Přecejen to byl Austin. Austin, o kterém jsem mu řekla jen to nejhorší.
,,byl to Austin" v půlce věty se mi zlomil hlas. Nahrnuly se mi slzy do očí. Věděla jsem co bude následovat.
Matt se zastavil na místě a zajel si rukou do vlasů. Vypadal hrozně vyjukaně a já se mu ani nedivila.
I já z toho byla mimo, ale chtěla jsem si to nechat aspoň ještě chvíli pro sebe. Nechtěla jsem ho tím stresovat.
,,TEN Austin? Tys... On ti tak ublížil a tys mě poslala do auta, když se tam objevil? To nemyslíš vážně!" začal vyšilovat.
Zpátky jsem sklonila hlavu, protože jsem se neudržela a nechala slzy, aby mi máčely tváře.
,,do prdele Nathali. Jsi normální? Tys mi to prostě nemohla říct hned, že ne?" rozštěkal se na mě.
Ruce se mi začaly třást. Nechtěla jsem se s ním hádat. Ani jeden z nás na to nebyl.
Vždycky to dopadlo katastrofálně. Trvalo dlouho, než jsme se z toho oklepali, protože jsme si pokaždé řekli zlé věci.
Nechtěla jsem dopustit, aby to dopadlo stejně jako vždy, ale neměla jsem se ke slovu.
Nevěděla jsem co mu na to mám říct. Celé jsem to podělala. Měla jsem mu něco říct a ne ho poslat pryč.
,,myslím, že by bylo lepší, abys šla domů. Řeknu Page, že jsi musela někam odejít" prudce jsem zvedla hlavu.
Už mířil ke dveřím od studia, což mi nahnalo další slzy do očí. Už jsem se ani nesnažila je udržet.
,,Matte" hlesla jsem, ale on zvedl ruku, čímž mě zarazil a vešel do studia bez toho, aby se na mě podíval.
Třískla jsem hlavou o zeď za mnou a zavřela oči, ale ani to nebránilo mým slzám, aby dál tekly.
Po nějaké chvíli jsem se aspoň trochu uklidnila a zamířila domů, protože jsem neměla jinou možnost.
Aspoň jsem si mohla v klidu a o samotě všechno srovnat v hlavě. Kluci měli být pryč až do večera, takže jsem se nestrachovala.
Myslela jsem, že když od sebe Austina odříznu, tak bude všechno v pohodě, ale on mi i tak dělal ze života peklo.
Nebyla jsem ani tak smutná, jako naštvaná. Naštvaná na Austina. Neměl tu být.
Neměl vůbec vědět, že žiji v Londýně. Už jsem ho v životě nechtěla vidět.
A to, že mě hledal? Proč? Chtěl mi ještě víc ublížit? Šlo to ještě vůbec? Co po mně chtěl?!
Jen jsem ležela na posteli a koukala do stropu. Ani jsem nevnímala jak dlouho jsem tak ležela.
Když jsem se odhodlala vzít do ruky telefon, abych napsala Mattovi, tak byla venku už tma.
Kluci nepsali, takže jsem měla čas se s Mattem sejít a vyřešit to. Musela jsem se tomu postavit.
Nic mi nestálo za to, abych se s ním hádala. Ani Austin. Ten mi nestál za nic.
Můžeme si o tom prosím promluvit? Odeslala jsem zprávu Mattovi. Bála jsem se, že odpověď bude ne.
Po deseti minutách zírání na displej jsem to vzdala a znovu si lehla. Už jsem ztratila naději, že to vyřeším ještě ten den.
Uvelebila jsem se na posteli, ale hned jsem vystřelila do sedu, když mi telefon zazvonil.
Za pět minut jsem u tebe. Na tváři se mi rozlil úsměv. Hřálo mě u srdce, že mě chce hned vidět.
Stačila jsem se jen trochu upravit, než zazvonil zvonek a já vyletěla z pokoje. Modlila jsem se, aby to nebyli kluci.
Otevřela jsem nadšeně dveře a trochu zkrotila svůj úsměv, abych nevypadala tak nedočkavě.
Pustila jsem Matta dovnitř a zavřela za ním dveře. Skousla jsem se spodní ret a šla za ním do obýváku.
On se na mě otočil, přejel mě očima od hlavy až k patě a posadil se na opěrku sedačky.
Přistoupila jsem o dva kroky k němu, takže jsme od sebe byli jen kousek.
Asi jsem měla začít, když jsem byla já ta, kdo s ním chtěl mluvit, ale nevěděla jsem jak.
,,promiň" vypravila jsem ze sebe tak přiškrceně, že jsem svůj hlas nepoznávala.
Matt se pousmál, dal mi ruce na boky a přitáhl si mě k sobě. Dala jsem mu ruce na ramena a skenovala každý kousek jeho tváře.
,,taky se omlouvám. Neměl jsem na tebe hned vyjíždět. Chápu, žes mi to nechtěla říct, ale příště se mnou mluv narovnu, dobře?" pohladil mě po tváři.
Rychle jsem zakývala hlavou, sklonila se k němu a něžně ho políbila na rty.
Nečekala jsem, že to půjde tak hladce. Myslela jsem, že se pohádáme ještě víc, ale nestěžovala jsem si, že to dopadlo takhle.
Matt se postavil, chytl mě pod zadkem a hodil si mě na sebe, načež jsem se usmála do polibku.
Cítila jsem, jak se rozešel, takže jsem mu pevněji omotala nohy kolem pasu, abych nespadla.
Během chvíle mě položil na postel a odtáhl se, aby mi sundal tričko, což jsem po něm zopakovala.
Tohle bylo typické. Po hádce jsme se nejen usmířili, ale taky jsme si vyšli vstříc jinak.
Nebylo to dlouho, co jsme se spolu poprvé vyspali, ale věřila jsem, že jsme už dohnali celou dobu před tím.
Matt mi jednou rukou sundal kraťásky, co jsem měla na sobě a nadlehl nade mě.
Přejížděla jsem mu nehty po bocích, mezitím co on příjemně drtil rukama ty mé.
Chtěla jsem mu přejet k lemu kalhot, ale vyrušil nás zvonek, co se ozval domem.
Zatlačila jsem Matta do hrudi a zaskučela. Shodila jsem ho ze sebe a se slovy ,to budou kluci' jsem si vzala župan a odešla.
Než jsem došla ke dveřím, tak jsem se oblékla a trochu si upravila rozcuchané vlasy v zrcadle.
Moc jsem tomu nepomohla, protože moje tváře byly úplně rudé. Klukům by došlo co se dělo i kdyby byli slepí.
Otevřela jsem dveře a podívala jsem na oba dva. Snažili se zadržet smích, když mě viděli, ale moc se jim to nevedlo.
Pustila jsem je dál a oběma dala pohlavek. Bylo mi trapně. Co jsem jim měla říct?!
Tyler odešel do jejich pokoje, ale Jackson zůstal a zvláštně se na mě zadíval. Sakra.
