,,vím, že jste se pohádali, ale potřeboval si promluvit, tak mi zavolal. Nehledej za tím nic víc. Jeho rodiče se rozvádí" šok.
On volal Ellie místo mě? I kdybychom se rozešli, tak bych při něm stála. Ať by se dělo cokoliv.
Hrozně mě to zabolelo. To mi nevěřil? Nebo jak jsem to měla sakra chápat?
Chápala jsem, že jsme se "pohádali", ale přece mi mohl dát vědět, že se něco děje.
,,bál se, že ho pošleš do prdele, když ti dal pauzu a nebudeš mu chtít pomoct" zodpověděla moji nevyřčenou otázku.
Tohle že si myslel? Proč? Vždycky jsem se mu snažila pocit. Pomohla bych mu i teď.
Vážně mě to zamrzelo. Brala jsem to jako nějakou zradu. Měla jsem právo to vědět.
Vytáhla jsem mobil a chtěla mu napsat, ale Ellie mi ho z rukou vytrhla a dala ho za záda.
,,slíbila jsem, že ti to neřeknu" lítostně se na mě podívala. Povzdechla jsem si a prsty si vpletla do vlasů.
Měla jsem plnou hlavu otázek. Musela jsem s ním prostě mluvit. Chtěla jsem vysvětlení.
,,mrzí mě co se mezi vámi stalo. Doufám, že si to spolu vyřešíte" v to já taky doufám.
S Ellie jsem nebyla moc dlouho. Chtěla jsem Mattovi napsat co nejdříve a to bych s ní nemohla.
Napsala jsem zprávu, ale než jsem ji odeslala, tak jsem se zasekla. Radši mu zavolám.
Nechala jsem to párkrát zazvonit, ale po chvíli mi to típl. S povzdechem jsem mu odeslala zprávu, kterou jsem napsala.
Matte, vím, že jsi Ellie řekl, aby o tom se mnou nemluvila, ale donutila jsem ji to říct. Neměj ji to za zlé. Mrzí mě, že jsi mi to neřekl ty. Ať se mezi námi stane cokoliv, tak chci, abys věděl, že tu pro tebe budu. Austin je mi ukradený. Miluju tebe a nikoho jiného.
Zprávu jsem si pročítala pořád dokola. Čím víckrát jsem to přečetla, tím víc jsem z toho měla špatný pocit.
Neodpověděl na to, takže jsem celý den jen ležela v posteli a kontrolovala mobil.
,,co se děje, zlatíčko?" vešla do mého pokoje mamka a sedla si ke mně na postel.
Dala jsem si hlavu do jejího klína a nechala ji, když mě začala hladit po vlasech.
Chtěla jsem ji říct co se děje už dlouho, ale neměla jsem kdy. Byla buď v práci, nebo já byla pryč.
Pověděla jsem ji všechno o Austinovi, i to, co mi vsechno udělal a co mi k tomu řekl Matt.
Utěšovala mě, že bude všechno v pořádku, ale já to neviděla tak růžově. Ona to musela říct, byla to povinnost matky.
Jednou jsem chtěla být přesně taková máma, jakou byla ona pro mě, jen s rozdílem, že svým dětem nechci lhát.
Možná to říkala jen proto, abych se cítila lépe, ale udělalo to pravý opak, protože jsem věděla, že lže.
Nebo to říkala proto, že měla Matta ráda. To už byl jen detail. Chtěla jsem tomu věřit, vážně, ale nešlo to.
