Your eyes tell |NamMin|

Kapitola pátá.

„Kolik mu je? " zeptal jsem se zatímco Mon ležel na mém klíně a spinkal. Začal jsem jo jemně hladit. „Skoro rok" odpověděl Namjoon vedle mě na pohovce. Pozoroval mě s Monem se zvláštním úsměvem. „Co je? " uchechtl jsem se. Zatřásl hlavou jakoby se chtěl probrat. „Nic jen.. Jste roztomilý" řekl a znovu se na mě usmál, i s ďolíčky. Cítil jsem jak se mi do tváří line pomalu krev. Raději jsem se zvedl a opatrně odnesl Mona do jeho pelíšku kousek od pohovky. Naštěstí jsem ho neprobudil. Vrátil jsem se zpátky na své místo a v místnosti začalo poměrně trapné ticho.

„Nebude ti vadit když zapnu hudbu? " ozval se Namjoon do ticha, které tu panovalo. Ani nečekal na mojí odpověď a přešel ke gramofonu, který měl kousek od knihovny. Vložil do něj jednu z desek. Byla to klasická, pomalá hudba bez jakýchkoliv slov, jen hudba. Namjoon zmizel v kuchyni. „Otevřu si víno, chceš taky? " zakřičel na mě. „Ano, Děkuju" odpověděl jsem mu.

Vrátil se s lahví bílého vína a dvěma sklenicema. Položil je na stoleček před pohovkou a usadil se znovu vedle mě. Nalil nám oboum do sklenic a svou zvedl a namířil ji ke mě. Já pochopil, uchopil svou sklenici a přiťuknul si s ním.

Už jsme téměř dopili celou lahev vína. „Děláš tohle často?" pootočil jsem hlavu a čekal na odpověď. On se uchechtl. „Co myslíš?" podíval se na mě. „Že sedíš doma, pustíš si klasickou hudbu a piješ víno" doplnil jsem. On svůj pohled znovu zabodl dopředu kamsi. Jeho výraz mi nic neprozrazoval. „Vlastně jo, vždycky takhle piju sám" odpověděl. Znovu se mi podíval hluboko do očí a já ztuhl, nemohl jsem ani uhnout pohledem. V jeho očích vždycky byla jedna jediná věc kterou jsem nedokázal přečíst. Jakoby nechtěl abych to věděl. On přerušil oční kontakt, upil ze své sklenice, položil ji na stůl a zvedl se. Sledoval jsem každý jeho pohyb.

„Zatančíš si se mnou? " natáhl ke mě ruku a čekal. Nevěděl jsem co dělat, do tváří se mi nahrnula krev, zrudl jsem jako rajče. Nevím proč, ale chytl jsem ho za ruku a zvedl se z pohovky. Dotáhl mě do volného prostoru, chytl mě okolo pasu a pomalu se začal pohybovat ze strany na stranu. Chytl jsem ho nejprve okolo ramen, ale poté jsem své ruce přesunul k jeho krku, za který jsem ho chytl. Byl vážně vysoký, oproti mě ano. Skoro jsem musel stát na špičkách abych dosáhl na jeho krk. Koukal se mi intenzivně do očí a nespouštěl ze mě pohled. „Skoro nic o tobě nevím Jimine" ozval se Namjoon. „Jsem z Busanu, před třemi lety jsem se rozhodl, že si splním svůj sen a budu se věnovat tanci, proto jsem tu. Je mi 24 , mám spolubydlícího, jmenuje se Hoseok je to můj parťák v tanečních hodinách. Měřím 174 centimetrů. Mám mladšího brášku. Oblíbený jídlo, kimchi. Oblíbená barva, modrá a černá. Miluju zvířata. Matka s otcem se pořád nesrovnali s mojí orientací, pořád mi někoho dohazují. Teď ty"

„Jsem z Ilsanu. Do Seoulu jsem se přestěhoval když mi bylo 19. Teď je mi 25. Moje hobby je rap, skládání hudby, psaní textů, miluju čtení. Mám psa Mona je mu rok. Pořídil jsem si ho minulý rok, kvůli samotě. Nemám moc přátel, s nikým si moc nerozumím. Mám mladší sestřičku. Moji rodiče jsou srovnaní s mojí orientací. Žiju sám. A můj pes je dohazovač" vychrlil na mě a zasmál se. Začal jsem se smát s ním. Bylo mi v tu chvíli tak úžasně, cítil jsem se vážně dobře. Chtěl jsem aby tahle chvíle nikdy neskončila, abych takhle mohl zůstat navěky. Pořád jsme se pohupovali ze strany na stranu. Nevím co mě to napadlo ale přitiskl jsem se k němu a hlavu si zabořil do ohbí jeho krku. Namjoon ihned zareagoval a více mě objal. Opřel si svou hlavu o mojí a pomalu se se mnou houpal. Byla to ta nejromantičtější chvíle kterou jsem kdy zažil. Nasával jsem jeho sladkou vůni a za žádnou cenu jsem neměl v úmyslu ho pustit. Nevím co se to mezi námi děje, ani nevím jestli on cítí to samé nebo je to jednostranné.

Hudba skončila a Namjoon se i se mnou zastavil, ale nepouštěl mě. Nevím proč se takhle chovám, je to tím vínem? Nejsem opilý.. Měl jsem pár sklenic nemohu být..