Your eyes tell |NamMin|

Kapitola třicátá čtvrtá.

„Geongmin!" šťouchla do dívky, naproti mně, paní Kim lehce jí okřikujíc. Dívka sebou trhla a stáhla pohled k paní Kim. „Jsi dospělá, měla bys vědět, že je neslušné takhle zírat na ostatní" napomenula jí paní Kim. „Akorát ho znervózňuješ" dodala šeptem. Dívka se narovnala na jídelní židli a podívala se opět mým směrem. „Omlouvám se nechtěla jsem působit neslušně, jsem Geongmin" usmála se na mě a díky tomu úsměvu jsem si uvědomil jak moc je Joonovi podobná. „Moje sestra" ozval se vedle mně Namjoon. „Joonie nám o tobě vyprávěl a měl pravdu, jsi hezký" řekla Geongmin a zadívala se na mně zatímco si rukou podepřela hlavu.

Podíval jsem se na svého přítele. Tohle o mě vážně řekl? „Vážně? " ušklíbl jsem se na Joona, kterému se nejspíš trapnosti začaly uši zbarvovat do rudé barvy. „Tohle je Geongmin, moje otravná, mladší sestra" povzdechl si Namjoon a zasmál se. Podíval jsem se zpět na Geongmin a ta se uklonila. „Povídejte, jak jste se poznali, jak jste se.. " zaťala Geongmin ruce v pěst, vystrčila pouze ukazováčky a přitiskla je k sobě. „..Dali dohromady" dořekla a vypadala vážně napjatě, doslova svým pohledem žadonila o příběh, aneb jak jsme se s Joonem seznámili. „Geongmin!" okřikl paní Kim dneska už podruhé svou dceru. „U jídla mluvit nebudeme, popovídáme si po jídle" ukázala na talíře s pokrmem, na které jsem naprosto během konverzace zapomněl. Poděkoval jsem za jídlo, a spolu s ostatními jsem začal jíst.

Po jídle jsme se přesunuli do obývacího pokoje a tam jsme jen mluvili a mluvili. Byl to dlouhý rozhovor. Geongmin měla neskutečně moc otázek. Pověděli jsme jim, jak nás seznámil Mon, poté jak jsme se dali dohromady. Paní Kim ani Geongmin nevypadaly, že by s tím, jaký mezi sebou já s Joonem máme vztah, měly problém. U pana Kim jsem si už tak jistý ale nebyl..

„Joonie říkal, že tančíš" ozvala se Geongmin. „Ano, učím tanec v Seoulu. Vždycky to byl můj sen, učit tanec, živit se jím" usmál jsem se. „Páni, taky bych se chtěla něco naučit. Naučíš mě tančit? " vyjekla z ničeho nic Geongmin. „Tak jo" přikývl jsem a zvedl se z pohovky. Geongmin mě následovala s stoupla si vedle mně. „Pro začátek, tě naučím něco snadného" řekl jsem a začal se pohybovat. Byl to opravdu ten nejjednodušší krok, který jsem znal. Kývl jsem na Geongmin, aby opakovala mé kroky. Ze začátku bylo vážně srandovní vidět jak se tak moc snaží a pokaždé co jí to nešlo tak se začala vztekat jako malé dítě. Vážně.. Jsou si s Joonem tak podobní.

Po chvíli už to ale Geongmin šlo velice dobře. „Jde ti to.. Tak teď zkus tohle, a raz, dva, tři.. " začal jsem jí ukazovat další kroky. „Tak jo a teď od začátku, a tři, dva, jedna.. " řekl jsem a aniž by si toho všimla přestal jsem tančit a jen jí pozoroval. Byla tak soustředěná na taneční kroky, že si ani nevšimla, že tančí úplně sama. Když dotančila všichni jsme jí zatleskali, zasloužila si applause. „Vážně ti to jde, výborně" tleskal jsem.

Jak čas utíkal tak se venku začalo zatahovat, až nakonec nastala úplná tma. „Myslím Geongmin, že bychom měli nechat kluky jít si lehnout, už je pozdě a nezapomeň, zítra přijede Minho, i ty se musíš vyspat" prohlásila paní Kim a zvedla se. „No super" řekl Namjoon a protočil očima. „Co proti němu máš? " ozvala se tentokrát Geongmin. „Kdo je Minho? " zeptal jsem se. „Geongmin snoubenec... Nelíbí se mi na něm, že je starší než já" vyjel Namjoon. „Ty máš přítele, který je taky starší než já" bránila se Geongmin. „To bude možná tím, že JSEM starší" zdůraznil. „Vždyť je o tři roky starší než já" řekl Joon. Geongmin si odfrkla. „Můžu si být s kým chci, jsem dospělá" vyplázla na Joona jazyk a odešla po schodech nahoru.

Můj přítel mě chytl za ruku a i s Monem v patách jsme se vydali nahoru po schodech do našeho pokoje, čím byl Joonův starý pokoj. Po zdech měl stále vylepené plakáty různých skupin, zpěváků a rapperů. Postel měl naštěstí větší, tudíž jsme se tam vešli perfektně.

*

„Trápí tě něco? " zašeptal do tmy v pokoji můj přítel. „Hm? " otevřel jsem oči. „Poznám když tě něco trápí, od té doby co jsme přijeli nad něčím přemýšlíš, je to kvůli tátovi? " nahmatal po tmě mou ruku a stiskl jí. „Asi mě nemá moc rád, že? " zeptal jsem se nervózně. „Neřekl to, protože by tě neměl rád, jenom můj táta... Je to kvůli mně. Nemluvili jsme spolu od té doby co jsem se rozhodl pro hudbu než pro byznys. Táta s tím co chci dělat nesouhlasil. Není to tebou, neboj se, určitě si tě brzo zamiluje" dořekl a přitiskl si mě blíž k sobě. „Miluju tě" zašeptal jsem mu do hrudi. „Já tebe taky" .. A s tím jsme oba usli.

*

Po příjezdu Minha znovu nastalo jakési seznamování. Minho byl velice milý, vysoký a pohledný muž. Ukázal se tu konečně taky pan Kim a s tím jsem si též stihl promluvit, sice to nebyl nijak dlouhý rozhovor, ale lepší nějaký než žádný. Mluvili jsme o Joonovi, taky o mně, o tom jak se minulý den pan Kim zachoval a proč to tak bylo, dokonce se mi za to omluvil. Celá rodina Kim, já, Minho a Mon jsme si sedli v obývacím pokoji a hovořili jsme. Zatímco Namjoon se během rozhovoru vypařil s tím, že má hovor. Upřímně všechna ta nervozita, kterou jsem cítil ještě než jsme sem přijeli byla nakonec doopravdy zbytečná. Teď když jsem tady, s Joonovou rodinou, jeho blízkými.. Cítím se šťastný jako nikdy.

*

NAMJOON

S omluvou jsem svou rodinu nechal s Jiminem a odešel do jiné místnosti. Zavřel jsem za sebou dveře, přijmul hovor a přiložil si sluchátko telefonu k uchu.

„Už jsi mu to řekl?" ozvalo se z druhé strany.

*

~Uch, je to napínavé. Kdo myslíte, že Joonovi volá? X-X

Doufám, že se máte úžasně 💐. Omlouvám se každopádně za případné chyby ať už pravopisné či jiné. Snažím se to opravovat ale občas to přehlédnu.

Uvidíme se u další kapitoli!!

Love you guys♡♡♡.