Tu noc jsem moc nespala a stále přemýšlela, jak mu to vytmavit, aby se cítil tak poníženě jako já.
Nedokázala jsem se srovnat s tím, že to chtěl všechno hodit na mě a on by si v pohodě žil.
Měla jsem kvůli tomu výčitky, brečela jsem a dávala jsem to za vinu i Austinovi a přitom to bylo úplně jinak.
Tentokrát jsem využila mamčiné nabídky a zůstala jsem doma. Kdybych se totiž měla dívat na Ellie, tak se pozvracím.
Hnusila se mi jen myšlenka na to, že jsem ji bezhlavě věřila a brala ji za pravou kamarádku.
Na tom všem měla i svojí zásluhu a řekla bych, že dost velkou. Jak jsem mohla být tak blbá?!
Zavolala jsem Jacksonovi, jestli by nepřišel, jako moje morální podpora, když Matt souhlasil s tím, že si promluvíme.
Měl přijít k nám, ale Jackson to stihl dřív než on a to mě uklidnilo. Kdybych s ním byla sama, tak by to nemuselo dopadnout dobře.
Měla jsem chuť vyškrábat mu oči, vyrvat mu střeva a nacpat mu je do pusy a vytrhnout mu srdce a před ním ho rozdrtit, aby viděl, jak jsem se cítila já.
Ze smutku se stala zlost a já si ji na něčem, nebo někom, potřebovala vybít a on byl ten první na seznamu a na ráně.
,,jsi v pohodě?" objevil se vedle mě Jackson a otočil mi k němu hlavu, abych se na něj dívala.
Stála jsem opřená o linku a rozdýchávala, že se chci s někým poprvé v životě rozejít.
I když mi ublížil, tak to bylo těžké. Měli jsme spolu strašně moc krásných vzpomínek.
Ale něco takového jsem mu nedokázala odpustit. Kdyby mi aspoň řekl, že mu něco chybí...
Nejvíc mě na tom všem mrzelo, že už neuvidím jeho mamku a Page. Co jim asi tak řekne?
,,budu, až tohle skončí" lehce jsem se usmála, ale úsměv se hned vytratil, když se domem ozval zvonek.
,,mám tam jít?" naklonil hlavu na stranu a pustil mi bradu, ale já hned začala vrtět hlavou.
Nemohl tam jít on. Bůh ví, co by si Matt pomyslel. Mohlo mi být jedno, co si myslí, ale akorát by se to zhoršilo.
Odešla jsem z kuchyně a otevřela dveře. Stál tam. S rozcuchaným vlasama a lehkým úsměvem na tváři.
Chtěl mi dát polibek na tvář, ale já od něj odstoupila a zavřela dveře. Co si sakra myslí?!
Zavedla jsem ho do obýváku a založila si ruce na hrudi, když jsem se k němu otočila.
Jackson si stoupl do dveří od kuchyně, opřel se o futra a sledoval Matta s nakrčeným obočím.
,,to jsi mě sem zavolala, abys mi řekla, že to s ním táhneš?" ironicky se na mě zašklebil.
Zatnula jsem pěsti a stiskla rty k sobě. Já? Že to s někým táhnu? A co on sakra?!
,,viděla jsem tě. Tebe a Ellie včera v kavárně. Ta pauza nebyla kvůli Austinovi, ale kvůli ní, že?" skousla jsem si spodní ret.
Do očí se mi vlily slzy. Bylo to hrozně těžké říct takhle na plnou hubu. Láme mi srdce.
On sklonil hlavu. Hned mi bylo jasné, že to nebyla jen jednorázovka a náhoda, že se políbili.
,,tys mě nechal v prdeli z toho, že náš vztah kazím a přitom jsi byl s ní? Víš jak mi sakra je?!" vyštěkla jsem na něj.
Pomalu jsem ztrácela nervy, když mi k tomu ani neměl co říct. Aspoň kdyby se omluvil!
Probrečela jsem litry slz kvůli němu a kvůli tomu, co se stalo a on mi k tomu neřekne ani slovo?!
On prostě využil toho, že se Austin vrátil. Hrálo mu to do karet. Aspoň měl důvod to ukončit, aby se necítil provinile.
Všechno hodil na mě a já se kvůli tomu cítila špatně, mezitím co on si užíval s Ellie.
,,netrvá to dlouho" zašeptal a zvedl ke mně hlavu. Zvedla jsem obočí. Dlouho? Co to znamená?!
,,jak dlouho?" vyhrkla jsem dřív, než jsem nad tím stihla přemýšlet. Nechtěla jsem to vědět.
Co kdyby to trvalo celou dobu, co byl se mnou? Jak se mohlo stát, že jsem si ničeho nevšimla?!
,,poslední měsíc" tyhle dvě slova se mi do mého rozpadlého srdce zabodly jako nože.
Měsíc?! Měsíc to s ní táhl? A přitom mě tahal za nos, spal se mnou a říkal mi, že mě miluje?
Cítila jsem se tak pošpiněná. Proč jsem si něčeho nevšimla už dřív? Proč mi lhali?
,,vypadni" ukázala jsem na dveře a nechala slzy, které mi tekly po tvářích. Jen ať vidí jak mi je.
Ani nevypadal na to, že ho to mrzí! Odvrátila jsem od něj hlavu a rukou si projela vlasy.
Nechtěla jsem ho už ani vidět. Kdyby aspoň projevil lítost, že třeba udělal chybu...
,,Nat" setřela jsem si slzy pod očima a zavrtěla hlavou. Znovu jsem máchla rukou ke dveřím a otočila se k němu zády.
,,tak pojď" uslyšela jsem Jacksonův hlas a následné kroky. Sedla jsem si na opěrku křesla a dala si ruce na obličej.
Myslela jsem, že zůstanu silná a nebudu brečet, ale zjištění, že jsou spolu už měsíc, mě zlomilo.
Ani nemrkl, když to říkal. Vypadal s tím tak vyrovnaný. Mé city mu byly úplně ukradené.
,,Nathali" ozval se vedle mě Jackson. Ucítila jsem jeho ruku na zádech.
Otočila jsem se k němu, objala ho kolem pasu a dala si čelo na jeho rameno.
On si opřel bradu o temeno mé hlavy a začal mě hladit po zádech, což mě vůbec neuklidňovalo.
Už jsem neměla takový záchvat pláče jako posledně, ale i tak mé slzy nešly zastavit.
,,nemáš proč brečet, Nathali. Už ti nikdy neublíží" dal mi ruku na týl hlavy a políbil mě do vlasů.
Myslím, že už mi ublížil dost na pár let dopředu. Co na mně bylo špatně, že mi každý tak snadno ublížil?
Mohla jsem smazat fotky, zprávy, ale nemohla jsem smazat vzpomínky. Sakra, to bylo hluboké.
Byla jsem ráda, že jsem u sebe měla Jacksona jako podporu. Nebýt jeho, asi bych se vážně zhroutila.
Byl to můj druhý rozchod, ale bylo to mnohem bolestivější, než ten s Jacksonem. Tenhle trval rok...
