Lord z Bradavic

1. Konec legrace

Harry sebou třískl do své postele u Dursleových, za týden měla začít škola, šestý ročník. Střet s Voldemortem se nezávratně blížil a on neuměl nic. Vůbec nebyl silným kouzelníkem, ze školy mu šla obrana, sice nadprůměrně, ale zdaleka to nestačilo na jednoho z nejhorších černokněžníků světa. V lektvarech byl podprůměrný a v ostatních předmětech si držel průměr, ale to nestačí.

,,Jak se mám sakra stát kouzelníkem, který má být silnější než samotný Brumbál." Tady končila všechna legrace. Harry byl bez naděje. Za týden se vrátí do školy a co pak? Harry začal tiše vzlykat. Slzy mu kanuly pro jeho beznadějnost, pro představu že všechny zklamal a ještě zklame, z pocitu viny, že není tím kým by měl být. Že právě kvůli tomu zemřel Sirius.

Z jeho úvah ho probrala zlatavá záře a když vzhlédl ustrnul na místě. Před ním se tyčily čtyři postavy, které ozařovalo zlatavé světlo. Nebylo pochyb, kým byly. Čtyři zakladatelé se na něj dívaly s takovou něhou a starostí, že Harry ani nebyl sto se nadechnout.

,,Harry Pottere, já a mí přátelé, jsme vyslyšely tvou prosbu, staneme se tvými učiteli a tím ti pomůžeme porazit Pána Zla." pronesl Godrik Nebelvír.

Helga z Mrzimoru k němu natáhla ruku. ,,Teď se mě chyť přeneseme se na trochu vhodnější místo." Usmála se na něj. Harry na nic nečekal a chytl se jí.

Ocitl se v obrovském sále. Nebyla tu okna, jen dlážděná kamenná podlaha, holé stěny, které zdobily jen louče. Podíval se na osoby před sebou a teprve teď si je mohl pořádně prohlédnout. Godrik se Salazarem vypadaly, že jim je něco málo přes čtyřicet. Helga s Rowenou byli o pár let mladší. Godrik Nebelvír měl dlouhé tmavě blond vlasy sčesané z čela. Byl poměrně vysoký a dobře osvalený, byl oblečen v elegantním a dobře padnoucím hábitu barev nebelvírské koleje. Salazar Zmijozel měl těž dlouhé, ale za to černé vlasy, i když ne tak dlouhé jako Godrik, kterému sahaly až na lopatky. Oblečen byl do podobném hábitu, ale zelené barvy. Helga z Mrzimoru měla hábit tmavě žluté barvy, její dlouhé kudrnaté, hnědé vlasy, dokonale lemovali její štíhlou postavu. V obličeji trochu připomínala Hermionu, ale měla daleko vystouplejší lícní kosti a rovnější obočí. Vypadala velmi mile a jako někdo, kdo se rád směje. Rowena z Havraspáru měla tmavě modrý hábit. Do půli zad dlouhé černé vlasy a zářivé modré oči barvy lnu. Široce se na Harryho usmívala a Harry musel uznat její krásu stejně jako krásu Helgy.

,,Harry přenesli jsme tě do jednoho z našich zapomenutých sídel. Zde jsme se mi sami učili našim dovednostem. Nikdo o tom to místě nevím, kromě nás čtyř a teď i tebe. Pomůžeme ti dosáhnou stejných schopností jaké máme my a možná i větších." usmál se na něj Salazar.

,,Nesmírně si toho vážím, ale nebudou se o mě mí přátelé bát, když jen tak zmizím." Ptal se opatrně Harry.

,,Nemusíš mít strach toto místo je začarované tak aby zde neubíhal čas. Jak skončíme s tvým učením, přeneseme tě zase zpět do tvého pokoje v Kvikálkově. Bude to jako by jsi nikam neodešel." Vysvětlila mu Rowena.

,,Pak je pro mě ctí, že budete mými učiteli."

,,Harry prosím tě," vyprskl smíchy Godrik ,,přestaň být tak vážný, normálně nám tykej. Strávíme tady spolu spoustu času, tak není potřeba si na něco hrát." Všichni čtyři se smály Harrymu vytřeštěnému výrazu a vykuleným očím.

,,Dobrá tak já vá- ti děkuju, i vám ostatním." Usmál se na ně, stále byl však překvapený.

,,Tak, teď se s námi pojď najíst, mám hlad jako vlk." Usmál se salazar.

,,Samozřejmě to bys nebyl ty, abys zase nemyslel na jídlo Sale. Jestli to takhle půjde dál, pěkně ztloustneš a to už se pak za tebou nebude každý otáčet." řekl pobaveně Godrik.

,,To by ti zas tolik vadit nemělo, aspoň nebudeš muset žárlit." Vrátil mu to s vítězoslavným úšklebkem Salazar. Harry nad tím jen nevěřícně kroutil hlavou.

Po večeři se s Helgou vydal ke své nové ložnici. Helga mu celou cestu vyprávěla, jak bude jeho výuka probíhat. S Godrikem se bude cvičit v boji. Salazar ho naučí lektvarum, Rowena ho bude cvičit ve stínové a bezhůlkové magii a Helga ho naučí všem znalostem a nitrobraně, které by mohl potřebovat. Každý den bude trénovat od úsvitu do západu slunce, aby vše stihli. Zakladatelé mu oznámili, že jim jeho výcvik bude muset zabrat maximálně rok. Pak se budou muset vrátit zpět.

Harry tu noc usínal a nevěděl co si myslet, připadal si jako ve snu.

Vítám Vás u nové povídky, vím, že mám v této době rozepsaný ještě jeden příběh, ale toto mě dnes napadlo a musela jsme to prostě začít psát. Doufám, že se Vám zatím nápad příběhu líbí a snad Vás bude bavit i nadále.

lou