,,je ti lépe, Nathali?" pohladil mě po paži. Otočila jsem k němu hlavu a musela se usmát.
Měl rozcuchané vlasy a vypadal jako kdyby teprve vstal, což bylo dost pravděpodobné.
,,abych pravdu řekla, tak ani ne. Furt na to myslím" povzdechla jsem si, vzala ho za ruku a dala mu ji dolů.
On se ke mně přisunul a místo toho, aby mě nechal, mi dal ruku kolem ramen a přitáhl si mě blíž.
Dala jsem mu hlavu na rameno a potlačovala slzy. Asi nikdy jsem nebyla radši, že u sebe někoho mám.
Holky mi nedokázaly pomoct, tak byl na řadě on a pomáhal mi už jen tím, že se staral. On je prostě zlatíčko.
,,určitě se k sobě vrátíte. Miluje tě, Nathali" vtiskl mi polibek do vlasů, až jsem se ošila.
Nečekala jsem to. Nikdy to nedělal. Začal s tím až v poslední době, ale nestěžovala jsem si.
,,zůstaneš tady?" zvedla jsem k němu oči, ale on zavrtěl hlavou, takže mi nálada opět klesla.
,,nemůžu. S Tylerem musím ještě někam jet, ale slibuju, že se ozvu a někam vyrazíme, dobře?" zvedl se.
Musela jsem sundat hlavu z jeho ramene. Stoupla jsem si před něj a nechala se obejmout kolem pasu.
Nechtěla jsem, aby odešel. Jediná možnost byla zavolat holkám, aby přišly zpátky. Nechtěla jsem být sama.
Jackson odešel a já se sesunula zpět na židli. V klidu jsem dojedla, ale myšlenkami jsem byla úplně jinde.
Vymýšlela jsem jak si o tom všem promluvit s Austinem bez toho, abych se naštvala.
Jediné, co mě napadlo bylo, abych s ním nemluvila vůbec. Mohlo by se stát, že bych mu ublížila.
Kvůli němu se mi rozpadl vztah, stejně jako s Jacksonem, ale s ním to dopadlo dobře.
Nebýt toho, že jsem se bavila a holkama, tak bychom spolu už v životě nepromluvili. S Mattem to bylo jiné.
Neměli jsme tolik společných přátel, díky kterým bych se s ním mohla vidět.
Nikdy bych se nesmířila s tím, že jsem se rozešla s Mattem jen kvůli Austinovi.
Sebrala jsem se, oblékla se a odešla z domu. Musela jsem za Austinem a to hned.
Jinak bych ztratila odvahu si to s ním vyříkat a už nikdy bych ji znovu neobjevila. Teď nebo nikdy.
Zrovna jsem procházela kolem mojí oblíbené kavárny se sluchátky v uších, když mě něco přinutilo otočit hlavu.
Zastavila jsem se pomalu si vyndala sluchátka z uší. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla před sebou.
U jednoho ze stolů seděl Matt a naproti němu seděla Ellie. Jen jsem tam stála a sledovala je.
O něčem se zapáleně bavili. Matt vypadal smutně, ale Ellie naopak šťastně. Mohlo jít o mě?
Měli k sobě blízko, ale ne zase tolik, aby ji hned vykládal co se stalo a jak mu je.
Trochu mě to znepokojilo. Chtěla jsem za nimi jít a promluvit si s Mattem, ale zarazila jsem se.
Ellie mu položila ruku na tu jeho a usmála se na něj. On ji úsměv oplatil a ruku ji stiskl.
Zastavilo se mi srdce. Možná jsem byla paranoidní, ale rozhodilo mě to. Nechtěla jsem si nic nalhávat, ale vážně to vypadalo úplně jinak.
Radši jsem od nich odtrhla pohled a co nejrychleji odešla, utirajíce si slzy z tváři.
Vážně jsem nechtěla věřit mé domněnce, že je mezi nimi něco víc, ale byla jsem na dně a tohle vypadalo vážně reálně.
Udělala by to vůbec Ellie? Začala by si s mým bývalým? Začala by si s Mattem?
Přece to byla jen pauza, ne? Nebyl to rozchod. Řekl pauza. Ta není definitivní.
Naštvalo by mě, kdyby si s ní začal, když řekl 'pauza' a ne 'rozhod'. Dával by mi tak falešné naděje.
Dorazila jsem před dům kluků a vyběhla schody k jejich bytu. Zastavila jsem se před dveřmi a nadechla se.
Ještě než jsem zaklepala, jsem si otřela tváře a na chvíli zavřela oči, abych se trochu uklidnila.
Vypadalo to jako kdybych měla nějaký hysterický záchvat jen z nějaké nevěrohodné blbosti, co jsem viděla.
Zaklepala jsem na dveře a vyčkávala. Doufala jsem, že ještě kluci nejsou doma. Nepotřebovali si vyslechnout to, co jsem měla v plánu říct.
Chvíli se nic nedělo, ale nakonec mi otevřel Austin v ručníku kolem pasu. Sakra.
Nechtěla jsem ho vyrušit v takovou chvíli, ale nic jiného mi nezbývalo. Odstrčila jsem ho od dveří a vešla.
On se na mě překvapeně otočil a zavřel dveře. Rozhlédla jsem se po bytě, ale nikde nikdo nebyl.
Zatnula jsem ruce v pěst a přejela ho pohledem, i když jsem nechtěla a hnusilo se mi to.
Na hrudi měl několik tetování. Moc jsem je nezkoumala a vrátila pohled k jeho očím.
Vařila se ve mně krev a měla jsem mu toho tolik co říct. Hlavně jsem měla chuť z něj vymlátit duši.
Kdyby neexistoval, tak bych se nepohádala s Mattem a já bych neměla důvod žárlit na Ellie.
Nechtěla jsem tomu věřit, vážně ne, ale můj ženský instinkt mi to vyvracel. Proč asi?
Nedokázala jsem si připustit, že by mohl mít s Ellie vztah jako já s Jacksonem. Se sympatiemi.
,,co se děje, Nat?" chytl lem ručníků a držel si ho na bocích. On se ptá co se děje?!
V uších mi hučelo, jako kdybych v nich měla krev. Takhle naštvaná jsem snad v životě nebyla.
Má zlost se nasčítala a teď chtěla vyjít ven. Dusila jsem to v sobě, nebo jsem se aspoň snažila, ale teď už to nešlo.
V hlavě jsem měla seznam, co mu chci říct, či vykřičet z očí do očí. Nechť bitva započne.
