Your eyes tell |NamMin|

Kapitola šestá.

S menším ucuknutím jsem se probral z hlubokého, bezesného spánku. Promnul jsem si oči a převalil se na bok. Rozkoukával jsem se po místnosti a došlo mi, že vlastně ani neležím ve své posteli, ani nejsem doma. Pomalu jsem se posadil a rozcuchal si vlasy. Natáhl jsem se k telefonu a najel na chat s Hoseokem.

Jiminie🐶
Bude u nás na oběd dnes i Kook?

Pomalu jsem si znovu lehl do peřin a zachumlal se do nich.

Hoseokie🐴
Bude, protože jeho brácha nebude doma, nemůžu ho přeci nechat o hladu, snad ti to nevadí Jiminie 🥺

Jiminie🐶
Tak jo
Dneska udělám Ramen
Dlouho jsme ho neměli

Hoseokie🐴
Jsi nejlepší Jiminie!! ♡'･ᴗ･'♡

Jiminie🐶
Já vím hyung :P

Chtěl jsem se protáhnout ale zarazil mě jakýsi zvláštní zvuk, který se rozléhal po celém bytě. Moc dobře jsem věděl co za zvuk to je, ale kdo ho vydává? Vylezl jsem z postele, telefon odložil na stolek vedle postele a pomalu došel ke dveřím, které jsem následně otevřel. Šel jsem pomalu směrem ke koupelně odkud ten zvuk vycházel.

„Namjoone?! " zvýšil jsem maličko hlas a vykulil oči nad situací kterou jsem měl před sebou. Namjoon klečící u záchodové mísy, nevypadal vůbec dobře. Přiběhl jsem k němu a klekl si vedle něj. Začal jsem ho hladit po zádech, abych ho alespoň trochu uklidnil. „V pořádku? " ptal jsem se starostlivě. Opravdu mě to vyděsilo vidět ho sklánět se nad záchodem a plnit ho svým obsahem v žaludku. Jen přikývl a chtěl si stoupnout. Nejspíš ale neměl moc síly v nohou takže se znovu svalil na zem. „Pomalu! " vykřikl jsem. „Jsem v pořádku, to bude z toho vína" zasmál se Namjoon. Jak se jen může v takové situaci smát? „Vždyť si do toho záchoda zrovna naházel nejspíš všechny svoje zásoby jídla a ty se směješ" podotkl jsem a pomohl mu na nohy.

Vytáhl jsem ho na nohy a přidržoval jeho tělo aby znovu neupadl, vypadal vysílený. Došel jsem s ním opatrně do obýváku kde jsem ho položil na pohovku. Odběhl jsem do kuchyně pro utěrku, kterou jsem namočil do studené vody. Z poličky jsem ještě vytáhl skleničku a do ní nalil vodu. Vrátil jsem se za Joonem, který se válel na pohovce a přitom si rukama přejížděl po spáncích. Klekl jsem si k němu a podal mu sklenici s vodou. Vyšvihl se do sedu a trochu se napil. Sklenici mi znovu podal a lehl si. Položil jsem skleničku na stůl před námi a mokrou utěrku mu přiložil opatrně na čelo. Vypadalo že horečku nemá, ale stejně se mi to moc nelíbilo. Utěrku jsem mu na čele přidržoval a jemně přitlačoval.

„Děkuju" ozval se po chvíli Joon a položil svou ruku na tu mojí. „Vážně nechceš jít do nemocnice? Alespoň aby tě prohlédli" vážně jsem měl starost. Joon zakroutil hlavou v nesouhlas. „Ne, vážně to nic není. Je mi lépe" znovu se usmál, a já si jen povzdechl. „Tvrdohlavý" podepřel jsem si rukou hlavu a pozoroval hihňající stvoření přede mnou. Přicupital k nám Mon, vyskočil na pohovku a poté na Namjoona kde se uvelebil na jeho hrudi. „I Mon ví, že páníčkovi není dobře viď" řekl jsem sladce a pohladil Mona.

Namjoon se rozesmál, prohrábl mi vlasy a přitáhl si mojí hlavu na jeho hruď. Překvapeně jsem vyjekl. Začal mi prohrabovat vlasy a nebudu lhát, bylo to sakra příjemné. Nějakou dobu jsme takhle leželi, já vlastně seděl na zemi, ale hlavu jsem měl pořád opřenou o Namjoona.

Dokázal bych takhle ležel dlouho, ale štěstí jsem moc neměl jelikož nás oba probral zvonek. Zvedl jsem hlavu a pozoroval Namjoona jak se zvedá z pohovky. „Promiň" omluvně mě pohladil po hlavě a šel ke dveřím. Já si k sobě mezitím přitáhl spící kuličku, jehož jméno byl Mon. Z chodbičky se začaly linout hlasy mě známého Namjoona ale taky nově příchozího, který ihned na to vstoupil do útrob bytu a přímo do kuchyně.

„Nezvedal si telefon tak jsem se bál, že sis třeba snažil něco uvařit a podpálil si při tom-" zasekl se hned co mě uviděl. Až teď jsem si uvědomil, že celou dobu sedím na zemi. Rychle jsem se zvedl a opucoval se. „-Kuchyň" dokončil svou větu. „Promiň nevěděl jsem. Kdyby jsi mi řekl že budeš mít návštěvu neotravoval bych" pokračoval a usmál se na mě. Oči mi těkaly z Namjoona na neznámou osobu přede mnou. „Jimine, tohle je Jin, můj nenormální kamarád" řekl Namjoon a ukázal na usmívajícího se chlapce v kuchyni. „Jine tohle je Jimin" ukázal Namjoon pro změnu na mě. Oba jsme se pozdravili a já se odebral do pokoje pro hosty. Rozsvítil jsem telefon a podíval se na čas. 10:30, tak to abych šel. Oblékl jsem si své oblečení a to Namjoonovo úhledně složil. Vzal jsem si plátěnou tašku přes rameno a vyšel ze dveří pokoje.

„Už půjdu" řekl jsem jen co jsem vešel do obýváku a na pohovku položil složené oblečení. Šel jsem si obout boty a obléct kabát. Chtěl jsem jít ale Namjoon mě jemně chytl za zápěstí. Otočil jsem se na něho a tázavě na něho hleděl. „Počkej" řekl a přetočil si mě k sobě. Chytl mě za pas a políbil mě. Byl to jemný ale procítěný polibek. Netrval dlouho. Odtáhl se ode mě a opřel se čelem o to moje. „Děkuju" řekl a pohladil mě po tváři. Mohl jsem se v tu chvíli zbláznit, mísily se ve mě různé pocity a jeden z nich jistojistě vyhrával. Usmál jsem se a pohladil ho po paži, na náznak že už vážně musím jít. Pustil mě a otevřel mi dveře. „Zavolám ti" řekl jsem mu ještě než zavřel dveře svého bytu. On se šťastně usmál a s rozloučením zavřel dveře.

Cestou domů jsem nad ním hodně přemýšlel, myslím že.. Jsem se zamiloval.

~Nebudu lhát, strašně mě tenhle příběh baví ✨ , snad se vám další kapitola líbí